Během posledních přibližně dvaceti let došlo k takovému rozvoji moderních, dříve neznámých nebo nepoužívaných komunikačních prostředků, který nemá v historii lidské společnosti obdoby. Internet, původně využívaný jako akademická a vojenská síť, se stal novým globálním médiem. Mobilní komunikační prostředky, dříve velké, těžké a náročné na obsluhu, se staly lacinou kategorií dostupné elektroniky. Společně s nimi přišlo ke koncovým uživatelům – obyčejným lidem – dříve nevídané použití multimediálních technologií.
Je obtížné si představit, že by takový vývoj nezanechal žádné stopy na chování uživatelů nových technologií; což prakticky znamená na milionech lidí. Výzkum a popis těchto efektů je předmětem vědeckého zájmu, a to do budoucna předmětem stále více a více aktuálním. V minulém díle našeho miniseriálu jsme se pokusili nastínit některé z významnějších změn v tom, jak vnímáme díky novým technologiím i ty prvky světa kolem sebe, které s nimi na první pohled nesouvisejí. Ještě předtím jsme definovali některé základní pojmy nutné pro toto pochopení. Dnes se pokusíme podívat se do budoucna, což bude (docela překvapivě) nejobtížnější.
Superptimisté a fatalisté
Odhadovat budoucí vliv komunikačních technologií na jejich uživatele je mimořádně obtížnou záležitostí proto, že tendence tohoto vlivu závisejí na samotném vývoji informačních technologií jako takových. Jedná se tedy o odhad druhé úrovně; to, co se stane s námi, závisí na tom, co se stane s naší technologií.
Pokud jde o trendy vývoje technologií, existují v zásadě dva druhy prognostiků (na něž si hrají odborní novináři, velké i menší korporace, tržní „analytici“ a další osoby). První z nich můžeme označit za „super-optimisty“, zkráceně superptimisty. Druhé pak za fatalisty. Superptimisté věří tomu, že technologie X, nejčastěji právě objevená či patentovaná ve velmi krátkém čase, „změní vše“. Fatalisté se naopak domnívají, že žádný dílčí objev nemá žádnou cenu, ale že vývoj technologií je založen na nekonečném dopředu jasně vypočitatelném sledu dílčích objevů bez velkých výkyvů nebo změn.
Nechceme se zde přiklánět ani na jednu stranu, ale žádný z výše uvedených pohledů nemůžeme ignorovat, máme-li se pokusit alespoň odhadnout budoucí vývoj technologií, abychom pak na něj mohli na základě premis, které jsme popsali minule a předminule, naroubovat lidské chování. Pokusme se dostat mezi oba extrémy a na základě kompromisního pohledu nastínit technologický vývoj.
Premisa vývoje
Předpokládejme tedy v odhadu dalšího vývoje technologií „střední cestu“. Web a webové služby ve víceméně současné podobě budou příštích ještě nejméně deset let těžištěm Internetu. Význam klientských aplikací se bude postupem času snižovat, ale přes rostoucí počet online kiosků, připojených domácností a veřejně dostupné mobilní infrastruktury bude středem používání internetových technologií domácí počítač, a centrem mobilního obsahu zařízení, jehož základním kamenem bude GSM/3G telefon.
Na rozdíl od tezí Steva Ballmera a dalších superptimistů nedojde v blízké době k žádné revoluční změně v oblasti ovládání zařízení. Základním prvkem zůstane ukazovací přístroj jako je touchpad či myš, stoupne však podíl dotykového rozhraní nevyžadujícího stylus. Systémy rozpoznávání hlasu, myšlenek a další alternativní vstupní metody se sice budou rozvíjet, ale v příští dekádě se nestanou mainstreamem. Počítače budou více a více rychlé, více mobilní, ale v podstatě se nezmění – nestanou se součástí našich těl, ani partnery, s nimiž bychom běžně komunikovali hlasem.
A jeho efekt
Všudypřítomnost Internetu a komunikačních technologií bude v prostředí, které bylo popsáno výše, pomalu posilovat závislost jeho uživatelů na něm. Zatímco u těch, kteří éru internetu a mobilní komunikace zažili od začátku, případně kteří byli s těmito technologiemi donuceni pracovat ve středním a starším věku, bude tato závislost stoupat pomalu, lidé, kteří se s technologiemi stýkají od nejútlejšího věku, je budou ještě více brát jako samozřejmost. Díky snadné dostupnosti a sdílení informací budou mít menší potřebu si tyto informace pamatovat, což se může potenciálně negativně projevit na některých jejich psychických schopnostech. Na druhé straně ale budou schopni mnohem rychlejší selekce, efektivnějšího třídění velkých množství dat. To může mít dopad na jejich chování v tak běžných oblastech denního života, jako je nakupování (umím se lépe rozhodnout, ale neumím si pamatovat informace o výrobcích a jejich cenách), řízení vozidla, o studiu či práci mimo bezprostřední kontakt s technologiemi nemluvě.
Jestliže měly komunikační technologie ve svých počátcích destruktivně tvůrčí vliv na používání jazyka (vytváření novotvarů a zkratek, v zemích používajících neanglické znakové sady nepoužívání pro jazyk typických diakritických znamének, špatné používání interpunkce atd.), pak jejich rozvoj a odbourávání technických omezení může tento proces zpomalit a časem i zvrátit.
Televize kdysi přispěla k tzv. klipovému vnímání světa, kdy je divák schopen se na jednu věc – i mimo televizní obrazovku – koncentrovat jen velmi krátkou dobu. Internet může s využitím svých vlastností přispět ke světu, jejž naopak vnímáme kontextově. Ale jeho výpadek může mít fatální následky na ty uživatele, kteří se s nim příliš ztotožní. Naštěstí obavy z toho, že se z uživatelů technologií v západním světě stanou samostatně nemyslící a na síti zcela závislé bytosti, jsou patrně liché – právě díky tomu, že technický vývoj nesměřuje k žádné velké revoluci.
Efekt zkracování vzdáleností a vnímání prostoru, který jsme si popsali minule, se může dále rozvíjet, ale má své limity. USA budeme vždy vnímat jako zemi, kde se (převážně) nehovoří česky, a i když angličtina u lidí socializovaných do informačního věku již nepatří jen k nutné školní výbavě, ale je běžným komunikačním nástrojem pro každý den, mateřský jazyk nahradit stejně nedokáže.
Alternativy
Další rozvoj technologií Internetu a mobilních komunikací bude mít nepochybně vliv na to, jak myslíme a jak se chováme. Nepředpokládáme, že by změny s tím spojené – a vyjmenovali jsme zde jen některé – měly v dohledné době dekády skutečně revoluční vliv na naše životy či životy našich potomků. Technické revoluce zcela vyloučit nelze, ale pokud nějaký vizionář vykřikuje, že web 2.0, 3.0, atd. „všechno změní“, lže sobě i všem, kteří jej poslouchají.
Vývoj a rozšíření informačních technologií mělo na jejich uživatele nepochybně celou řadu kladných i záporných efektů. Ne všechny jsou studovatelné, protože doba, po kterou tyto technologie v masovém měřítku používáme, je stále ještě příliš krátká. Stejně tak nelze říct, zda se v rozšíření a vývoji globálních technologií nacházíme teprve na začátku (jak tvrdí superptimisté), nebo spíše ve střední, konsolidované fázi vývoje. Protože ale Internet – přes všechny předpovědi – papírové noviny nepoložil, a v nejbližší době nepoloží, a protože ani televize neuvažují o úplném přechodu na síť, troufnu si říct, že druhá možnost bude blíže pravdě.
Nejpravděpodobnější proto je, že jak naše technologie, tak naše vnímání těchto technologií čeká pomalý, ale trvalý rozvoj směrem k decentralizaci, k přechodu od pamatování si dat, směrem k jejich využívání a vyhledávání (což je z mnoha důvodů sice pohodlné, ale nevýhodné). Zkratky a další novotvary v jazyce již zůstanou, ale nemusely by se dále rozšiřovat, a časem by mohly mizet.
To, co jsme zde popsali, je pouze jednou z možných alternativ vývoje. Není vyloučeno, že pokud čtete tento text v roce 2018, respektive pokud je vám umělou inteligencí nestrojovým hlasem předčítán, připadá vám velmi naivní. Nicméně z naší pozice vidíme jako pravděpodobnější, že si jej, i když z (od novin nerozeznatelného) elektronického papíru, stále čtete sami.
