Dražba nových frekvencí pro LTE, kontrola plnění podmínek aukce z roku 2013 nebo zmapování, jak je Česko pokryto vysokorychlostním připojením. A taky výměna na postu předsedy Rady ČTÚ. Český telekomunikační úřad v letošním roce čekají zásadní kroky.
S šéfem Rady ČTÚ Jaromírem Novákem, kterému v půlce května vyprší předsednický mandát, jsme mluvili o plánované kontrole pokrytí železničních koridorů, příliš vysokých velkoobchodních cenách za datové služby mobilních operátorů, dražbě kmitočtů i Národním plánu rozvoje sítí nové generace.
Při nástupu do funkce jste v roce 2013 v rozhovoru pro Lupu mluvil o tom, že chcete změnit negativní pohled na ČTÚ. Z mého pohledu se to povedlo směrem k veřejnosti – úřad víc komunikuje, otevřel data a tak dále. Směrem ke státní správě a operátorům jsou ale v současné době vztahy na bodu mrazu.
Myslím, že změna vnímání ČTÚ v očích veřejnosti je během na dlouhou trať. Dobré jméno můžete ztratit velmi rychle, na druhou stranu jeho budování je velmi pomalé. Je dobře, že úřad získává lepší pověst u veřejnosti, ČTÚ není neosobní, na úřad se můžete obrátit i na sociálních sítích, snažíme se komunikaci více polidšťovat.
Co se týče komunikace ve státní správě, tak jsem si nedávno s úlevou povzdechl, že jsem rád, že pracuji na úřadě, který je velmi profesionální. Regulátoři obecně, ze své podstaty, mají jiné nároky na kvalitu lidí, které zaměstnávají. Jejich expertní úroveň musí být velmi vysoká, a to se pak projevuje například při projednávání konkrétních věcí v meziresortních připomínkových řízeních.
Dám zjednodušeně příklad z nedávné doby – vláda má vyslovit souhlas s přesunem majetku v hodnotě půl miliardy, požadujeme, aby předkládaný materiál obsahoval všechna relevantní data, na základě kterých má kabinet rozhodnout. A pak se stane, že ve vypořádání připomínek se objeví „neakceptováno“, že to nejde, protože by pak materiál byl příliš složitý a ministři by jej nečetli. Nicméně se stále snažíme v rámci komunikace se státní správou udržet laťku vysoko.
Zvenčí to ale vypadá, že vaše vztahy například s ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) jsou momentálně hodně špatné.
Vztahy z naší strany vždycky byly a jsou profesionální. A myslím, že už i ministerstvo poznalo, že nebojujeme proti někomu, ale za něco. A tím něčím je funkční telekomunikační trh a rozvoj sítí nové generace v České republice. A když máme s ministerstvem rozpor, jako třeba teď v případě implementace směrnice o usnadnění stavby sítí, účastníme se jednání v pracovních komisích Legislativní rady vlády a snažíme se, aby naše expertní stanoviska byla brána v potaz a odrazila se na výsledku, který nakonec bude přijat.
Předchozí vedení Rady čelilo často kritice kvůli tomu, že jde operátorům na ruku. Na vás operátoři v poslední době dost nadávají.
Je úsměvné, když některé regulované subjekty svádí svou neschopnost přinést na trh zajímavé a konkurenceschopné služby na regulátora. Myslím, že platí, že regulátor se z podstaty nemůže nikomu příliš zalíbit. Ale myšlenka, na které úřad stojí, je jasná: pokud jsou tady nějaká pravidla, musí se dodržovat, a úřad je tu od toho, aby na to dodržování dohlížel.
Když jsem působil na ministerstvu, účastnil jsem se prací na vytváření zákonů a implementace legislativy z Bruselu. Teď vidím, jak je ta legislativa aplikována a jaké jsou její mezery. Podívejte se třeba na přenositelnost. Jde o jeden z klíčových nástrojů pro rozvoj konkurence na trhu. A i když úřad připravil návrh úpravy zákona tak, aby přenositelnost nebyla svazována praktikami, které ji podlamují – mám na mysli uplatňování příliš dlouhých výpovědních lhůt, tento návrh nepřečkal připomínky v meziresortu.
Regulace nutně stojí na kvalitní legislativě. A pokud legislativa kvalitní není, chybí regulátorovi základní nástroj, aby mohl dělat svoji práci. Nicméně úřad má ještě další nástroje – například zvyšování povědomí účastníků o právech a povinnostech, které mají ze smluv. A to úřad dělá a bude dělat.
A to se operátorům nelíbí. Naposledy hlasitě protestovali, když ČTÚ na konci roku zveřejnil tzv. semafor – tedy jakési známkování férovosti jejich smluv. Říkají, že tím ČTÚ překračuje své kompetence. Budete v hodnocení dál pokračovat?
Budeme v tom pokračovat. Úřad má právo říkat svůj názor, podepřený analýzou samozřejmě – stejně jako stejné právo mají operátoři. Trochu mě zaráží, že reakce na poměrně detailní analýzu smluvních podmínek a naši brožuru doporučení, co je fér a nefér, se zploští do debaty, jestli úřad něco takového smí, nebo nesmí dělat. Ztrácí se věcná debata nad samotným problémem. Přitom to ČTÚ dělá minimálně od prosince 2013, kdy zveřejnil svá první doporučení k podmínkám. Následně provedl analýzy u několika operátorů a tenkrát to nikomu nevadilo. Jedna z těch výtek, která je také lichá, je, že jsme se soustředili jen na největší operátory. Letos chceme s hodnocením pokračovat i s dalšími subjekty na trhu a nebudeme se vyhýbat ani virtuálním operátorům.
Jak to vypadá s problematickými účastnickými spory, kterých má úřad pořád nevyřešených přes 100 tisíc? Rozumím tomu, že se ČTÚ v problému neocitl vlastní vinou. Připomeňme, že v roce 2011 vláda schválila přesun agendy na soudy, v roce 2013 ale otočila a nechala řešení sporů na ČTÚ, který mezitím propustil půlku zaměstnanců, kteří agendu vyřizovali. V roce 2015 vláda znovu schválila převod na soudy, ten však neproběhne dřív než od roku 2017. Ale stejně – byť počet nerozhodnutých sporů klesá, je pořád hodně vysoký.
Podívejme se na čísla. V loňském roce úřad rozhodl třikrát více sporů, než jich během roku přijal, takže se podařilo výrazně umazat ten deficit z minulosti. A nejdéle v druhém kvartálu letošního roku už bychom měli rozhodovat tak, aby nedocházelo k prodlením. Nicméně je potřeba také říct, že ne všechny návrhy, které operátoři podávají, jsou bezchybné. Často je musíme odkládat, vylučovat, zkoumat například to, zda operátoři nemají smluvní pokuty sjednány nezákonně. Není to prostě jednoduchý proces.
Přesto, když zprůměrujeme naše čísla, vyjde nám, že jeden referent rozhodne v průměru šest správních řízení za den. A to je obrovské číslo. Chtěl bych ještě dodat, že tato agenda, kterou má ČTÚ v kompetenci snad jako jediný regulátor v EU, je krásným příkladem toho, jak může být regulátor vydíratelný při svých jiných úkolech. Za minulý rok jsme nezaznamenali od operátorů jediné prohlášení, že bychom rozhodovali pomalu. V momentě, kdy úřad vydal výše zmíněný semafor, začali tento problém řešit přes média.
O2 hrozilo, že na úřad podá i žalobu. Stalo se?
Ničeho takového si nejsem vědom.
Ovlivní tempo řešení účastnických sporů novinka ze zákona na ochranu spotřebitele – mimosoudní řešení sporů? Část jich spadá pod pravomoc ČTÚ.
Nikoli, protože se týká takzvaných spotřebitelských sporů, kdy navrhovatel je spotřebitel. U sporů z neuhrazených faktur jsou navrhovateli operátoři, kteří požadují neuhrazenou částku po účastníkovi.
Na začátku roku jste rozjeli mapování pokrytí České republiky vysokorychlostním internetem. Jak daleko už jste?
Už minulý rok jsme operátorům představili novou formu elektronického sběru dat s tím, že jsme se účastnili i několika workshopů, kde jsme představovali cíl a účel celé té akce. Teď jsme ve fázi, kdy jsme odstartovali elektronický sběr dat a současně posilujeme kapacity pro jejich verifikaci, tak abychom ji mohli provést co nejrychleji.
Ministerstvo průmyslu původně chtělo mít data na stole už v květnu, aby je mohlo zapracovat do Národního plánu rozvoje sítí nové generace. Stíháte?
Nebudu zastírat, že první termíny, které jsme se dozvěděli z materiálu, který byl předložen na vládu, nás poněkud zaskočily. Nicméně jsme se poměrně rychle s kolegy z MPO domluvili na termínech, které už pro nás nejsou nereálné. S tím, že ale pořád platí, že musí být dán dostatečný prostor všem subjektům na trhu v rámci veřejných konzultací.
Jedno mapování už proběhlo v letech 2013 – 2014 a tehdy se mapa při veřejných konzultacích výrazně proměnila. A i výslednou mapu od té doby označujete za „indikativní“ – čili nepřesnou. Bude nová mapa přesnější?
Důležitá je jednak verifikace a pak další krok – interpretace dat. Naše představa byla, že to, jakým způsobem budou data interpretována, řekne vláda v Národním plánu rozvoje sítí nové generace. Příklad: pokud mám malou obec a optika vede jen do benzínky uprostřed obce, patří ta obec mezi tzv. šedá místa, protože v ní už je infrastruktura, nebo je to tzv. bílé místo, protože je tam příliš nízká penetrace připojení mezi obyvateli? Tato interpretační vodítka by měl stanovit správce programu, ideálně v konzultaci s Evropskou komisí.
Takže jste se startem mapování čekali na tato kritéria?
Ještě loni byly na stole dvě varianty: buď použít data ze zmíněného indikativního mapování, nebo počkat na data za celý rok 2015 s tím, že je ale budeme mít až v červnu 2016. Po dohodě s ministerstvem jsme se nakonec vydali druhou cestou.
Sběr dat probíhá zejména elektronickými dotazníky. Už z minulého měření víme, že je operátoři často vůbec nevyplňovali nebo je nevyplňovali přesně. Jak tentokrát budete data ověřovat?
Jakási dílčí verifikace probíhala i tenkrát, ale byla v podstatě nahrazena veřejnou konzultací. Nyní byl sběr dat zařazen do standardního procesu poptávání dat po operátorech, takže jde o něco, co operátoři znají, není to nějaký ad hoc sběr. Po odeslání formulářů je pracovníci ČTÚ vyhodnocují, zjišťují zcela zjevné nepřesnosti – třeba když časová křivka neodpovídá údajům reportovaným minulý rok – a ověřují je v komunikaci s dotyčným operátorem. Také čekáme, že návratnost formulářů bude někde úplně jinde, než posledně. Následně ta data interpretujeme, překreslíme do mapy a předáme ministerstvu, které provede veřejnou konzultaci.
Současné mapování je spojené s příslibem evropských dotací na stavbu sítí. Nemotivuje to operátory spíš k tomu, aby údaje zkreslovali, než aby přiznávali skutečný stav?
Systém by měl počítat i s tím, že v momentě, kdy by ministerstvo chtělo v dané oblasti vyhlásit výzvu, měla by být ještě předtím možnost nějakým způsobem verifikovat, zda data skutečně sedí. Pokud by třeba operátor reportoval chybně použité technologie, úřad má možnost tam vyjet a na místě přeměřit a ověřit data, která operátor zadal.
Kolem dotací se v posledním roce rozjel velký cirkus – na Lupě dění pravidelně sledujeme. Přijde mi, že se ale ve vidině 14 miliard moc neřeší základní otázka: opravdu ty peníze na stavbu sítí nové generace potřebujeme? Nejsou tady jiné, podstatnější překážky, proč se sítě nestaví? A posunou dotace – pokud na ně nakonec vůbec dosáhneme – stavbu sítí kupředu?
Myslím si, že ano, ale určitě to jsou spojené nádoby. První nebo druhé verzi národního plánu kritici zazlívali hlavně to, že to je jen plán na to, jak vyčerpat 14 miliard. Ale když se podíváte do materiálů Komise, tak by ten plán měl ve skutečnosti říct, co Česká republika pro rozvoj sítí nové generace je ochotna udělat. Ano, může zjednodušit jejich výstavbu. Ano, může odstranit bariéry. Ano, může snížit cenu věcných břemen. A pak se třeba dojde k tomu, že zde stále zůstanou některé lokality, kde komerční zájem pokrýt je NGA sítěmi bude nulový, tudíž je namístě uvažovat o dotaci. Národní plán by měl dávat odpověď na všechny tyto otázky. Včetně toho, jestli ty lokality tvoří deset okresů, nebo půl republiky.
Má podle vás současná osmá verze plánu všechny kvality, o kterých jste teď mluvil?
Pokud se zapracují všechny připomínky, které jsme k němu zaslali, je zde určitá naděje, že by je mohla mít.
Takže počkáme do června, kdy by plán měla definitivně schvalovat vláda, a uvidíme.
Udělám si teď malou reklamu. V březnu pořádáme konferenci, která se bude týkat aktuálních témat, a jsem rád, že se nám podařilo přilákat například místopředsedkyni regulátora z Polska, kde mají zkušenosti s využitím dotačních titulů i s mapováním. Už asi od roku 2011 mají legislativu, která jim výrazně pomáhá a zjednodušuje výstavbu broadbandových sítí. V rámci své přednášky by měla polské zkušenosti zhodnotit. Podařilo se nám pozvat i šéfa slovinského regulátora, který má zkušenosti s podporou backhaulových sítí z evropských dotací. Takže na konferenci může každý, kdo má zájem načerpat zajímavé zkušenosti.
A protože chceme podpořit šikovné lidi, kteří umí rychlé moderní sítě využít, a upozornit v mezinárodním měřítku na to, že tu takoví lidé jsou, organizujeme společně s AT&T na konci dubna první středoevropský Hackathon. Zastřešujícím tématem akce bude Internet věcí. Cílíme hlavně na vysokoškolské studenty napříč celým regionem V4.
Podstatnější než 14 miliard od Evropské komise mi přijde novela zákona o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí, která právě míří do vlády. Ta ale má k dokonalosti také hodně daleko, obsahuje například vágní ustanovení, která se dají vykládat různým způsobem a podobně. Jak může být tak důležitý zákon tak špatný?
České republice chybí ten pravý digitální šampion ve státní správě, který by dokázal koordinovat jednotlivé kroky vlády ovlivňující rozvoj digitální ekonomiky. Když takový orgán nebo člověk chybí, stává se pak to, že vláda na jednom zasedání schválí Digitální Česko, ve kterém řekne, že chce být středoevropským digitálním lídrem a vytvářet pro to podmínky, a na druhém zasedání schválí třeba novelu stavebního zákona, kde zvýší ceny jednotlivých poplatků za kopnutí do země a stanoví povinnosti, které neúměrně prodražují výstavbu sítí. Pokud tyhle věci nikdo nekoordinuje, vznikají zbytečně bariéry bránící rozvoji.
Takže voláte po obnovení ministerstva informatiky, které by tuto roli mělo zastávat?
Myslím, že není potřeba zřizovat nové ministerstvo. Stačilo by například vytvořit model podobný Legislativní radě vlády. To je rada, přes kterou jdou povinně všechny legislativní materiály a která se k nim vyjadřuje z pohledu legislativních pravidel – tedy, zjednodušeně, jestli je zákon napsán tak, aby byl funkční, v souladu s Ústavou atd. Podobně by mohla fungovat „digitální rada“, která by posuzovala všechny legislativní i nelegislativní návrhy z pohledu jejich dopadu na digitální ekonomiku. A následně by vydávala stanovisko pro vládu, které by bylo součástí vládního materiálu a vláda by se pak rozhodla, zda a jak návrh upraví ve smyslu stanoviska.
Taková rada už existuje, ale funkční moc není.
Protože nemá v podstatě žádnou pravomoc. Kdyby byla zakotvena v samotném rozhodovacím procesu vlády, mělo by její stanovisko větší váhu.
ČTÚ vyhlásil aukci na kmitočty v pásmu 1800 a 2600 MHz, které se nevydražily v minulé LTE aukci. S vyhlášením jste čekali na to, až vláda sníží poplatky za přidělené kmitočty. Proč se vlastně snižovaly? Copak mají operátoři málo peněz?
Nařízení vlády, které stanoví, jak se tyto poplatky vypočítají, bylo vydáno v roce 2005 a některé poplatky odpovídaly tehdejšímu částečně analogovému světu.
Dostali jsme se díky němu i do poměrně absurdní situace. Například v pásmu 3,7 GHz potřebujete poměrně široké pásmo na to, abyste mohl nabídnout zajímavou službu. Ale na ročním poplatku za takové pásmo byste zaplatil násobně víc, než byla jednorázová vyvolávací cena v rámci aukce. Takový ekonomický model neměl šanci na přežití.
Předložili jsme proto návrh na úpravu poplatků pásem nad 2,2 GHz, tak aby byly smysluplné. A ze Strategie správy spektra teď realizujeme úkol kompletní revize poplatkového nařízení.
To znamená, že se mohou změnit i poplatky za už přidělené frekvence?
Analýza by měla odpovědět na otázku, zda nařízení v některých pásmech nevytváří bariéru, která by odrazovala od efektivní výstavby bezdrátových sítí. Současně musí být zachována regulační funkce poplatku za využívání kmitočtů.
Slibujete si od současné aukce na pásma 1800 a 2600 MHz příchod bájného čtvrtého operátora na český trh? Na rozdíl od minulé aukce v ní nejsou frekvence vyhrazené pro nového hráče, ale v podmínkách je limit spektra, které může mít jeden operátor.
A také tam je právo národního roamingu. Přiznám se, že jsem si tuto otázku nepoložil. Jsem rád, že jsme aukci konečně mohli rozjet a že tady kmitočty nebudou ležet ladem. Za sebe bych řekl, že tato aukce žádné velké překvapení nepřinese. Ale hodně zajímavá může být chystaná aukce o kmitočty v pásmu 3,7 GHz.
A s tou to vypadá jak? Stihnete ji vyhlásit opravdu v letošním roce, jak jste slibovali?
Budeme muset zopakovat veřejnou konzultaci, ale chtěli bychom ji spustit co nejdřív. Teď probíhá technická příprava a ideálně bychom aukci chtěli spustit ještě v tomto pololetí. Z mého pohledu platí: čím dřív, tím líp.
A co 700 MHz? To se sice díváme hodně do budoucna, ale chystáte se už nějak na toto pásmo?
Zveřejněný návrh Evropské komise počítá s rokem 2020 s tím, že do roku 2017 by členské státy měly mít své národní plány přechodu a uvolnění pásma 700 MHz. My jsme celý minulý rok věnovali energii mezinárodním koordinacím s našimi sousedy, tak abychom vytvořili potenciál jednak pro přechodové sítě a jednak pro sítě konečné. Kolegové myslím odvedli velmi dobrou práci. Výsledky jsme přinesli do pracovní skupiny na ministerstvu průmyslu a obchodu, a protože ne všechny naše připomínky v pracovní skupině uspěly, účastníme se teď velmi intenzivně meziresor ního připomínkového řízení.
Loni v srpnu ČTÚ oznámil, že na hlasovém mobilním trhu je dostatečná konkurence, ale že se je třeba podívat, jestli to platí i u datových služeb. Jak to vypadá?
Ten závazek trvá. Úřad má několik nástrojů, které používá. Kromě analýz a definic relevantních trhů, které pak může regulovat, je to i kontrola plnění závazků z aukce. Nejde přitom jen o rychlou výstavbu sítí, ale i o povinnost velkoobchodní nabídky. Úřad kontroluje ceny za 1 MB, které mají operátoři ve svých veřejných velkoobchodních nabídkách. A bohužel musím říct, že po ověření dat na našem modelu musíme operátory vyzývat k tomu, aby ceny upravili, protože je mají vysoké. A musíme jim dávat obligátní upozornění, že pokud je neupraví, zahájíme řízení o odebrání přídělu, protože neplní podmínku aukce.
A to se děje často?
Stalo se to i v minulém roce. Nicméně Rada projednala materiál k tomuto bodu i minulý týden. A i toto nás nutí zamýšlet se nad tím, jestli trh funguje správně a případně hledat další nástroje k nápravě.
Tedy například stanovení relevantního trhu a jeho regulaci?
Ano. Některé signály z trhu nás nenechávají v klidu. V momentě, kdy jste přítomen situaci, kdy si virtuální operátor stěžuje, že mu podmínky nevyhovují a že by chtěl jednat o lepších, a mobilní operátor mu odpoví ve smyslu „ale vždyť můžete jít za konkurencí“, není to podle nás známka fungujícího trhu a myslím, že úřad se na to musí zaměřit.
Blíží se termín, kdy byste měli začít prověřovat, jak operátoři plní závazky z LTE aukce ohledně pokrytí. Z toho, co říkáte, vyplývá, že prověřujete průběžně.
Už jsme například cvičně proměřili dálnice, které vyšly víceméně dobře. Teď řešíme, jak výsledky publikovat na webu. A také jednáme o spolupráci s Českými drahami, abychom mohli objet železniční koridory.
Letos 15. května vám končí mandát předsedy Rady. Budete pokračovat jako její člen, nebo máte nějaké jiné plány? Bral byste předsednickou funkci i na další období?
Rozhodnutí, kdo bude novým předsedou, je na vládě, která o něm rozhoduje na návrh ministra průmyslu a obchodu.
