Zajímavý rozpor ve třetí verzi návrhu Národní politiky pro vysokorychlostní přístup MIČR mě zaujal na stránkách poslance Zbyňka Novotného. Na jedné straně MIČR tvrdí, že Vysokorychlostní přístup nemá charakter‚ služby jako takové, kterou by si lidé a podniky pořizovali samostatně, jen kvůli ní samotné,
na druhé straně se tu píše, že státní úřady by měly být do roku 2006 připojeny na vysokorychlostní síť (sic 256 kb/s!), a reálně tak budou schopny podstatnou část svých agend spravovat dálkově
. Proč si ten stát pořizuje rychlý Internet, když pro občany to není služba, kterou by si stálo za to pořídit jen kvůli ní samotné? A proč potřebujeme Národní politiku pro něco, co vlastně není potřeba?