Je obecně známo, že v prostředí Internetu, zejména na webových stránkách, je mimo jiné publikováno mnoho předmětů chráněných autorským právem (kupříkladu slovesná díla). Ze strany provozovatelů internetových vyhledávačů pak dochází k ukládání obsahu těchto webových stránek do vlastních databází či k dalšímu nakládání s tímto obsahem. Konkrétní okolnosti se mohou odvíjet od zvoleného technologického postupu, nicméně obecně lze konstatovat, že ze strany provozovatelů internetových vyhledávačů tak dochází ke zhotovování rozmnoženin autorských děl, případně částí autorských děl. K této činnosti dochází pak v rámci podnikatelské činnosti provozovatele a zásadně za účelem hospodářského prospěchu (kontextová reklama apod.).
Z pohledu českého práva může k oprávněnému užití autorského díla dojít buď na základě smlouvy (s nositelem práv k autorskému dílu) nebo přímo na základě zákona, na základě tzv. zákonné licence. Užitím autorského díla je i zhotovení jeho rozmnoženiny (kopie), pokud se tak neděje pro „osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.“ Pokud dochází k užití díla pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, jedná se o tzv. volné užití (jedna ze zákonných licencí). Problematice volného užití již byl věnován samostatný článek. Institut volného užití však s činností provozovatelů internetových vyhledávačů přímo nesouvisí.
Zřejmě není sporu o tom, že pro provozovatele webových stránek je činnost provozovatele internetového prohlížeče ve většině případů přínosná (i když si lze představit i případy opačné). Důvod či přínos činnosti spočívající ve zhotovování rozmnoženin autorských děl však v předmětném případě není rozhodný, neboť české autorské právo z pohledu formálního nestanoví hranici mezi jednotlivými případy zhotovování rozmnoženin autorských děl. Pochopitelně stanovení takovéto legislativní hranice by mohlo být poměrně obtížné. Není tedy rozdíl mezi zhotovováním rozmnoženin autorských děl provozovatelem internetového vyhledávače a kopírováním cizích textů za účelem jiného podnikatelského prospěchu (tyto okolnosti však mohou být relevantní v oblasti práva trestního).
Vraťme se však k otázce, zda-li pro zhotovování rozmnoženin autorských děl ze strany provozovatele internetového vyhledávače existuje nějaký právní důvod (smlouva či zákonná licence). Jak již bylo zmiňováno, činnost provozovatele internetového vyhledávače může být pro provozovatele webové stránky prospěšná. V rovině smluvní by tak bylo možné hypoteticky uvažovat v tom smyslu, že pokud umístím autorské dílo na svou webovou stránku, implicitně souhlasím se zhotovováním rozmnoženin tohoto díla provozovatelem internetového vyhledávače. Nicméně z toho nelze dovozovat, že by mezi provozovatelem internetového vyhledávače a provozovatelem webové stránky došlo k uzavření (licenční) smlouvy. Jednalo by se totiž o uzavření smlouvy mezi osobami, které spolu nikdy nebyly v žádném kontaktu. V této souvislosti je možné zmínit, že úmyslem umožnit uzavírání smluv obdobným způsobem byl veden i zákonodárce při novelizaci autorského zákona provedené zákonem č. 216/2006 Sb. Touto novelou byl do právního řádu zakotven speciální způsob kontraktace při uzavírání licenčních smluv k autorským dílům (§ 46 odst. 5 a 6 autorského zákona).
Podle našeho názoru by možnost uzavření smlouvy mezi osobami, které spolu nikdy nebyly v kontaktu (neadresovaly si právní úkony), nemělo být připuštěno. Právní problematika uzavírání smluv přesahuje do určité míry rozsah tohoto příspěvku, nicméně umožnění uzavření smlouvy tímto způsobem by dle našeho názoru bylo v rozporu s obecně uznávanými zásadami soukromého práva a navíc mělo zcela absurdní právní důsledky. Kupříkladu by bylo možné takto zavázat návštěvníka webové stránky k nejrůznějším plněním vůči provozovateli webové stránky (včetně platebních povinností) již tím, že se na tuto stránku dostane. Z výše uvedeného lze tedy usuzovat, že ze strany provozovatele internetového vyhledávače nedochází k užití autorských děl prezentovaných na webových stránkách na základě smlouvy. Navíc v řadě případů nebude provozovatel webové stránky ani oprávněn poskytovat (pod) licence k autorským dílům třetím osobám, např. provozovatelům internetových vyhledávačů.
Je tedy možné se zaměřit na druhou možnost – právní úpravu tzv. zákonných licencí. Jak již jejich označení napovídá, zákonné licence umožňují užití nehmotných statků přímo na základě zákona. Jedná se o výjimku z ochrany autorským právem a jednou z nich je i výše zmiňované volné užití. Z ostatních bezúplatných zákonných licencí upravených v ustanovení § 29 a násl. autorského zákona lze nějakou souvislost s činností provozovatelů internetových vyhledávačů dovodit snad pouze v případě zákonné licence pro dočasné rozmnoženiny dle ustanovení § 38a odst. 1 autorského zákona. Toto ustanovení zakotvuje, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo provádí dočasné úkony rozmnožování děl, které jsou pomíjivé nebo podružné, tvoří nedílnou a nezbytnou součást technologického procesu, nemají žádný samostatný hospodářský význam a jejich jediným účelem je umožnit a) přenos díla počítačovou nebo obdobnou sítí mezi třetími stranami uskutečněný prostředníkem, nebo b) oprávněné užití díla.
Je zřejmé, že činnost provozovatelů internetových vyhledávačů všechny tyto nutné podmínky nesplňuje. Jestliže otázka dočasnosti zhotovovaných rozmnoženin může být v některých případech sporná, rozhodně se ze strany provozovatele internetového vyhledávače nejedná o úkony pomíjivé nebo podružné či o úkony nemající žádný samostatný hospodářský význam.
Žádná další zákonná licence s předmětnou činností provozovatelů internetových vyhledávačů nesouvisí, včetně právní úpravy tzv. citací. Je tak možné konstatovat, že oprávnění k užití autorských děl ze strany provozovatele internetového vyhledávače nelze ani na základě smluvním ani základě zákonné licence dovodit. Je zřejmé, že tato situace v oblasti (nejen) českého autorského práva neodpovídá společenské potřebě a společenské realitě.
ČLÁNKY DO MAILU