Ilustrace: Nenad Vitas
Informaci o tom, že Česká televize zvažuje zavedení poplatků za každý počítač schopný se připojit na Internet, přinesl kromě Lupy také server Podnikatel.cz. V diskusi pod článkem je možné si přečíst, že je to návrh zvrácený, proradný a vůbec absurdní. To je reakce, kterou lze očekávat téměř na jakékoli zavedení nějakých poplatků. Ty neplatí rád téměř nikdo. Každá mince má však dvě strany, a tak ani tento návrh není zcela nelogický.
Bude jistě zajímavé sledovat, jakým způsobem bude definována ona schopnost připojit se na Internet. Půjde o možnost teoretickou, nebo opravdu reálnou se na Internet připojit? A kdo by to kontroloval? Je zřejmé, že vymáhat poplatky po někom, kdo služby webu České televize nemůže využívat, je zlodějina. Na stranu druhou, kam s těmi, co se na Internet připojí například jenom ve škole? Má platit poplatky škola nebo uživatel? Otázek jenom k technickému řešení je mnoho.
Zpět ale k úvodní myšlence koncesionářských poplatků. Ponechme stranou diskusi o potřebnosti a užitečnosti veřejnoprávních médií. Poplatky mají sloužit na tvorbu pořadů, které by jinak nemohly nikdy vzniknout, na zpravodajství, které by nešlo dělat jen díky reklamě. V tomto kontextu se zdá být diskuse o poplatcích zcela legitimní. Na internetových stránkách naleznete mnoho i minoritně laděných pořadů, vysílání ČT 24 a dalších projektů. Na Internetu jsou tyto pořady běžně konzumovány a je logické, že ponechat břemeno jen na televizních divácích by bylo poněkud (morálně) nepoctivé.
Na druhou stranu je zcela legitimní vést diskusi o tom, zda web České televize je veřejnoprávním médiem. Zda potřebujeme stránky České televize bez reklam a pořady taktéž. Proč by na nich nemohla být reklama, jak to známe ze všech komerčních webů? A pokud řekneme ne reklamě, pak si jistě není těžké představit přístup skrze klíč, který získáte jako plátci koncesionářských poplatků.
Pak se do celé problematiky vkládá ještě jeden aspekt. Nejsme konzumenti veřejnoprávní televize a rozhlasu vlastně všichni? Je li smysl veřejnoprávních médií v nezávislosti a ochraně demokracie, nebylo by rozumnější, abychom místo jednotlivých poplatků za to či ono zařízení platili nějakou paušální daň za osobu? Vždyť každý občan by měl mít zájem na tom, aby žil ve svobodném a demokratickém státě. Vybírání poplatků za sledování pořadů online je svým způsobem rozumné. To by ale nesměla Česká televize některé pořady prodávat (ač je natočila z naších daní a našich poplatků) ve své Videopůjčovně.
Návrh České televize otvírá prostor k diskusi nad celkovým pojetím veřejnoprávních médií. Jsou-li plně vlastněny státem a čerpají-li nemalé granty na různé projekty, proč je rovnou neplatit z daní úplně? Proč vytvářet a udržovat kočkopsí model financování, když daňová paušální položka by byla přehlednější a lepší? Samozřejmě by v tomto případě musela televize přestat prodávat pořady, které by si občané formou daní již jednou zaplatili…
Poznámka redakce: Server CDR přinesl nečekanou informaci, která staví celý mediální humbuk kolem koncesionářských poplatků za Internet do nového světla. Tiskový mluvčí České televize, pan Ladislav Šticha, serveru sdělil, že byl jeho zaměstnavatel pouze dotázán na názor k připravované novele zákona, ale odpověď, která ještě ani není úplně zpracovaná, klade důraz na zachování současného stavu. Televize prý nechce žádné změny, které by omezily počet povinných plátců.
