Kolem miliardy korun má mít do července příštího roku k dispozici na investice do začínajících technologických firem Purple Ventures. V tu dobu bude uzavírat fond, ve kterém má už teď přes 780 milionů. Investory jsou převážně čeští podnikatelé s technologickou zkušeností z posledních 20 let. S penězi plánuje fond do roku 2028 uskutečnit kolem padesátky investic, tedy tempem zhruba 12 ročně. Už v předchozích letech patřil k nejaktivnějším českým fondům.
Jan Staněk stojí v jeho čele od roku 2019. Fond stojící na podnikatelích a bývalých zakladatelích posílá peníze do začínajících technologických projektů se vztahem ke středoevropskému regionu, obvykle jde o české projekty.
Dnes portfolio čítá 22 společností (ne všechny investice jsou dosud veřejné), z nichž většina aktivně roste i díky „AI first“ přístupu. „Věříme, že něco jako obecná umělá inteligence tu bude v řádu jednotek let. Což má ovšem také děsivou investiční stránku,“ říká Staněk. AI je téma napříč investorským a startupovým světem.
Fond aktivně testuje stávající investice na odolnost vůči nástupu obecné AI a poměrně přísně přistupuje k firmám, jejichž byznys model může AI rychle automatizovat.
Firmy budující na umělé inteligenci se v portfoliu Purple Ventures objevují dlouho, od využití v energetickém odvětví u firmy Delta Green, která z běžných domácností v podstatě vytváří součást virtuální elektrárny, přes platformu po duševní zdraví, kamerový systém pro obchody, který v reálném čase řeší, co a jak nakupující zaujalo, až po fintechový příběh Čecha v Singapuru, který na své platformě Kilde už spravuje v přepočtu miliardy korun. Nebo nejnovější dosud neodtajněnou investici do startupu, který nositelným zařízením podobným náramku na zápěstí „čte“ pohyby dlaně a prstů i jejich přítlak a používá jej jako rozhraní pro ovládání zařízení, například prostřednictvím brýlí s augmentovanou realitou.
Jak by mělo fungovat to zařízení posledně jmenovaného startupu, jehož jméno ještě nechcete říkat?
Věříme, že se v interakci s technologií posuneme od toho, že máme zařízení typu mobilní telefon, který ovládáme prstem po displeji, k jinému rozhraní. Například že budeme mít brýle s rozšířenou realitou. Jenže to potřebujete nějak ovládat, s tímto zařízením můžete třeba pohybem prstu v kapse ovládat to, co vidíte brýlemi. Je to patentovaná věc, investujeme po boku špičkového světového fondu Andreessen Horowitz a věříme, že by to jednou mohla být raketa.
V jednom z dřívějších rozhovorů jste zmiňoval singapurské Kilde jako jednoho z možných budoucích jednorožců. Je to projekt, do kterého vkládáte nejvíc nadějí?
Kilde ohromně rychle roste, teď spravují kapitál, tedy mají takzvané assets under management, ve výši zhruba 200 milionů dolarů (přes 4 miliardy Kč, pozn. redakce). A do konce roku budou mít kolem 300 milionů dolarů. Směřují k tomu, aby mohli být jednorožcem někdy kolem roku 2031. To je sice ještě daleko, ale už vidíme ten fundament schopných zakladatelů a třeba i to, že v podstatě mají problém s tím, aby na platformě měli vůbec dostatek nabídky. Poté, co ji dají na web, poptávka ji využije během jednotek minut. Ale líbí se nám toho víc, Delta Green, Kardi Ai, která jde do oblasti středního východu a věříme, že bude globální firma, nebo terapeut s AI modelem Clearly, ukrajinský projekt, který se s vysokou pravděpodobností bude posouvat do dalších zemí včetně španělsky mluvících v Latinské Americe… Jen do top kvartilu našich investic „doléváme“ peníze, abychom s dalšími investicemi nenaředili podíl.
Zmiňoval jste, že schopnost startupů správně využít umělou inteligenci je pro vás klíčová, co tedy přesně dnes investoři u firem s AI hledají?
Umělá inteligence je opravdu zásadní faktor. My jako investoři jsme už z definice věci technologičtí optimisté, jinak bychom do technologických firem neinvestovali. A jinými slovy tedy také věříme, že něco jako obecná umělá inteligence tu bude v řádu jednotek let. Což má ovšem také děsivou investiční stránku.
Jakou?
Neustále potřebujeme přemýšlet nad tím, zda-li není obchodní model firem umělou inteligencí dotčen. Samozřejmě, že některé věci fungují mimo ni, pořád jsme lidské bytosti a budeme si třeba chtít zkoušet oblečení naživo v obchodech. A pak jsou tu firmy, jejichž obchodní model naopak může umělá inteligence „pákovat“, když třeba mají velké množství primárních dat, můžou z toho machine learning učit rozpoznat jejich cíl co nejlépe, třeba u toho zmíněného Kardi Ai identifikaci srdečních vad. Takzvaná first party data jsou velmi hodnotná. A pak budou obchodní modely, které bude AI zabíjet. Jako investoři na ně musíme koukat. Myslím, že venture kapitál se bude víc učit investovat do věcí, které jsou zatím vůči AGI imunní. Zároveň vidíme, že už se děje to, že spoustu oborů lidského snažení bude co do byznys modelů decimovat umělá inteligence.
S tím vším, co tu říkáte, jsou nějaké minulé investice, které z dnešního pohledu přestaly dávat smyslu právě kvůli tomuto překotnému vývoji a tomu, co vše AI mění?
Zrovna před pár dny jsem dělal takový stress test portfolia. Je to tak na třetiny: u třetiny se nám zdá, že je to zcela v pořádku, vůči tomuto vývoji imunní. Pak jsou tam firmy, kde je to s otazníkem. Mohly by pokračovat v předpokládaném růstu. A pak jsou firmy, které jsou velmi ohrožené.
Co a jak konkrétně je ohrožuje?
Spousta firem používala řešení SaaS, Software as a Service, jednoduše softwarová řešení na cloudu. Dnes je ale velmi silný nástroj vibe coding. Manažer, který nikdy neprogramoval, se řekněme podívá na CRM, software pro péči o zákazníky, za který platí firma třeba dva miliony korun ročně. A řekne, pojďme zkusit vytvořit si sami funkce, které potřebujeme, s rozložením, které nám vyhovuje, tadyto nás nezajímá, toto si přizpůsobíme… Za poslední tři týdny jsem se bavil s manažery firem o stovkách lidí. A opravdu si sedli a s vývojáři a vibe codingem vytvořili software. Vědí, že má nějaký mouchy, kód jim vyčistí senioři, aby byl bezpečný a robustní a mohl fungovat ve velkých objemech. A funguje. A zkrátka vypoví smlouvu za dva miliony korun ročně. Jiní si službu budou chtít nechat, ale neplatit tolik. S nabídkou: vem, nebo nech být. Valuace některých SaaS firem začínají hodně klesat.
Jak rychle se to mění? Kdy byl ještě technologický svět v takovém rozpoložení, že mělo smysl do těchto firem investovat?
Rychle. Pokud jsme ti technologičtí nadšenci, tak obecná odpověď je, že žijeme v naprosto unikátní době, kdy kombinace umělé inteligence a robotiky nám vrací něco jako Moorův zákon. Ten říká, že každých 18 měsíců se nám zdvojnásobí počet tranzistorů na čipu, na jednotce plochy, při konstantní ceně. Současný stav je něco podobného, můžeme se spolehnout, že každý kvartál se technologie výrazně posouvá, je o 30, 50, možná 100 procent lepší. Každý kvartál. Navíc se nám AI zlevňuje. Myslíme, že se nám budou otevírat pomyslné nůžky mezi jednotlivci, kteří technologie adoptovali a promítají je ve své produktivitě práce, a tím průměrem nebo dokonce podprůměrem, který tu práci mít nebude. Stejné je to u firem. Myslím si, že to technologická scéna chápe, to jsou přeci ti technologičtí geeci napojeni na tuto vlnu. Ale středně velké firmy mají stále hodně pozic, na kterých lidé dělají transakční práci na počítačích a AI používají jen jako chytré vyhledávání. Nebo jsou ty firmy natolik hloupé, že jim to dokonce zakazují používat. AI bude ohrožovat hlavně takzvané white-collar práce (administrativní i manažerské pozice založené na mentální činnosti vykonávané převážně v kanceláři, pozn. redakce). Posílali jsme děti na takové školy, aby pracovaly hlavou a měly perspektivu, a to se přitom nyní zásadním způsobem bude měnit.
Jak jsme na tom technologicky ve střední Evropě? Je známá věc, že rozvoj AI se koncentruje mimo kontinent, v Americe a Číně, k tomu působí evropská regulace…
Máme špičkový základ v inženýringu, pokud jde o technologický talent, jsme na stejné úrovni jako Izrael, Silicon Valley, nebo také postsovětské země. S marketingem je to horší, potřebujeme mít odvahu například k tomu, aby se zakladatel odstěhoval do Spojených států, nebo aspoň do Londýna, nebo najímal špičkové talenty z těchto technologických hubů. Ty prostě tam jsou a v Praze ne. V celosvětovém měřítku jsme stále provinční města. K tomu Amerika je firmám daleko otevřenější a funguje jako jednotný trh. Ten je v Evropě chiméra. Ani diskutovaný EU Inc. nevyřeší jazykové a kulturní bariéry a dogmata. Jedna z našich firem na to narazila na německé konferenci – partneři očekávali, že přeci v Německu budou mluvit německy, ne anglicky. Jako Evropa nemáme mindset jednoho trhu.
Jak je na tom startupový svět konkrétně v Česku? Za poslední roky si prošel turbulentním obdobím, přišlo jeho zásadní osekání a nyní se zdá, že zase roste. Vidíte to tak?
V Česku i regionu se obecně neustále zvyšuje kvantita i kvalita startupů. I srozuměnost celého ekosystému, toho, jak funguje. V mezinárodním kontextu ale česká hra nikoho nezajímá. Vždy musí jít o mezinárodní obchod, pak má potenciál exponenciálně růst. To většina firem zakládaných v Česku nesplňuje. A z těch, co ano, jen desítky dostanou kapitál. Protože ostatní nejsou dostatečně ambiciózní, inovativní, mezinárodní, nebo tým není dost kompetentní. Rok od roku ale množství kapitálu roste, dnes je v Česku přes třicet institucionalizovaných investorů do startupů a angel investorů jsou stovky. Kus práce udělala Česká startupová asociace, z jejího předsedy se stal zmocněnec pro startupy a zdá se, že chápání toho, že znalostní ekonomika do velké míry determinuje budoucnost této země a její relevanci, nachází úrodnou půdu.
Zmiňoval jste, že investujete do extrémně kvalitních zakladatelů. Co si pod tím představit?
Primárně posedlost – zakladatelé se doma s partnerem baví jen o svém byznysu, ani na plese si s kamarády nepopovídají o ničem jiném. Dále vysoký intelekt a early-adopter mindset, v určitém smyslu „AI-first“ – využívají umělou inteligenci ve vývoji produktu, programování, zákaznické podpoře i strategii. Mají first-party data, která jsou mimořádně cenná. Věří, že pomocí AI dokážou výrazně zvýšit produktivitu bez nutnosti navyšovat počet zaměstnanců.
Co přesně toto znamená?
Dřív fungovala korelace mezi velikostí firmy a počtem zaměstnanců. AI to nabourává. Ve venture kapitálu přicházely andělské investice, akcelerační nebo inkubační finance, pak mohli přijít první institucionální investoři a od pre-seed kola až po třeba series C víceméně úměrně tomu rostl počet lidí ve firmě. Dnes budou firmy, které naberou pre-seedové peníze, dostanou třeba milion eur, možná dva. A stále můžou zůstat relativně mělaým týmem o šesti až patnácti lidech a dál co do velikosti týmu nerůst. Už s tím se můžou dostat na break-even. Tedy budou ziskoví a přestanou pálit peníze. Tím jinými slovy získají nekonečnou runway, období, jak dlouho jsou schopni vydržet. A jakmile firma začne růst, nebude potřebovat další investiční kola.
Vidíte to ve svém okolí?
Dnes už některé fondy říkají, že budou investovat jen v pre-seedu a seedu, nebudou v dalších kolech vůbec participovat.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU