Jaká by byla inflace, kdyby se počítala jen podle telefonu?

12. 11. 1998

Doba čtení: 1 minuta

Vždycky se divím, jak může být inflace 10%, když chleba, mléko a elektřina rostou o 30 %. Naštěstí jsem pronikl do tajemství průměru a tak si dokážu představit, že třeba valníky jdou zase dolů, takže se to vyrovná. Jak se však vyvíjely ceny za telefon od roku 1994 dodnes?

Než se dostanu k meritu věci, neodpustím si ještě jeden starý a trochu otřepaný, leč v tomto případě zcela příslušný vtip. Mírně obtloustlý pan Vomáčka sedí v nóbl restauraci a protože je hladový, objedná si hned dvakrát knedlo-vepřo-zelo. Zatímco to do sebe hází a štědře zalévá pivem, oknem ho smutně pozoruje místní bezdomovec. Pan Vomáčka dojí, dopije, zaplatí a spokojeně se valí domů. Bezdomovec se ale tváří stále stejně neradostně. Jak to? Je to možné? Vždyť přece statisticky vzato měl každý z nich jednu solidní porci. Aneb jak pravil klasik, v tomto případě Sir Winston Churchill, věřím jen takové statistice, kterou si sám zfalšuji.

Leč k věci. Kolega Libor Nováček z serveru Detektiv, který mimochodem doporučuji vaší pozornosti, připravil velmi zajímavý graf, který srovnává ceny za hodinu hovoru v posledních letech. S jeho laskavým svolením ho uvádím i tady, na Lupě – podívejte se sami, jak komínky rostou. A to ze samotného grafu ještě není patrné, jak se postupně posouvaly hranice slabého provozu (myslím, že Liborův graf není zcela přesný v tom, že jediná změna se udála 1.4.1997 – bylo jich podle mého soudu postupně víc, vždy ovšem tím „správným“ směrem).

[Graf vývoje telefonních poplatků]