Steve Ballmer je u Microsoftu 34 let – možná déle, než je věkový průměr čtenářstva Lupy a rozhodně déle, než si kdokoli z nás umí vůbec představit například sám u sebe. Nyní se rozhodl odejít, i když to nemusí být za rok, jak se mylně interpretuje – má to být rok od okamžiku, kdy bude nalezen a vybrán jeho nástupce. U takto složité firmy to nebude vůbec jednoduché; odchod nicméně ohlásil a nám to dává příležitost jeho kariéru zrekapitulovat a podívat se, jaký asi bude Microsoft bez Ballmera.
Největší softwarová firma (100 000 zaměstnanců!) byla vždy vnímána přes Billa Gatese – on ji založil, on jí dává směr, on ji řídí. Přinejmenším to třetí ale přestalo platit už velmi krátce po Ballmerově příchodu (byl zaměstnancem „číslo 30“ a byl Gatesem najat jako první obchodník, první obchodní manažer). Nikoli Gates, ale právě Ballmer firmu provozně a obchodně řídil, a jeho role neustále posilovala, zatímco Bill Gates byl stále více pouze technologickým šéfem, což byl ostatně i jeho oficiální titul z posledních let.
Denní chod firmy, praktické obsazování managementu, přímé řízení obchodu, reportování všech lidí na ředitelských a vysoce manažerských funkcích – toto měl po třicet let v rukou Steve Ballmer. (Slavnou smlouvu s IBM, kterou jim spadl do klína operační systém pro osobní počítače, tvořil a uzavíral například také Ballmer). A jakkoli není zrovna osobou oblíbenou, ukázal se být jedním z nejschopnějších obchodních ředitelů v branži; Microsoft se pod jeho vedením stal skutečnou továrnou na peníze: 77 miliard v tržbách a jak tržby, tak zisk stále lezou nahoru. Posledních deset let jsme v zajetí Applu, Googlu a Facebooku, jako by jiné technologické firmy ani neexistovaly; přitom Microsoft v této době zdvojnásobil tržby a ztrojnásobil zisky (ročně 22 – 23 miliard dolarů).
Dva Microsofty
Dnes je nejpřesnější hovořit o dvou Microsoftech – jeden slábne a druhý sílí. V oblasti pro firemní klientelu je Microsoft velmi úspěšný, zde je vlastně štikou v rybníce, která zle zatápí ještě o kousek zkostnatělejším korporátním dodavatelům, než je on, tedy firmám jako je IBM, Hewlett-Packard nebo Oracle. V této oblasti nemám o Microsoft nejmenší obavu.
Pak je zde ale svět konzumentský, a zde Microsoft slábne a slábnout bude. Situaci zde zná myslím dobře každý: Microsoftu zcela ujel svět mobilních zařízení, je v něm jen nepatrným hráčem. Firma se nikdy rozumně neetablovala v Internetu, přes velmi drahé a obvykle promarněné akvizice. Dokázala se překvapivě vklínit mezi Sony a Nintendo v herních konzolích, ale byl to docela drahý klín – Xbox se ještě nezaplatil a pravděpodobně se ani nikdy nezaplatí, protože konzole pomalu mizí ze scény. Kdysi kraloval s internetovým prohlížečem a proti konkurenci (Netscape) šel brutálním způsobem, za který si vysloužil drastická soudní opatření. Dnes Internet Explorer prohrává s Google Chrome a ani k tomu není potřeba soudu (hezké mapky zde).
Pevnými pilíři Microsoftu v konzumentské oblasti jsou Windows a Office, ale ani zde není výhled do budoucna příliš růžový – kancelářský balík úspěšně nahrazují nejrůznější webové (cloudové) technologie a Windows rovněž trochu „rezavějí“. Osmičky se nechytly, lidé používají spokojeně starší verze. Počítačů se prodává stále méně – a tedy stále méně se prodávají i Windows.
O dalších produktech Microsoftu bych mohl psát ještě dlouho, ale i ze stručného výčtu je zřejmé, že Microsoft je trochu „divná firma“ – namísto sevřené korporace s jednou-dvěma prioritami (á la Apple, Facebook) nebo namísto firmy, která má sice hodně produktů, ale jeden klíčový zdroj příjmů (á la Google), tu máme plejádu možná stovky různorodých produktů. Některé jsou si bližší, některé vzdálené, některé nemají víceméně nic společného. Kdysi Microsoft vítězil „integrací“, ale tam šlo především o Windows-Office-Exchange; to dávalo smysl. Dnešní integrace produktů Microsoftu je jako držet v ohrádce smečku blech – nesplnitelný úkol přes obrovské úsilí. Synergií taky mnoho není.
Slabina, kterou má Microsoft v genech
Je pravda, že Microsoft nezachytil největší „disrupce“ ve světě internetových technologií, ale z toho bych firmu nevinil. Gigantická, do šířky roztahaná korporace je nikdy nezachytí. Vlny disrupcí umí zachytit buď startup (už jmenovaný Google či Facebook), nebo poměrně úzce zaměřená firma se skutečně vizionářským šéfem – zde jmenujme Apple nebo Amazon, ale i to jsou docela výjimky. Nicméně supersilná firma, která propásne trend, jej často dokáže zvýšeným úsilím, metodou „brute force“, dohnat. Proč to neumějí hoši z Redmondu? Co je vlastně viditelným výsledkem divize Microsoft Research, polykající miliardy a zaměstnávající tisíce – Microsoft Kinect? Aha, pardon, to byla akvizice.
Microsoftu se daří v korporátních aplikacích, stejně jako se mu nedaří v konzumentské sféře. Firma tedy současně umí i neumí. Proč? Protože má jednu gigantickou slabinu, kterou má doslova v genech od prvního dne firmy – její produkty jsou stavěny inženýrsko-technokraticky, chybí jim pochopení pro koncového, obyčejného uživatele. Klíčoví lidé ve firmě, tak jak si je přiváděl Gates a Ballmer a vychovávali si je podle sebe, se neumějí podívat na produkt očima koncového uživatele – jsou to rození inženýři, naturelem i vzděláním.
Uživatelská nevlídnost microsoftích produktů a tápání ve směru, jak je „zlepšit“, je nepřekonatelná a legendární. Nepřehlednost, překomplikovanost, příliš velké množství prvků, tlačítek, roletek, buttonů, jejich neustálé přehazování od verze k verzi, takže namísto zjednodušení vždy jen uvedou do zoufalství uživatele, kteří se po několika letech konečně naučili produktu rozumět (úžasné bylo například uvedení „ribbonů“ v Office produktech), to jsou trademarky Microsoftu. Na vrcholu pak ční Nápověda, která ještě nikomu nic nenapověděla, zato však po každé „dobré radě“ se umí zcela zbytečně doptávat uživatele, jestli tato rada k něčemu byla.
Přestane-li z nějakého důvodu fungovat připojení k Internetu a uživatel se táže Windows, co má dělat – odpověď zní, že nápověda k tomuto tématu je nedostupná, jelikož se nalézá na Internetu. To je jedna věta, která o schopnostech microsoftího tvůrčího týmu ve směru uživatelské vlídnosti sdělí víc než výčet 99 nejotravnějších chyb Wordu, které nebyly opraveny ani po dvaceti letech, přestože na to nepochybně byl Microsoft nesčetněkrát upozorněn.
Silná slova, řeknete si možná. Ale o to jde a o nic jiného. Disrupce, které přinesl a stále přináší Internet, totiž spočívají právě v tom, že inovativní firma zvládá věci hrozně jednoduše, příjemně, hezky pro uživatele. Nemusí jít o velké inovace – stačí se podívat na Hotmail (Microsoft, vznik 1994, akvizice 1997) a Gmail (Google, 2007). Operační systém pro malá a mobilní zařízení měl Microsoft už v roce 1996 (!!), Google přišel v roce 2007. A na druhé straně se podívejme na Windows 8, kde Microsoft slavnostně prozřel, že dotykové ovládání je vlastně príma, ale namísto aby vytvořil čistý, od podružností oproštěný „dlaždicový“ operační systém, našrouboval do překomplikovaného ovládání Windows (aniž je zjednodušil) ještě jakési další dlaždicové ovládání.
Pochvala pro Ballmera, a ne malá
Vypadá to, jako kdybych nechtěl nechat na Microsoftu nitku suchou. Naopak. Microsoft je gigant „PC éry“ a obdivuhodné je už to, že umí stále růst a být silně profitabilní i v éře internetové, a dokonce následně v éře, která je nazývána jako post-PC (možná trochu nepřesně – nicméně nikdo nepopře, že se těžiště prodejů od počítačů momentálně přesunulo k mobilům a tabletům). Můžeme mít tisíc výhrad k Windows a dalším produktům, ale pokud by byly tak špatné, proč je dávno nezválcovala konkurence? Je naopak obdivuhodné, že přes obrovské turbulence a přelomové změny dokáže Microsoft setrvale růst v obratu i profitu – a je to samozřejmě velká Ballmerova zásluha. V profesi obchodu je stejným supermanem, jako byl třeba Steve Jobs v produktovém designu. Z dnešního pohledu je Microsoft ten, který to „prohrál“ v mobilech a tabletech – ale za pár let se i z dotykových mobilů a tabletů stane levná komodita za pár stovek, jejich hrdinové upadnou v zapomenutí, Microsoft však tu bude stále.
A jestli lze někomu něco vyčítat, pak správní radě Microsoftu, zastupující akcionáře (Ballmer sám má už jen nepatrné procento akcií). Ta měla už dávno naléhat na zformulování dlouhodobé vize či strategie firmy, na najmutí osoby či osob do vedení firmy, kteří by byli schopni ji zrealizovat – tedy aby měl Ballmer ve vedení aspoň takového protihráče, jakým byl svého času Bill Gates, jehož strategie vertikálně integrovaných produktů v prvních dvaceti letech Microsoftu skvěle fungovala a doslova zničila konkurenci.
Jaký bude Microsoft bez Ballmera? Stejný. Gates – softwarový inženýr – je pryč už řadu let a způsob, jakým firma tvoří software, se nezměnil. Microsoft není Gates a Ballmer, ale osm tisíc malých Gatesů a pět tisíc malých Ballmerů – firemní kultura zděděná po otcích zakladatelích se dostane do genů firmy a nikdy nejde vykořenit. Dá se možná pomalu měnit. Kdyby se podařilo do firmy dostat nějakého skutečného vizionáře a přitom radikálního krizového manažera, tak – řekněme – za dvacet, třicet let bude ta firma jiná. Ale tou dobou bude jiné všechno.
Microsoft bude i bez Ballmera stejně dobrý a silný ve firemních produktech a postupně slabší ve své druhé, konzumentské polovině. Dokonce se domnívám, že Microsoft může časem projít podobným vývojem jako IBM, tedy začne konzumentskou část postupně omezovat, ponechá si Windows a Office, nebude podnikat žádná nepovedená hardwarová dobrodružství (tablet, mobil atd.) a bude posilovat ve své „korporátní“ části. Tam bude peněz navždy dost.
ČLÁNKY DO MAILU
.svg){kind=link}