Hlavní navigace

Jana Večerková (Coding Bootcamp Praha): Uchazeče, který by kvůli programování nedal výpověď ve stávající práci, obvykle nepřijmeme

18. 2. 2021
Doba čtení: 19 minut

Sdílet

 Autor: Jana Večerková
Jana Večerková z Coding Bootcamp Praha vysvětluje, proč má jejich kurz programování přísné požadavky na uchazeče. Představuje také svůj nový startup BrikkApp.

Kurz programování Coding Bootcamp Praha vychoval za uplynulé čtyři roky stovky programátorů. Navzdory výrazně sílící poptávce ale spoluzakladatelka kurzu Jana Večerková v rozhovoru pro Lupu odmítá, že by v nejbližší době navyšovali kapacitu. Bylo by to totiž na úkor kvality. Za tu ručí důkladně vybraní lektoři a najít nové není jen tak.

Po deseti letech na startupové scéně se také Večerková rozhodla založit nový startup BrikkApp. Jde o agregátor investičního crowdfundingu do nemovitostí. V budoucnu by se platforma měla přeměnit v tržiště, které bude nabízet možnosti investování do nemovitostí po celém světě.

Vaší nejznámější aktivitou je momentálně Coding Bootcamp Praha. Jak se vám loni dařilo?

Měli jsme šedesátku studentů ve třech bězích plus dalších několik desítek na workshopech. Každý rok pořádáme 3 běhy, program je na 12 týdnů, ti lidé jsou s námi full-time každý den od 9 do 17:00, takže víc se toho za rok stihnout ani nedá. V každém běhu je 20 studentů. Máme to tak každý rok, nicméně loni přišel covid, takže jsme osobní výuku přesunuli do onlinu.

Pak jsme dělali i různé další akce, workshopy, třeba krátké workshopy na 2 hodiny, kde si lidi mohou programování zkusit úplně od základů, i když o tom třeba nikdy v životě neslyšeli. Ve workshopu se jim snažíme dát takové jednoduché intro, aby si zjistili, jestli je to vůbec něco pro ně. Děláme to jednou měsíčně a míváme tak kolem třiceti lidí. Taky pořádáme informační večírky pro lidi, kteří přemýšlejí nad tím, jestli je pro ně programování vhodná kariéra. To děláme zhruba jednou za dva měsíce.

Když si všechny účastníky sečteme, kolik zájemců loni celkem bylo?

Měli jsme 11 hodinových workshopů, to vychází na něco přes 300 lidí. Info sessions bylo 7, to vychází na dalších 140 lidí. A k tomu zmíněných 60 studentů full-time programu.

O jaký druh služby byl loni největší zájem?

V minulém roce bylo vidět, že o programování začalo uvažovat daleko větší spektrum lidí než v minulých letech. A to říkám i přesto, že my jsme měli v těch programech od začátku, co to děláme, lidi ze všech možných skupin. Někteří přišli z marketingu, ze startupů, technologických korporátů a podobně.

Ale měli jsme i lidi, kteří dělali právo anebo něco úplně jiného, třeba kuchaře, číšníky. A přesto mám pocit, že se o programování v minulém roce začalo zajímat ještě širší spektrum, a to i třeba lidé, kteří programování nikdy nezkusili. Náš typický účastník je přitom člověk, který si už s něčím hraje sám například v online kurzech dostupných zdarma.

Naopak loni k nám chodili lidé, kteří měli možná trochu pocit, že jim ohledně digitálních dovedností tak trochu ujíždí vlak. Je spousta oblastí, ve kterých se bude propouštět, a oni se báli, že se jich to také bude týkat. A najednou nám tito účastníci říkali „jo, mě by to zajímalo, ale já vlastně nic neumím“. To se nám dřív nestávalo.

Takže myslíte, že ten nával nových zcela nezkušených zájemců souvisel právě s pandemií?

Ano, zejména s pandemií. Ve standardním roce se nám hlásí lidi, kteří už k programování nějakým způsobem inklinovali, třeba si zkusili Udemy, Codecademy, freeCodeCamp. Buď si sami takhle něco zkoušeli, nebo třeba měli kdysi dávno na vysoké nějaký kurz, případně se k tomu dostali v práci. To byl standard. Ale loni k nám přišli lidé, kteří byli programováním zcela nepoznamenaní a jenom měli pocit, že by se rádi dostali do oblasti, která je může zajímat. A zároveň hledali kariérní možnosti nepostižené pandemií.

Pojďme si vysvětlit, jak váš hlavní kurz vypadá a co v něm účastníky čeká.

Na začátku je přijímací proces, nebereme každého, kdo se přihlásí. Uchazeč vyplní do přihlášky, jaké oblasti programování už zkusil nebo ho zajímají. Nekoukáme na nějakou konkrétní dovednost v tom smyslu, že bychom chtěli, aby uměli nějakou konkrétní dovednost v daném programovacím jazyku.

Pro nás je důležité, zda si to člověk už zkusil dostatečně na to, aby si byl jistý, že ho to bude dlouhodobě bavit. Aby to nedopadlo tak, že u toho vydrží jeden víkend, ale dál už nepůjde. Stojíme o uchazeče, kteří jsou kvůli programování ochotní dát výpověď v práci a změnit kariéru, tím pádem musí být sami za sebe schopní říct, jestli je to pro ně jen hobby, nebo vážná věc. Hloubku zájmu prověřuje i následný přijímací pohovor.

A co následuje poté, co vás uchazeč přesvědčí, že chce kariéru zasvětit programování?

Pokud ho přijmeme, tak mu dáváme přístup do něčeho, co nazýváme Pre-Bootcamp studies. To je naše online platforma, kde máme různé zdroje, materiály a účastník si to musí projít, což následně ověřujeme testem. Je to povinná část, aby mohl nastoupit na studium. A pak ty 3 měsíce běhu, do kterého byl přijat, je s námi full-time, od 9 do 17:00 každý den po dobu 12 týdnů. Učíme webový vývoj, takže jak frontend, tak backend. Co se týká programovacích jazyků, tak učíme JavaScript a PHP.

Pokud je to od devíti do pěti, znamená to, že tomu musí věnovat veškerý volný čas a nechodí ani do práce?

Ano, lidé, co se k nám hlásí, podávají výpověď ve stávajících zaměstnáních, případně z nich plynule přecházejí. Pro nás je to poměrně důležité, protože skončit v práci a jít na 3 měsíce studovat je velké rozhodnutí svědčící o motivaci. Spousta lidí nad tím i hodně uvažuje ve smyslu, že si musí zorganizovat některé věci, musí vědět i finančně, něco si našetřit dopředu a podobně. 99 % účastníků před začátkem programu podává výpověď.

Kolik účast stojí?

Program stojí cca 100 tisíc. Samozřejmě jsou tam různé slevy a možnosti, občas máme i scholarshipy. Pokud tedy člověk potřebuje, tak existuje možnost dostat nějakou takovouto pomoc. Také nabízíme slevy za včasné přihlášení a zejména v minulém půlroce jsme se snažili čas od času pomoct některým lidem, které ten covid zasáhl asi disproporčně víc. Těm jsme nabízeli stipendia.

Řadu kurzů programování proplácí v rámci rekvalifikací Úřad práce. Je to i váš případ?

Není to úplně ta cesta, kterou my chceme jít. Ani by to nebylo úplně možné, protože učíme v angličtině. Nevím přesně, proč musí být rekvalifikační kurzy v češtině, ale je to tak. Nicméně, jít do toho nechceme, takže nás to netrápí. Navíc, pro nás je výuka v češtině nepřijatelná, protože učit programování v dnešní době jinak než anglicky je za nás nesmysl.

Všechny dobré zdroje jsou v angličtině, takže pro nás je to předpokladem, že ten člověk umí anglicky. Navíc, náš program je mezinárodní program, máme cca 30 procent zahraničních účastníků. Výuka v češtině by byla na úkor kvality a snižovat kvalitu jen proto, abychom se dostali do škatulek Úřadu práce, určitě nebudeme.

Pojďme se podívat na to, jak se vám dařilo finančně. Projevil se zvýšený zájem kvůli covidu na finanční stránce?

Pro nás je to v tomto ohledu stejné. Máme nějakou kapacitu, nejsme nafukovací. A počty studentů navyšovat nechceme, protože z našeho pohledu je strašně důležité, že máme mentory a instruktory, kteří jsou vyškolení a chápou, co dělají.

U nás je to taková unikátní kombinace toho, že člověk na tom musí být nejenom velmi dobře technicky, ale samozřejmě musí umět učit. Znamená to dlouhodobou práci s lektory, proto říkám, že ten program v tomto ohledu není nafukovací. Takže počet lidí, které přijímáme, se nezměnil. Ale snažili jsme se dělat více workshopů pro úplné začátečníky.

Ty dvouhodinové workshopy jsou zdarma, takže to finanční výsledky taky neovlivňuje. U Coding Bootcampu je důležité říct, že se neorientujeme na zisk. Výnosy z programů investujeme zpátky do organizace, ať už na podporu mentorů, nebo abychom zase dál vylepšili e-learningový program, který máme, případně platformu, přes kterou poskytujeme materiály.

Bootcamp vedete se svým bratrem, takže se o vás mluví jako o programátorském sourozeneckém duu. Byl ten loňský rok nějakou zkouškou tohoto vztahu?

S Honzou (Janem Večerkou, spoluzakladatelem Coding Bootcampu Praha, pozn. red.) jsme se do toho naplno vrhli v roce 2016, první bootcamp proběhl v září toho roku. Po tolika letech nás už toho tolik nepřekvapí. Samozřejmě pandemie byla stresová.

Během pár dní jsme museli přeorat celou výuku. Najednou se fyzický kurz musel změnit v online výuku. A přece jen online výuka probíhá trochu jinak, je třeba dbát na jiné věci. Takže určitě to bylo stresové období, ale nemyslím si, že by po těch letech, co spolu pracujeme, to nějak ovlivnilo ten náš vztah.

Máme dalšího zakladatele, který je s námi od úplného začátku, Honzu Poláka. Ten je zároveň hlavním instruktorem od začátku bootcampu a myslím, že jsme to snad ustáli v pohodě.

Říkala jste, že jste nenavyšovali kapacitu, ale přece jen, pokud byl ten zájem vyšší, nepřemýšleli jste o tom, že byste přijali další lektory a rozjeli třeba další běh navíc?

Naším hlavním cílem je rozhodně nesnižovat kvalitu výuky. A jak říkám, počet lidí, kteří u nás učí, je omezený. Jsou to seniorní programátoři, u kterých je zároveň podmínkou, že umí dobře učit a umí přemýšlet nad tím, jak ostatní vstřebávají informace, snaží se jim všechno předat co nejlepším způsobem.

A to je tak unikátní skill set, že neexistuje mnoho lidí, se kterými bychom mohli spolupracovat. Nechceme za každou cenu nabrat další lidi, které nebudeme schopní zapojit tak rychle a takovým způsobem, jaký bychom očekávali.

Takže člověka, kterého si představujete, je hodně těžké najít.

Je to tak. Snažíme se s lidmi takto pracovat skutečně dlouhodobě. Máme v současné době také mentory, kteří například u nás před třemi čtyřmi lety studovali. To je taky takový další skvělý mix mezi mentory, protože si sami prošli tou cestou.

Samozřejmě teď už nějakou dobu pracují třeba v nějaké technologické firmě a pak se k nám připojí jen sem tam na pár dní. A za to jsme také strašně rádi, ale určitě je to vzácná kombinace dovedností. Nicméně, neznamená to, že nechceme rozšiřovat nabídku. Určitě chceme. Jenom je to proces, který není úplně ze dne na den.

Pojďme se ještě trochu zaměřit na vaše absolventy. Máte přehled o tom, kolik se jich po absolvování kurzu uchytilo v IT?

To je jedna z našich nejzásadnějších metrik. Pro drtivou většinu studentů je cílem, aby si sehnali práci jako programátoři co nejrychleji po absolvování programu. Občas máme i studenty s jinými cíli, třeba založení vlastního byznysu. Ale drtivá většina chce jít pracovat do nějaké firmy, dál se tam učit, pracovat v týmu.

Sledujeme, kolik studentů po úspěšném absolvování našeho programu dokáže sehnat práci do šesti měsíců od konce kurzu. Náš průměr za všech těch teď už 13 dokončených běhů je 91 %. Samozřejmě máme i lidi, kteří seženou práci rychleji. Máme studenty, kteří jsou ultraproaktivní. Hlásí se už 3–4 týdny před skončením jejich běhu a dost často tihle lidi mají nabídku práce už předtím, než od nás vůbec odejdou, ale není to úplně typické. Většina lidí se snaží soustředit na studium a práci hledají těsně poté, co od nás odejdou.

Kdybych byl úplný nováček v IT a šel do vašeho kurzu, co budu po těch třech měsících umět?

V případě, že byste neuměl napsat ani řádek kódu, tak bychom vás nepřijali. Doporučili bychom vám, abyste se stavil na jednom z našich workshopů, třeba ty dvouhodinové learn to code workshopy, a tam byste si mohl v klidu zdarma zkusit základy HTML a CSS a zjistit, jak probíhá frontendový vývoj. 

A pokud by vás to bavilo a chtěl byste se učit dál, tak bychom vám doporučili jedno z těch online prostředí, které jsem zmiňovala, např. freeCodeCamp, což je platforma, která je podporovaná jednou velkou americkou nadací a kde se můžete zdarma něco naučit sám. Hlavně bych vám doporučila, abyste se učil nejenom HTML a CSS , ale i třeba JavaScript a abyste zjistil, jestli vás programování jako takové baví.

A pak bychom vám řekli „ok, tohle je fáze, kdy se můžeš hlásit na bootcamp“. Člověk po free online kurzu je pořád úplný začátečník, ale už si něco zkusil. Ví, že to není bláznivý krok. Že pokud podá výpověď a půjde dělat programování na full time, nepřestane ho to za 2 dny bavit. Potom před tím bootcampem byste dostal přístup do Pre-Bootcamp studies a studoval byste si několik týdnů sám. Pak byste začal chodit na kurz, který trvá 3 měsíce.

A v té závěrečné části programu studenti dělají něco, co se jmenuje Final Team Project. Vyvinou webovou aplikaci, kterou si sami vymyslí, popřípadě jim můžeme něco navrhnout, ale většinou mají studenti vlastní nápady. Je to něco, co pak prezentují na závěrečné akci Demo Day, což je fyzická akce, na kterou se může jít každý podívat. Je to taková závěrečná oslava konkrétního běhu. V současnosti poslední dvě akce probíhaly online, ale princip je stejný, každý se může podívat, kam se studenti posunuli, proto mi to hodně i doporučujeme komukoliv, kdo má zájem o bootcamp. Je to nejlepší ilustrace toho, kam se ten člověk dostane.

Studenti jsou po absolvování kurzu na úrovni juniorního webového vývojáře. V některých případech se lidi soustředí víc na frontend, takže JavaScript, React. Nebo se soustředí více na backend, databáze a tak. A pro backendovou část programu my učíme PHP v kombinaci s frameworkem, který se jmenuje Laravel. Samozřejmě pak záleží, do jaké firmy uchazeč odchází.

Někde na juniorní pozice přijímají lidi, kteří jsou spíš full stack, to znamená kombinace backendu a frontendu. Ale někteří očekávají, že člověk bude víc na frontend, nebo na backend. Nicméně cílem je, aby se student dostal na juniorní pozici, ať už prvním, nebo druhým směrem ve webovém vývoji. 

Máte přehled o tom, na jaké úrovni se pohybují nástupní platy vašich absolventů?

Spolupracujeme i s několika recruitingovými platformami v IT, takže máme statistiky nejenom od našich absolventů, ale i od partnerů. Nástupní platy se pohybují okolo 35 až 40 tisíc hrubého. Samozřejmě když to člověk porovná s platy v IT všeobecně, tak se to může zdát málo, ale bavíme se o juniorních pozicích. Cílem absolventů není, aby zůstali na juniorní pozici, ale logicky žádná firma nebude juniory přeplácet.

Pokud člověk měl víc znalostí nebo je jeden z těch studentů, kteří se učí výjimečně rychleji, jejich osobní rozvoj je komparativně rychlejší než u těch ostatních a můžou se brzy dostat i na víc. Ale na druhou stranu absolventům poté, co od nás odejdou, doporučujeme, aby hlavní kritérium výběru práce nebyl plat, ale zda budou pracovat v týmu, ve kterém se mohou dál učit. Cílem totiž není, aby zůstali na této pozici, ale aby se rozvíjeli dál a stali se víc nezávislými. Nárůst platu tomu pak odpovídá dost úměrně.

O váš kurz je tradičně velký zájem i mezi ženami. Pozorovali jste to i v loňském roce?

V průměru máme v programu 30 % žen. To je nejspíš více, než je v IT obvyklé. V posledním podzimním běhu, který skončil v listopadu, jsme měli dokonce 50 % žen, což se nestalo nikdy předtím. Jsme samozřejmě rádi, myslím si, že je na tom vidět, že různé stereotypy se stávají v zásadě pasé. Neznamená to, že je najednou 50 % žen v IT jako takovém, ale znamená to, že trend jde tímto směrem.

Takže už se to trochu narovnává. Na druhou stranu, máte informace, jestli ženy mají při hledání uplatnění nebo nástupu do firem stejnou úspěšnost jako mužští kolegové?

Já bych řekla, že dost často i větší, protože když se ženy rozhodnou jít touto cestou, jsou si tím možná trošičku jistější než jejich mužští kolegové. Máme příklady mnoha našich ženských absolventek, které úspěšně pracují. Myslím si, že spousta firem se i snaží tomuto proaktivně napomáhat. Někomu to sedí, někomu to nesedí, na to jsou různé názory.

Ale myslím si, že jestli něco, tak je dnes pro ženy dobrý čas na to, aby se dostaly do IT. Od prvního běhu máme jednu absolventku, která šla pracovat do Rohlík.cz, což před čtyřmi lety byl ještě menší startup, dnes už je to poměrně velká firma. A ta už v té době neměla jako žena nejmenší problém sehnat práci v IT. Když se s ní občas bavím, tak říká, že i u nich je v IT víc žen, než bylo dřív. Ten trend určitě směřuje k tomu, aby to nebylo zas tak neobvyklé vídat ženy-programátorky.

Zpátky ke Coding Bootcampu Praha. Co plánujete na letošní rok?

Rádi bychom pokračovali v rozšiřování nabídky. Stále je pro nás velkou neznámou, jak se to vyvine s covidem, ale doufáme, že se to podaří dostat pod kontrolu. Jsme rádi, když můžeme kombinovat online a offline výuku, ale teď jede vše digitálně. Musím říct, že v poslední době je na lidech vidět trochu únava z čistě digitálního světa. Přece jenom bychom měli rádi i fyzické aktivity, ale trošičku váháme, kolik toho nabídnout. Věřím, že snad za měsíc až dva budeme všichni vědět víc.

Nově teď rozjíždíte službu BrikkApp. O co přesně jde?

BrikkApp je místem pro všechny, kdo se zajímají o nemovitostní crowdfunding, popřípadě pro lidi, co by se o něj rádi zajímali, ale třeba o něm ještě neslyšeli. Je to pořád velmi nový způsob investování. Většina lidí, když slyší ten termín, tak neví, co si pod tím představit.

Část toho, co my děláme, je i trochu vzdělávání o tom, co to znamená, jak se dá tímto způsobem investovat. Snažíme se koncovým uživatelům, individuálním investorům tento způsob investování co nejvíce zjednodušit tím, že jim poskytujeme informace, transparentní porovnání různých platforem, které tento způsob investování nabízí.

A tady je asi důležité zmínit, že BrikkApp jako takový nenabízí žádné vlastní investiční příležitosti. Jsme zcela nezávislý zdroj a poskytujeme informace o stovkách platforem, které tento nemovitostní crowdfunding umožňují.

Takže spíš než investiční aplikace je BrikkApp takový rozcestník?

Něco mezi agregátorem a tržištěm. Je to ale ještě ve vývoji, takže nejpřesnější označení je dnes agregátor. Ale pracujeme na vlastním tržišti, přes které půjde napřímo investovat do jednotlivých projektů.

Kolik už jste zatím zaujali lidí?

Máme několik tisíc zaregistrovaných uživatelů, kteří se k nám opakovaně vrací. 85 % z nich je z EU. 15 % z nich je všude možně ze světa. Z těch evropských máme široké spektrum lidí, ale trochu víc z nich je ze severní Evropy a z Velké Británie.

Takže je to globální projekt.

Ano, protože ty stovky nemovitostních crowdfundingových platforem, jak jsem zmiňovala, jsou po celém světě.

Můžeme si ten trh trochu více přiblížit? O co jde v crowdfundingovém financování nemovitostí?

Nemovitostní crowdfunding funguje jako jakýkoliv jiný crowdfunding, to znamená, vybírají se peníze od množství malých investorů. A v nemovitostním crowdfundingu je to fajn v tom, že vám to umožňuje investovat do nemovitostí s poměrně malým kapitálem. Většina platforem má minimum někde okolo 100–200 euro. Takže můžete investovat s poměrně malými částkami do nemovitostí, což obvykle není možné.

Přijdete na nějakou platformu, zaregistrujete se jako investor, což má nějaké náležitosti. Je potřeba udělat takzvaný KYC (know your customer) a AML (anti-money laundering), což znamená identifikaci investora podobně jako to dělají banky, když si zakládáte účet. Pokud proces proběhne úspěšně, tak si pak můžete vybrat konkrétní projekt, který se vám líbí, a podle toho, jaké minimum ta konkrétní platforma má, třeba těch 100 euro, tak se třeba rozhodnete „ok, tenhle projekt se mi líbí“ a dáte tam těch 100 euro.

Jsou dva typy, můžete investovat buď do dluhu, nebo do equity. Když investujete do dluhu, tak dáváte nějaký svůj kapitál typicky do developerských projektů. A za pár let se vám to vrátí. V Británii je docela populární equtia, což znamená, že přes určitý mechanismus vlastníte poměrnou část nějaké nemovitosti, typicky byt. Ten je pronajatý a vy z toho získáváte výnosy.

Sbíráte informace o tom, jaké vysoké jsou průměrné výnosy v takovéto formě investování?

Naše role je právě sběr a analýza, takže analyzujeme data ze všech těchto platforem, v Evropě jich je v současnosti 161. Shromáždili jsme informace o 12 500 projektů, které od roku 2012, kdy ty první platformy začaly být v Evropě aktivní, proběhly. Průměrný výnos projektu byl 8,9 %. Průměry mohou být někdy matoucí, protože se tam kombinuje víc věcí.

V poslední době se v souvislosti s růstem cen v bydlení mluví taky o tom, že mimo jiné právě stavění nebo nákupy nemovitostí kvůli investicím místo bydlení ženou ceny nahoru. Nemůže vaše aplikace k tomu trendu přispívat?

Je to logická otázka a je to diskutované téma na trhu nemovitostí jako takovém. Všeobecně vzato ceny nemovitostí žene nahoru poptávka, kterou se jednotliví developeři snaží v ideálním případě uspokojovat novou výstavbou. A aby tu výstavbu mohli dělat, tak potřebují přístup ke kapitálu. A nemovitostní crowdfunding je jedním ze způsobů, jak tyto peníze získat.

Vybrat je od individuálních uživatelů, což pro mnoho zejména menších projektů je rychlejší způsob, jak získat peníze, než od banky. Případně by na bankovní nebo jiné financování z různých důvodů nedosáhly, nebo by na něj čekaly delší dobu. To je jeden způsob, jak se na to dívat. Umožňuje to rychlejším způsobem získat peníze.

Důvod, proč se někteří lidé negativně dívají na investiční byty, je, že ve spoustě případů ty byty slouží čistě na ukládání peněz a jsou dlouhodobě prázdné. To je u realitního crowdfundingu vyloučené, protože je určený na investici. Investice mají svoje parametry, které znáte před tím, než do nich investujete. A pokud by tam nebyly výnosy z pronájmu, tak by to nebyla investice. Nemyslím si tudíž, že ke krizi na realitním trhu nějakým způsobem tomu přispíváme.

Kam chcete projekt v nejbližší době posunout?

Teď jsme agregátor, ale budujeme vlastní tržiště. Máme na to vyvinutý vlastní způsob výměny dat mezi jednotlivými platformami, takže naším cílem je, aby uživatel mohl přijít a mohl si vybrat přímo u nás z těch jednotlivých projektů. Jsou to projekty našich partnerů, těch jednotlivých platforem, ale pro uživatele je jednodušší, když si může rovnou vybrat v jednom prostředí.

Je pohodlnější si nabídky porovnat na základě standardizovanějších parametrů na jednom místě, než když celý research musí investor dělat sám a porovnávat si to docela složitým způsobem mezi jednotlivými platformami.

BrikkApp je váš nový startup, ale vy sama se na trhu startupů pohybujete už 10 let. Liší se pro vás tento nějak od těch minulých?

Je to první startup, který sama zakládám. Už jsem sice založila Coding Bootcamp Praha, ale to není startup, je to vzdělávací program. Od začátku své kariéry pracuji ve startupové oblasti, ale na začátku jsem byla v jiné pozici. Organizovala jsem různé soutěže, veletrhy, konference, to bylo ještě když jsem pracovala v Bruselu. Případně jsme se snažili pomáhat startupům získat peníze, takže to byla zase úplně jiná role.

Obecně si myslím, že situace v Česku je velmi dobrá. Když to porovnám s tím, jak to tu vypadalo před pěti nebo šesti lety, tak se od té doby hodně rozvinul ekosystém, třeba z hlediska akcí, aktivit. A obrovský posun je z hlediska toho, jak se lidé spolu baví o nových nápadech.

Dříve jste pracovala pro cizí startupy, teď zakládáte vlastní. Jaký je to pocit?

HRkon_tip

Je to rozhodně vzrušující. A právě to vzrušení je důvod, proč člověk dokáže pracovat po večerech a po víkendech. Proto mě to baví. A když člověk nedá do projektu ze začátku maximum, tak z toho většinou nic není. Chybí mi, že nemůžeme chodit na různé akce, potkávat se s lidmi, prezentovat, co děláme.

Všechno to dnes jde jen digitálně, což je sice fajn, ale mezilidský kontakt to prostě nenahradí. Ale nechci si stěžovat, taková je prostě doba. Navíc, podařilo se nám dát dohromady tým, kde všichni jedeme na stejné vlně a zatím nás to hodně baví.