Hlavní navigace

Když je jednoduché ještě složitější

Vojtěch Bednář

Pokud si stejně jako mnoho jiných pořizujete digitální hračky pro jejich jednoduchost a eleganci pak čtěte dál a uvidíte, že i to nejelegantnější může být někdy ranou do žeber.

Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Byla to rodinná roztržka jako se sitkomu – nechyběl nářek, výčitky ani osočování Tak ty jsi ušetřil na vlastním dítěti!. Chudák kolega, který se stal středobodem nenávisti svých bližních, se dušoval, že už nikdy nebude kupovat použité zboží. A přitom byl zcela nevinen. Aby zachránil aspoň něco, povolal mne coby bezplatnou technickou podporu, a já mám nyní namísto honoráře za záchranu domácího krbu příležitost se zde s vámi podělit o to, jak úžasné a intuitivní hračky devastují česká manželství svou jednoduchostí. Pohodlně se usaďte, začínáme.

Onen kolega (žádný hlupák – Ing., PhD.) je šťastným majitelem dcery, jež se právě nachází v kritickém období puberty. To se projevuje nejen na ní, ale rovněž na předmětech v jejím okolí. Tak například její MP3/4 přehrávač, sotva rok starý, se asi před měsícem stal beznadějně trapným a ve společnosti ponižujícím. Dcerunka oznámila, že ihned, skutečně ihned, potřebuje něco, co bude srovnatelné s vrstevnicemi a obnoví její pošramocený status kočky, která je in. Žádost označená stupněm „super-urgentní“ byla odeslána tatínkovi.

Ten když viděl cenový rozsah požadovaných výrobků, obrátil oči v sloup s tím, že se nehodlá účastnit ekonomického zločinu proti lidskosti. Protože ale dcerunku chtěl i pro svůj klid uspokojit, navštívil nejvýznamnější tuzemský aukční server. Výsledkem bylo zakoupení zánovního, avšak stále nádherně nablýskaného černého video přehrávajícího iPodu. Kapesní zvukový šperk byl v perfektním stavu s nabíječkou, synchronizačním kabelem, avšak bez sluchátek a bez dokumentace. Sluchátka (řekl si kolega) jsou spotřební zboží, dokumentaci nikdo nepotřebuje. Dárek byl předán dceři a z prvních reakcí bylo jasné, že pochroumaná prestiž ratolesti z vidiny nablýskaného uhelně černého plastu a „fakticky cool ovládání“ stoupne. Přeloženo do češtiny: že by mohl být chvíli klid.

Dcerka znalá uživatelského ovládání počítačů i moderní elektroniky ihned připojila přehrávač k počítači, aby se nabil, a jala se jeho obrovskou kapacitu plnit nejnovějšími peckami světové pop-music. Tato radost ji vydržela několik desítek minut. Když baterie iPodu trochu pookřála, následovalo odpojení od PC a vyzkoušení.

EBF17

Jak jistě víte, iPody sice podporují USB Mass Storage Class, ale soubory mp3, které do nich takto nahrajete, nepřehrávají. K uploadu je potřeba oficiálních iTunes, nebo některého z řady méně oficiálních programů. To je malá skvrnka na jejich dokonalém dizajnu i ergonomii. Dcerka tak iPod označila za pokažený a žádala reklamaci. Její otec (který s iPodem nikdy nepracoval a tudíž problém nemohl vyřešit) však k přístroji neměl dokumentaci, a v následné výměně názorů, kde se k dceři přidala i její maminka se podřekl, že digitální šperk je použitý. Šunt.

Kdybyste chtěli ratolesti nebo komukoliv jinému udělat radost koupí iPodu, nezapomeňte obdarovaného instruovat v otázce nahrávání muziky. Jinak se vám totiž tato úžasně jednoduchá hračka se špičkovým vzhledem a vysokou prestiží stane ranou do žeber. Jen proto, že ve skutečnosti není tak jednoduchá, jak se tváří, a že její autoři nedodržovali to, co je normální. A podobné mouchy najdete i u dalších hraček, tak pozor na ně.

Našli jste v článku chybu?
6. 5. 2008 8:03
Zdeněk (neregistrovaný)
Jo, jo, já dostal iPod jako dárek a to, že se do něj musí nahrávat přes iTunes, bylo jen prvním velkým zklamáním. Další následovala: iPod je sice elegantní, ale prakticky nepoužitelný. U mého noname přehrávače stačí, abych strčil ruku do kapsy a můžu poslepu změnit hlasitost nebo přeskočit skladbu. Ale u iPodu? Tam je to daleko obtížnější - taky se to dá, ale s mnohem větším úsilím. Lépe ho vyndat z kapsy, jednou rukou držet a druhou jezdit prstem - ale zkuste to dělat třeba v narvané tramvaji. …