Jak vidí český Internet z Bruselu...

Hodnotící zpráva je poměrně obsáhlá, její kompletní verzi v angličtině byste našli na serveru Evropské komise, část věnovaná nám je dostupná i v českém překladu. Letos poprvé se zajímá také o úroveň rozšíření Internetu v jednotlivých zemích, byť jen ve formě jediného čísla, která udává počet připojení k Internetu na 1000 obyvatel.

Musím se přiznat, že číslo, které má v příslušné kolonce Česká republika, mne poněkud zarazilo. Zatímco telefonních stanic máme na 1000 obyvatel 456 (oproti loňsku nárůst skoro o čtvrtinu), připojení k Internetu jen 7,9. Zprvu mi nebylo jasné, co přesně toto číslo znamená, vysvětlení však zpráva nabízí v metodických poznámkách – jde o všechny uživatele Internetu, včetně těch, kteří se připojují po komutované nebo pevné lince, prostřednictvím lokální sítě, ale zřejmě i bezdrátovým připojením nebo po kabelové televizi. Zkrátka všech. Vzhledem k počtu obyvatel tedy Brusel soudí, že je u nás asi 79.000 uživatelů Internetu, což je podle mého názoru výrazně podhodnocené číslo. Osobně se domnívám, že tomuto číslu se nyní již skoro blíží součet všech klientů všech poskytovatelů, kteří se připojují po dial-upu – a je potřeba počítat i ostatní. Když si uvědomíme, kolik studentů využívá připojení k Internetu na vysokých školách, těžko můžeme s údajem EU souhlasit. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že zatímco nyní hodnotíme současný stav, zpráva EK uvádí číslo za konec roku 1998; ani tak mi však nepřipadá příliš přesné. Ve zprávě jsem bohužel nenašel informaci o tom, odkud toto číslo pochází a jakým způsobem bylo spočítáno.

Pokusil jsem se projít zprávy o všech třinácti uchazečích, hledané údaje jsem našel u jedenácti z nich. Takto tedy očima Evropské unie vypadá žebříček používání Internetu v jednotlivých hodnocených zemích:

Jak vidíte sami, umístění České republiky není nejlepší. Je sice pravda, že patříme ke čtyřem Internetově nejvyspělejším, kteří si vůči ostatním drží citelný odstup (Turecko, které je hned za námi, vykazuje méně než poloviční číslo), ale ztráta na Estonsko, které má přitom nižší HDP i počet telefonních stanic, je ostudná. V případě Kypru si nejsem jist tím, že číslo vznikalo podle stejné metodiky jako to naše, rozdíl se zdá býti až příliš velký. Naopak mírný předstih Maďarska není překvapivý, ostatně souhlasí i s údaji z RIPE. Pokud jde o ostatní státy, na první pohled by mohlo být poněkud překvapivé umístění Polska, které skončilo až na předposledním místě. S polským Internetem mám však osobní zkušenost z loňska, kdy jsem v Polsku strávil dva týdny, a není nejlepší. Svým způsobem je tamní situace velmi poučná: na rozdíl od nás totiž tamní Telecom vládne částečným monopolem i v oblasti Internetu, takže všichni poskytovatelé musí být připojeni přes něj za ne zcela výhodných podmínek. To samozřejmě rozvoj Internetu dusí.

V dobách Varšavské smlouvy koloval následující vtip: „Víte, jaký je rozdíl mezi optimistou, pesimistou a realistou? Optimista se učí anglicky, pesimista rusky. A realista? Ten se učí střílet.“ Dnes by se optimisté a pesimisté mohli rozlišovat podle jejich názoru na datum našeho vstupu do EU. Ať už to však bude v roce 2003, nebo 2006, hlavním kritériem asi nebudou počty lidí, připojených k Internetu. Přesto je dobré si uvědomit, že míra rozvoje Internetu souvisí s rozvojem celé společnosti – a v tomto ohledu máme co dohánět.

Marek Antoš