Kyberšikana: děti jako oběti i zabijáci

Ochrana dětí na Internetu se v posledních měsících stala velice populárním slovním spojením, je takovým novým buzzwordem, které bývá diskutováno v rozličných kontextech při různých příležitostech. Hnacím motorem, který drží události v nekončícím běhu, je stoupající počítačová gramotnost, se kterou se přímo úměrně snižuje věková hranice, při jejímž překročení uživatelé pronikají do světa webu. Je to podobné, jako když v počátcích penetrace Internetu uživatelé debatovali, jestli už Síť sítí vyzkoušeli, nicméně dnes není klíčové slovo zda, ale v kolika letech.

Děti se mohou stát velice snadno obětí, a to hlavně vinou své důvěřivosti a přímému konzumování internetového obsahu bez rozvážného rozhodování. Společnost Symantec ve své zprávě Norton Online Family upozorňuje také na rizika spojená s digitálními technologiemi z opačného pohledu, tedy když děti mohou stávající vymoženosti lehce zneužít. Mezi hlavní problémy patří kyberšikanování učitelů žáky a především nový fenomén, kdy děti učitele provokují a v momentě, kdy neudrží své nervy a rozčílí se, zachytí jeho zoufalou reakci na video v mobilním telefonu. Navíc podle zprávy překvapivě vysoký počet dětí může volně manipulovat s platebními kartami rodičů a nakupovat online.

Jako šokující příklad zneužívání sociálních sítí výsledky uvádějí kyberšikanu učitelů žáky. Žáci například učitele provokuji a v momentě, kdy mu dojde trpělivost a lidově řečeno vybouchne, celou situaci natáčí na mobilní telefon a následně zveřejní na Internetu. Dle zprávy má 1 z 5 učitelů s tímto jednáním osobní zkušenost nebo zná učitele, který něco podobného zažil. I kvůli tomu 67 procent pedagogů říká, že přátelství se studenty na sociálních sítích je vystavuje riziku. Přesto 34 procent učitelů má i nadále na sociálních sítích mezi svými „přáteli“ studenty. Pouze 51 procent učitelů uvádí, že jejich škola má kodex pro komunikaci mezi učiteli a studenty na sociálních sítích.

„Rodiče a učitelé hrají velmi důležitou roli v online ochraně dětí. Zpráva Norton Online Family ukazuje na nutnost dalšího vzdělávání,“ říká Marian Merritt, obhájkyně bezpečného užívání Internetu, tým Norton společnosti Symantec. „Přestože 63 procent rodičů říká, že mluví se svými dětmi o internetové bezpečnosti, jedna třetina (34 %) stále tajně kontroluje online aktivity svých dětí a čtvrtina sleduje aktivity svých dětí na sociálních sítích bez jejich vědomí. Vést otevřený dialog s dětmi v bezpečném prostředí, například doma nebo ve škole, může být velmi účinné. Navíc pokud je vzdělávání kombinováno s nástroji pro bezpečné používání Internetu.“

Facebook je v poslední době velmi často skloňován s různými bezpečnostními incidenty, a proto tvůrci pracují na odpovídajícím vylepšení. Jedním z nich jsou i hesla pro jednotlivé aplikace

Stálý problém: děti jako oběti

Facebook a další sociální sítě se staly nedílnou součástí online životů velkého množství uživatelů, stejně jako jim podobné služby. Do této kategorie spadá také Twitter, v jehož rámci si může kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv „tweetnout“ své aktuální pocity, postřehy či zážitky. Ne vždy se však uživatelé dokážou udržet na uzdě, a tak ve finále prozradí i to, co mělo původně zůstat utajeno. Z online zábavy se pak během okamžiku může stát smrticí zbraň. Stačí zavzpomínat, jaké pomyslné války většina z nás vedla s učiteli, dnes je situace vinou sociálních sítí a možností rychlého zneužití propojeného online světa ještě horší.

Řada učitelů je také v nevýhodě ohledně možností využití a detailního sledování moderních technologií – řada kantorů, podobně jako další lidé s léty zaběhnutými metodami a technikami, nechce, nemusí či nemůže výhody Internetu využívat, a tak si hrozbu ve finále třeba ani neuvědomí. Je to podobné jako u nemalé skupiny uživatelů, kteří si profil na Facebooku vytvořili, protože „museli“. Kliknout sem, kliknout tam, nic zdlouhavě nenastavovat, a pak vlastně ani netuší, co vše je nechtěně vytroubeno do světa.

Nicméně nesmíme opomenout ani druhou stranu barikády, tedy scénář, kdy se děti vinou Internetu dostávají do role obětí. Podle aktuálních výsledků má téměř 62 procent dětí po celém světě negativní online zkušenost. Opravdu vážné negativní online zkušenosti (například příjem nevhodných obrázků od cizích lidí nebo zkušenosti s kyberšikanou nebo počítačovou kriminalitou) má 4 z 10 (39 %) dětí. Děti, které jsou aktivní na sociálních sítích, více otevírají pomyslné dveře nebezpečným situacím. 74 procent dětí na sociálních sítích se ocitlo online v nepříjemné situaci. Naproti tomu mezi dětmi, které nejsou na sociálních sítích, má negativní online zkušenost pouze 38 % dětí. Podle citované zprávy 77 procent rodičů stanovilo pravidla pro bezpečné používání Internetu. Pokud děti pravidla dodržují, má negativní zkušenost „pouze“ 50 procent dětí. Pokud děti pravidla porušují, má negativní zkušenost na internetu až 82 procent z nich.

Nebezpečný i umírněný spam patří mezi stálice, přispívá také ke zneužití různých sociálních sítí. Zdroj: Symantec

Hledá se funkční automatické síto

Jak děti spolehlivě ochránit, pokud to vůbec lze? Děti by neměly spadnout do nebezpečných vod Internetu bez jakýchkoliv předchozích upozornění, s klesající věkovou hranicí by měla přicházet i dřívější osvěta. Již z principu logiky je vždy těžké oddělit zrno od plev, tedy přímo při návštěvě stránky nechat algoritmus rozhodnout, jestli je vhodné ji zobrazit (například v rámci domácího úkolu zabývajícího se anatomií), nebo zcela zamítnout, protože se na ní vyskytují slova popisující choulostivější místa lidského těla. Ať už tedy běžní koncoví uživatelé, v tomto smyslu rodiče, použijí jakékoliv filtrování, nemusí být výsledek natolik dobrý, jako kdyby se dítě dokázalo samo správně rozhodnout.

Automatické filtry dokážou zablokovat stránky na základě obsahu, stejně tak omezit spouštění her podle jejich celkového hodnocení některým z mezinárodních systémů. Hlavní problém však dnes představuje zneužití jinak bezpečných služeb, které se těší velké oblibě, většinou různých sociálních sítí – v čele samozřejmě s Facebookem. Nicméně klasické automatizované filtry dle mého názoru není třeba zatracovat, spíš je dobré brát je jako důležitého pomocníka, nikoliv perfektní a stoprocentně spolehlivý všelék na veškeré potíže.