Hlavní navigace

Je šíření pornografie po Internetu trestné?

Ján Matejka

Před nedávnem byl internetový deník Svět Namodro Britskými listy nařčen z šíření pornografie. Z řady diskusních příspěvků k tomuto tématu vyplývá, že většině zůčastněných není jasné, co to pornografie vlastně je, případně jaké její formy jsou již právně postižitelné a jaké nikoli. Jak je to tedy s oním zmiňovaným šířením pornografie?

Poslední dobou se na Lupě stále častěji objevují články, které se více či méně okrajově zabývají také problematikou právní odpovědnosti (resp. trestnosti) šíření pornografie na Internetu. Z řady diskusních příspěvků k těmto materiálům pak vyplývá, že většině zúčastněných není jasné co to pornografie (alespoň v právním smyslu) vlastně je, případně jaké její formy jsou již právně postižitelné a jaké nikoliv. Právě tím se bude zabývat i tento článek.

Je nesporné, že na Internetu dochází v souvislosti ze zveřejňováním obsahu jednotlivých stránek k řešení řady právně velmi problematických otázek (např. otázka určení rozhodného práva, problematika dokazování, apod.), které jsou dány především řadou zvláštností tohoto média. Pokud se však zaměříme pouze na problematikou šíření informací různého druhu v rámci tohoto (případně i jiného) média, zjistíme, že jde o podstatně méně komplikovanou oblast než by se na první pohled mohlo zdát. Prostřednictvím Internetu lze nepochybně spáchat mnoho trestných činů, jejichž skutková podstata spočívá zejména v šíření určitých (zákonem reprobovaných) informací (např. Šíření toxikomanie dle § 188a trestního zákona (dále jen TrZ), Šíření poplašné zprávy dle § 199 a násl. TrZ apod.). S jistou nadsázkou lze ale obhájit i tvrzení, že takto lze spáchat např. i řadu dalších trestných činů, u nichž by toto čekal asi jen málokdo (např. Šíření nakažlivé choroby dle § 189 a násl. TrZ, Ublížení na zdraví dle § 221 a násl. TrZ apod.). V tomto směru se pak právní kvalifikace trestného jednání spáchaného přímo prostřednictvím Internetu nemusí příliš lišit od jednání spáchaného prostřednictvím jiných médií (např. tisku či televize) a lze tedy bez větších problémů vycházet z řady již existujících soudních rozhodnutí a dalších názorů. Toto však nelze již říci o řadě právních otázek spojených s Internetem (jako např. problematika odpovědnosti poskytovatelů volného prostoru za cizí obsah apod. – viz. můj článek zde).

Jednání, které je na Lupě často (z právního hlediska nepříliš přesně) označováno jako šíření pornografie, je v našem právním řádu postihováno zejména § 205 TrZ (Ohrožování mravnosti). Tento paragraf obsahuje dva odstavce, kde první sankcionuje uvádění do oběhu, šíření, veřejné zpřístupňování, výrobu či dovoz určité formy pornografických děl (nikoli tedy všech těchto děl). Druhý odstavec pak zakazuje (sankcionuje) nabízení, přenechávání či zpřístupňování jakýchkoli pornografických děl (ať již písemných, nosičů zvuku nebo obrazu nebo zobrazení) osobám mladším osmnácti let (celý tento paragraf je uveden na konci tohoto článku, pozn. autor).

Klíčovým pojmem tohoto trestného činu je pojem „pornografické dílo“, který není žádným naším zákonem ani jiným právním předpisem definován. Teorie i praxe se ovšem shodují, že za pornografické dílo se bude považovat takové dílo, jehož jediným účelem je vyvolat (zvyšovat) sexuální vzrušení. Samotné zobrazení nahého lidského těla není pornografie. O pornografickém charakteru pak musí rozhodovat obsah celého díla, tedy objektivní celková tendence, nikoli výseč, úryvek, tedy část celku. V tomto směru tedy nepochybně nepostačuje hodnotit pouhou jednu kapitolu knihy (případně část fotografie), ale je třeba hodnotit celkový obsah zařazený do kontextu takovéhoto díla. Nepochybně bude také záležet na povaze díla a způsobu jeho použití. Předměty určené k vědeckým, uměleckým, osvětovým cílům nelze považovat za pornografická díla (např. schématické znázornění pohlavního ústrojí pro výukové účely).

Ve smyslu prvního odstavce tohoto paragrafu navíc samotné splnění požadavku na pornografické dílo k trestnosti nestačí. Zde se požaduje, aby se v pornografických dílech projevovala neúcta k člověku a násilí nebo některé, demonstrativně vyjmenované, podoby pornografie (např. díla, která zobrazují sexuální styk s dítětem, se zvířetem nebo jiné sexuálně patologické praktiky). Samotné zveřejňování pornografických děl ve smyslu tohoto ustanovení (odst. 1) trestné není. S ohledem na skutečnost, že ve většině případů však mají na Internetové stránky obsahující pornografická díla přístup i osoby mladší osmnácti let, lze se domnívat, že nemá valný význam toto rozlišovat (samozřejmě s výjimkou stránek, na které je těmto osobám efektivně omezen přístup). Nepochybně to však bude mít vliv na nebezpečnost tohoto trestného činu pro společnost a tudíž i na samotnou sankci, případně na prokazování úmyslu (nejde totiž o nedbalostní delikt).


§ 205 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon)

Ohrožování mravnosti

MIF17

(1) Kdo uvádí do oběhu, rozšiřuje, činí veřejně přístupnými, vyrábí nebo dováží pornografická díla písemná, nosiče zvuku nebo obrazu, zobrazení nebo jiné předměty ohrožující mravnost, v nichž se projevuje neúcta k člověku a násilí, nebo která zobrazují sexuální styk s dítětem, se zvířetem nebo jiné sexuálně patologické praktiky, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

(2) Kdo pornografická díla písemná, nosiče zvuku nebo obrazu nebo zobrazení

  1. nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje osobě mladší osmnácti let, nebo
  2. je na místě, které je osobám mladším osmnácti let přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
Našli jste v článku chybu?