Výrobci nastavovali obraz záměrně roztažený do všech čtyř stran pravděpodobně proto, že stárnutím elektronek nebo polovodičů časem docházelo k různým deformacím a posunutím obrazu a to se mohlo projevit např. černým pruhem na některém místě. Seřizoval jsem si tehdy geometrii obrazu na svém televizoru asi jednou ročně. Správným nastavením bylo totiž méně zatěžováno vysoké napětí, obraz byl kontrastnější a nic se neschovávalo „za rohem“.
S příchodem digitálního vysílání, které umožňuje daleko více funkcí a hlavně s novými televizory LCD a plazmy jsem se domníval, že tento problém zmizí. Co vede výrobce televizorů k tomu, že v této praxi pokračují? Obraz se sice dá přepínat skokově na několik formátů, některé jsou dokonce automatické, ale aby byl vidět celý obraz až k jeho okrajům, opět nejde jemně nastavit. Proč se nedá na těchto televizorech měnit velikost obrazu tak jako na počítači, kde mohu plynule ve velkém rozsahu zvětšovat a zmenšovat obrázek nebo video, jak je libo?
Obraz LCD televizoru – to, co jako diváci nevidíme
Obraz LCD televizoru – to, co jako diváci vidíme
S tímto nastavením pravděpodobně kalkulují i televizní společnosti, protože titulky i běžící krauly s textem posouvají více ke středu obrazovky, aby náhodou nebyly schovány. Tím se nejen zmenšuje plocha vysílaného obrazu a jeho ostrost, ale stále více ruší samotné sledování obrazu. Hlavu si také nelámou videotechnici, kteří přepisují např. staré filmy na vysílací záznam tím, že nenasnímají celé políčko filmu, ale zvětší střed a kraje oříznou. Je to pro ně pohodlnější, aby nemuseli sledovat případné poskočení filmu při poškozené perforaci. Následně při vysílání je obrázek dále oříznut a pak chybí části úvodních titulků a v některých scénách hlavy nebo nohy herců.
Máme-li k dispozici novou digitální techniku, s níž jdou dělat tak úžasné věci, neměl by toto být tak velký problém.
V této souvislosti bych chtěl ještě vědět, proč se nevyrábí také televizory v modifikaci bez tunerů (jen levnější monitor) s mnoha přípojnými místy. Každý by si k němu mohl vybrat set-top-box, satelitní přijímač, nebo PVR pro nahrávání, apod., který mu bude vyhovovat. V době, kdy se často mění vysílací normy, by bylo méně nákladné vyměnit pouze tato zařízení za jiné a zobrazovač by zůstal stejný. Analogové tunery v LCD jsou dnes již k ničemu, a i když mají ještě DVB-T, nebo ještě DVB-C tuner, stejně chybí satelitní tuner (MPEG-2, MPEG-4, atd.) a set-top-box pro příjem satelitního signálu musí být připojen separátně.
Proto se obracím na DigiZone.cz, zda by nebylo možné jeho prostřednictvím položit otázky, které jsem vyslovil výše, všem zmíněným subjektům, nebo požádat čtenáře o radu. Určitě se najdou odborníci, kteří odpoví.
ČLÁNKY DO MAILU