Hlavní navigace

Karel Masařík (Codasip): Čipová válka mezi USA a Čínou nám pomáhá, poptávají nás největší hráči

15. 2. 2021
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: Codasip
O česká procesorová jádra a software je zájem v Číně, USA i Evropě. Pomáhá i čipová válka mezi Spojenými státy a Čínou.

Ve světě je v současné době nedostatek čipů všeho druhu, Spojené státy v této oblasti přešly do obchodní války s Čínou, skoro všichni jsou při výrobě závislí na Tchaj-wanu a Evropa se začala probouzet s tím, že si v polovodičích musí najít silnější postavení. Řešením ve velmi komplikovaném a propojeném byznysu by mohla být architektura RISC-V, která v mnoha ohledech jde proti všudypřítomnému ARMu, na rozdíl od něj je ale otevřená pro všechny zájemce.

Českou a zároveň evropskou nadějí v RISC-V je brněnská společnost Codasip. Ta na trh dodává vlastní procesorová jádra a softwarový nástroj pro navrhování procesorů. I díky aktuálním pohybům na trhu se jí daří dodávat významným hráčům v Číně, Evropě a poptávky má rovněž od velké technologické čtyřky z USA.

Codasip, který se rozrostl na sto lidí, v minulosti získal investice například od Western Digital, Shenzhen Capital Group, zakladatelů Avastu Pavla Baudiše a Eduarda Kučery nebo Credo Ventures. Již brzy má uzavřít další, ještě větší investiční kolo. Zakladatel a šéf firmy Karel Masařík v rozhovoru pro Lupu popisuje aktuální dění.

Jak je na tom architektura RISC-V, už je to vážná konkurence pro ARM?

RISC-V je velké téma například v automobilovém průmyslu, kde vidíme v chodu řadu projektů. Evropští výrobci zkouší, co s touto architekturou dělat. Jde o alternativu k ARMu, u kterého není jasné, kde skončí – zda na burze, u Nvidie, nebo jinde (Nvidia chce koupit ARM za 40 miliard dolarů, ale čeká se na antimonopolní úřady – poznámka redakce). Hledá se stabilní ekosystém, kde není pouze jeden dodavatel. Audi a Volkswagen už oznámily masivní investice do vývoje softwaru a nemusí chtít softwarově podporovat platformu, která nakonec nebude úplně nezávislá. Vše v budoucnosti bude o softwaru a křemíku, například jako v Tesle.

Nvidia, která chce ARM koupit, navíc často není známá svou příliš horlivou otevřeností. Velké firmy jako Qualcomm začaly proti spojení vystupovat, protože by podle nich ohrozilo fungování ARMu jako „Švýcarska mezi čipovými dodavateli“.

Nvidia má nyní určitou dominanci v automobilovém průmyslu v oblasti rozpoznávání okolí pro samoříditelné systémy. Bavili jsme se nyní s vlastníkem Volva a ti také mají Nvidii, ale do budoucna by chtěli být nezávislí. RISC-V pro řadu oborů představuje sázku na jistější budoucnost. RISC-V není pouze o instrukční sadě, ale také o otevřeném ekosystému, takže se rozjíždí investice nejenom do hardwaru, ale i softwaru převyšující svým objemem ty hardwarové. RISC-V byl ještě před dvěma lety záležitostí menších projektů, dával se například do kamer, kde máme některé zákazníky. Komplexita procesorů ale roste, objevují se třeba hardwarové akcelerátory pro datacentra. Zajímavě se jeví edge – hodně zákazníků chce přesunout některé operace ze serverů na koncová zařízení.

Pomáhá rozvoji RISC-V situace kolem obchodních blokací ze strany USA? Ty například omezily dodávky čipů a čipových technologií do Číny, dopadá to ale také na evropské firmy.

My jsme evropská firma, což je pro nás velmi důležité. Museli jsme udělat velkou analýzu toho, kam můžeme dodávat. Pro nás jde o příležitost, protože jako evropská společnost máme v Číně významné zákazníky a dá se říci, že obchodní válka mezi USA a Čínou nám prospívá.

Zároveň to pro nás vytváří daleko větší tlaky. Čínský trh si uvědomuje svou zranitelnost. Tamní vláda napumpovala 180 miliard dolarů do vývoje nástrojů na vývoj čipů a duševního vlastnictví, aby byli nezávislí na externích dodavatelích. V Číně díky tomu vzniká kolem RISC-V hromada startupů, což vytváří tlak na cenu. Číňané se pomalu učí nejenom jíst ryby, ale také je lovit. My naštěstí vůči této komoditizaci máme přidanou hodnotu v podobě nástroje pro návrh procesorů, tedy nástroje pro efektivní rybolov. Čína se chce naučit navrhovat vlastní procesory a RISC-V pro ni představuje řešení. Codasip je pro ně možnost, jak si díky našim nástrojům navrhovat vlastní procesory na míru.

Karel Masařík, Codasip
Autor: Jan Sedlák

Karel Masařík, Codasip

Takže na Čínu nyní upínáte velkou pozornost?

Příležitosti v Číně musíme brát vážně a počítá s nimi i náš plán připravované investice, kterou chceme nabrat. Bude potřeba tam vybudovat vývojové centrum. Musíme mít lokální R&D tým, který dokáže pracovat úzce se zákazníky, se kterými stavíme řešení na míru. Čínské firmy jsou zvyklé, že dostanou plnou lokální podporu a veškerý servis. 

Pomáhá vám v těchto snahách to, že do posledního investičního kola se kromě Western Digital zapojili i investoři z čínského Shenzhenu?

Ano, pomáhá nám to dostat se k dalším zákazníkům. Potřebují naše nástroje pro navrhování procesorů. Cílí aktuálně na výkonné řešení pro servery.

Takže to vypadá, že více než procesorová jádra budete v Číně prodávat spíše licence na váš software?

Jádro samotné je komodita. To, co se v Evropě prodává třeba za 70 tisíc dolarů, je vlivem lokální konkurence v Číně za 30 tisíc. Zároveň se v Číně postupně zvyšuje kvalita, například kolem spotřeby jader. Čína si také chce dělat jádra sama. Funguje to třeba tak, že u prvního obchodu dodáme jádra, ale v další generaci obchodu už si Čína dodá vlastní know-how a my jdeme na úroveň softwaru. Pro tamního velkého telekomunikačního hráče například dodáváme Codasip Studio. Projektů je v Číně hodně, nyní mimo jiné kolem chytrých měst. S tím souvisí i datová centra. Čínská města jsou obrovská a je jich hodně a každé potřebuje svá lokální datacentra zejména pro nastupující dobu „internet of cars“.

Který trh je pro vás prioritou?

Při stanovení priorit musíme přihlížet ke konkurenci. Ve Spojených státech je silná společnost SiFive, která se rovněž zaměřuje na RISC-V. Čína pro nás byla jako pro evropskou firmu příležitost. Když se dva perou… Celá ta situace mezi dvěma mocnostmi nám pomohla. Díky tomu můžeme nejmenované telekomunikační společnosti říci, že naše technologie je bezpečná a mohou ji používat.

Každopádně jako evropská firma se nechceme zaměřit pouze na jediný trh. Máme zákazníky přímo v Evropě a na Blízkém východě. Dělá nám také radost, že máme letošní rok poněkud akčnější i v USA. Přišla za námi velká čtyřka tamních technologických firem a udělala poptávku. Částečně je to způsobeno jejich zájmem o elektrické a chytré vozy. Tedy po minulém roce rozšiřujeme svůj strategický vliv dále do USA. Konkrétnější zatím být nemohu. Čímž se v podstatě vracíme na začátek rozhovoru a otázce, jak je na tom RISC-V. Evidentně roste velmi rychle. 

Návrh procesorů a čipů je jedna věc, druhou disciplínou je výroba čipů v Číně. Vidíte progres i v tomto směru?

Vývoj knihoven pro pokročilé geometrie, jako například 3 nm, je stále výzvou, nicméně 16 nm na řadu produktů ve spotřební elektronice stále plně stačí. V Asii, včetně Japonska, z nějakého důvodu nemají historii tvorby nástrojů, pomocí kterých lze procesory a čipy navrhovat, a jsou závislí na Synopsysu, Cadence, nás a dalších západních dodavatelích.

Ale co se týče produkce, jsou v Číně na velmi dobré úrovni. Příkladem je firma VeriSilicon, která šla loni na burzu a má hodnotu v řádech miliard dolarů. Hodně lidí v Číně si chce v současné době udělat polovodičový startup, protože v tom cítí velké peníze. Burzy v Šanghaji a Shenzhenu rostou a na rozdíl od amerických burz se na ně lze dostat rychle – stačí mít strategicky důležitou technologii. Takových zákazníků máme několik.

Jaký výsledek tedy budou mít americké snahy odstřihnout Čínu od západních čipových technologií?

Evropská unie se s Čínou dohodla na vzájemných investicích v prosinci minulého roku. Evropské polovodičové firmy jako STMicroelectronics nebo NXP vnímají příležitost. Snahy USA sice vedly k tomu, že Huawei nemá přístup k součástkám, ale americké dodavatele nahrazují hráči z Evropy, i když jde o velmi komplexní jednání. Možná jim to nepotrvá pět, možná třeba deset let, nicméně budou nezávislí.

Karel Masařík, Codasip
Autor: Codasip

Karel Masařík, Codasip

Je pravda, že právě STMicroelectronics nebo německý Infineon nevnímají kroky USA příliš dobře, protože embarga se dotýkají i jich. A Evropa se rovněž začíná snažit od USA více odstřihnout.

Evropská unie nedávno deklarovala, že se bude do čipových kapacit investovat kolem 140 miliard eur. I EU si uvědomuje, že ne všichni partneři se chovají jako partneři. Evropské firmy jako Siemens, který koupil původně americkou společnost Mentor Graphics, se chystají na změny. Čínu americký nátlak zdrží, ale postupně si vytvoří vlastní dodavatele. Zrovna dnes jsem zjistil, že tam na RISC-V máme další tři konkurenty. Ti navíc dosahují na velké lokální vládní subvence.

Čínské firmy se zlepšují. Dříve to bylo pouze o ceně, ale postupně se rozvíjejí. V tamních firmách potkáváme vysoce inovativní osobnosti, které studovaly v USA a přesně ví, co dělají. Do Číny létáte, takže víte, jak to tam vypadá a jak se tam země rozvíjí. Naše náklady na vývoj v Brně jsou oproti Číně obecně na polovině. To ale také znamená, že jednou tamní firmy budou muset ukázat profitabilitu. Jestli nyní mají dumpingové ceny, je otázkou, jak dlouho to udrží.

Proč jste nedávno otevřeli výzkum a vývoj ve Francii poblíž Nice, kde sídlí i Nvidia, Qualcomm, Intel, ARM a řada dalších firem z oboru?

České univerzity jsou dobré v nástrojích na vývoj procesorů a programování, ale ne v samotné aplikaci. Nemáme historii v návrhu komplexních procesorových jader. Řešením tak bylo otevřít vývoj někde, kde je zázemí. Jde o nákup znalostí.

Je to drahý nákup znalostí?

Je otázkou, co vás stojí to, když takové znalosti nemáte. Nebo kolik vás stojí to, když vám lidé po třech letech vývoje řeknou, že to, co udělali, je neprodejné.

To je vaše zkušenost?

Ano, to je moje zkušenost. Naši investoři nebyli úplně šťastní, že jsem se všechno snažil „upytlíkovat“ v Brně. Jít do Francie byl logický krok, i když to bude stát víc peněz. Je lepší neztrácet zákazníky z toho důvodu, že nemáte zabudovanou nějakou funkci. SiFive má více investic a inovuje rychleji. A zároveň je Francie pořád levnější než Kalifornie a Texas. Codasip bude růst tím směrem, že budeme mít lidi v Brně, Francii a něco v Německu kvůli automobilovému průmyslu. A znalosti chceme z Francie a Německa přenášet do Brna.

Na tohle potřebujete investici series B?

Ano, připravujeme sérii B. Potřebujeme financovat potřeby v Evropě a rychlejší světovou expanzi. Předchozí investice byla deset milionů dolarů, teď bychom to potřebovali zdvojnásobit. Aktivity jsme už spustili, uzavřít to chceme do konce druhého kvartálu.

Odkud investice budou?

Bavíme se o tom, jak vše poskládat. Opět bude potřeba skladbu vyvážit. V sérii A jsme měli investory z USA (Western Digital), Francie (Ventech), Německa (Paua) a Číny (Shenzhen Capital Group). Kdyby byla zapojena pouze jedna země, objevují se pak sklony k určitému monopolnímu chování. Každý z investorů má vlastní přidanou hodnotu a preference. Vyváženost je důvod, proč jsem v předchozím kole bral investory z USA, Evropy a Číny.

Jin a jang.

Ano, ale nesmíte být mezi nimi (smích). Američané mě občas obviňují, že jsem pročínský, a Číňané zase, že jsem příliš americký. Tak to vypadá, že jsem asi opravdu vyvážený (smích). Zároveň je ale fakt, že americké firmy chtějí dodávat do Číny a naopak. 

Western Digital je kromě investora také vaším obchodním partnerem. Dělá jádra do disků postavená na RISC-V a vy dodáváte software. Funguje to dobře?

WD vypustil jádro SweRV, které je open source a my k němu poskytujeme nástroje. Poučili jsme se, že softwarový open source je něco jiného než hardwarový. Když si zákazník navrhuje čip a kupuje výrobní kapacity za deset milionů dolarů například u TSMC, potřebuje záruky, že čip s vaším procesorem a zákazníkovým softwarem naběhne a bude fungovat, jak má. Asi úplně nechcete, aby se vám kamera nebo chytrý telefon každou minutu restartovaly automaticky. To, že máte něco zadarmo, z tohoto pohledu nemusí hrát velkou roli. Jsou potřeba záruky, technická podpora a podobně. Mysleli jsme si, že open source s WD bude žhavé téma, ale má to své limity. Nicméně zákazníky z toho máme a zapojení WD je dobrá věc. ARM ne vždy nabídne potřebné řešení, ale je to bezpečné řešení a „nikdo nikdy nikoho nevyhodil“ za to, že použil ARM (možná v začátcích před dvaceti lety). Zapojení WD a dalších do RISC-V pomáhá celému konceptu dodávat legitimitu a odstraňovat obavy z migrace z ARMu na RISC-V.

Jak se vyvíjí vaše finanční výsledky?

V roce 2019 jsme měli propad, protože se vyrojila řada společností, které srazily ceny dolů. Rovněž jsme měli limity s vývojem nových produktů. V loňském roce jsme limity odstranili a skončili jsme v třikrát lepších číslech.

Evropská unie rozjela akci European Processor Initiative (EPI), v rámci níž vzniká evropský procesor do superpočítačů a časem možná i pro další účely. Vy se kolem EPI také točíte, jaké jsou vaše poznatky?

Firmy jako STMicroelectronics tlačí na to, aby se vedle nejvíce angažovaného superpočítačového centra v Barceloně zapojil i další evropský dodavatel, a to kvůli snížení rizika. Myšlenka je taková, aby Barcelona pokračovala v práci na hardwarových akcelerátorech a my abychom pracovali na aplikačních procesorech. V podstatě bychom měli vytvořit něco jako ARM Hercules (Cortex-A78). To ale může stát až několik desítek milionů eur.

V naší roadmapě máme, že bychom v roce 2024 mohli mít procesor pro superpočítače, a věříme, že Evropská unie naše snahy o vývoj plně evropské technologie rovněž finančně podpoří. Je to strategické pro nezávislost EU na ARMu, který je nyní japonský a po skončení akvizice Nvidií plně americký. Nyní sledujeme poptávku, která přichází pro méně komplexní RISC-V jádra, podobně jako ARM Cortex-A53, kde najdete uplatnění v široké škále zařízení, jako jsou například routery, tiskárny a podobně.

HRkon_tip

Takže chcete od EU pomoci s investicemi?

V rámci evropských projektů už jsme nějaké finance získali (program Horizon 2020). Evropské projekty nám snižují náklady a můžeme si pak dovolit otevřít vývojové centrum ve Francii a nakoupit znalosti. Dochází ke snižování rizika a můžeme si dovolit agresivnější inovační kroky. A efektivitu využití evropských peněz hlídají kromě managementu rovněž naši komerční investoři. Ohledně EPI ale nyní má dominantní roli zmiňovaná Barcelona. Je ale nutná diverzifikace, protože sázka na jednu kartu představuje riziko. Efekt toho, aby se Evropa stala nezávislou, se pak nemusí dostavit.