Hlavní navigace

Lid versus Microsoft - co dál?

Ján Matejka

Co je obsahem rozhodnutí nejslavnějšího soudce na Internetu, Thomase P. Jacksona, ví dnes už asi každé malé dítě. Málokdo však ví, co všechno nás ještě čeká na cestě k definitivnímu rozhodnutí. Co bude následovat popisuje odborník v této oblasti, Jan Matějka.

Co je obsahem rozhodnutí nejslavnějšího soudce na Internetu, Thomase P. Jacksona, ví dnes už asi každé malé dítě. Málokdo však ví, co všechno nás ještě čeká na cestě k definitivnímu rozhodnutí. Co bude následovat popisuje odborník v této oblasti, Jan Matějka.

Motto: „Jasným výsledkem (jednání Microsoftu) je, že se některé inovace, které by skutečně prospěly spotřebitelům, vůbec neobjevily jen z toho důvodu, že se neshodovaly se zájmy Microsoftu“

-- Federální soudce Thomas Penfield Jackson

Rád bych se pokusil – alespoň ve stručné podobě – nastínit aktuální problematiku občanskoprávního (obchodního) sporu mezi americkou obdobou českého ministerstva zahraničních věcí, Department of Justice (dále jen DOJ), a firmou Microsoft Corp. (dále jen Microsoft). Z důvodu opravdu širokého záběru sporu jako celku se budu zabývat pouze důležitějšími body žaloby.

Na společnost Microsoft byly podány žaloby (antitrust actions) 19 amerických států. Předmět sporu byl donedávna představován 26 argumenty žaloby. S jistým zjednodušením je lze pojmout do následujících několika bodů.

1) Dodávání prohlížečů Microsoft Explorer spolu s operačním systémem Windows 98

DOJ tvrdí, že Microsoft zaostal na trhu internetových prohlížečů, kterému v té době dominoval prohlížeč konkurenční firmy Netscape. Rozhodl se tedy spojit svůj prohlížeč s operačním systémem, a vázat tak jeho prodej. Důsledkem takového jednání mělo být ovládnutí trhu s internetovými prohlížeči.

Microsoft naopak tvrdí, že Internet Explorer „integroval“ do Windows kvůli poptávce spotřebitelů a uživatelským výhodám, které toto řešení skýtá. Důvodem pozdějšího dramatického vzrůstu podílu na trhu je podle Microsoftu kvalita Exploreru a chyby, které udělal Netscape.

2) Konkrétní schůzka s představiteli firmy Netscape

Dle DOJ se představitelé Microsoftu setkali s vedením Netscapu a navrhli protiprávní dohodu o rozdělení trhu. Microsoft v ní souhlasil s tím, že nebude vyrábět konkurenční prohlížeč pro další operační systémy, pokud Netscape ustoupí Microsoftu z trhu prohlížečů pro Windows. Netscape to však odmítl.

Microsoft toto obvinění jednoznačně odmítá. Tvrdí, že podle něj se na schůzce měly obě firmy bavit o nových technologiích, které chtěl Microsoft představit Netscapu, aby mohl prohlížeč Netscapu využívat všechny výhody, které nabízel systém Windows 95.

3) Dohody o exkluzivitě

DOJ tvrdí, že Microsoft využil svého vlivu, aby donutil výrobce počítačů prodávat svůj internetový prohlížeč jako součást Windows. Rovněž s několika poskytovateli Internetu podepsal dohody, zaručující prodej Exploreru a nikoli Navigatoru (později Communicatoru) spolu s připojením a donutil další internetové společnosti, aby optimalizovaly stránky pro Explorer a ne pro Netscape.

Podle Microsoftu mohli výrobci dodávat spolu s PC Netscape, jen nemohli odstranit prohlížeč Microsoftu. Dohody s poskytovateli jim nebránily dodávat spolu se službami prohlížeč Netscapu, vyžadovaly jen, aby alespoň 75 procent distribuovaných prohlížečů pocházelo od Microsoftu.

4) Problematika jazyka Java od společnosti Sun Microsystems

DOJ tvrdí, že Microsoft byl překvapen rychle se rozvíjejícím fenoménem Java, programovacího jazyka Sun Microsystems pro aplikace, které jsou nezávislé na operačním systému. Proto také Microsoft distribuoval pozměněnou verzi, která fungovala jen na operačním systému Windows. Microsoft tvrdí, že změny byly společností Sun Microsystems povoleny na základě smlouvy. Verze Javy od Microsoftu je nevíc rychlejší.

5) Některá další jednání omezující (narušující) hospodářskou sou­těž

Jedním z dalších argumentů skupinové žaloby je například samotná cena Windows. Microsoft si účtoval za Windows 89 dolarů a přitom – jak alespoň tvrdí – žaloba „nebyl žádný důvod domnívat se, že cena 49 dolarů by byla nezisková“.

Na základě amerických procesněprávních norem tento spor probíhá ve třech, resp. ve čtyřech fázích.

první fázi musí soud (U.S. District Judge Thomas Penfield Jackson) nejprve rozhodnout o oprávněnosti žaloby. To se v našem případě stalo 5. listopadu 1999. Soud zde stanovil, že společnost Microsoft skutečně monopolní postavení má.

Ve druhé fázi je třeba stanovit zda tím došlo k porušení amerických zákonů. To se stalo 3. dubna 2000, kde soudce vynesl rozsudek (ten a jeho zdůvodnění si lze přečíst na adrese usvms.gpo.gov), že Microsoft porušil takzvané Shermanovo anitrustové nařízení, a to tak, že „Microsoft zneužil svého postavení k ovládnutí trhu s internetovými prohlížeči a k zneškodnění svých soupeřů“, a proto na něj lze vztáhnout federální antimonopolní zákony, které za takový čin umožňují různé sankce". A právě o těchto sankcích se ještě musí rozhodnout. To bude třetí verdikt v této kauze, který by měl celý spor ukončit.

Protimonopolní zákon, který se vláda proti Microsoftu snaží uplatnit, si klade za cíl chránit veřejnost před monopolním chováním, a je tedy jistou obdobou našeho zákona na ochranu hospodářské soutěže. Soudce přijal celkem 23 z 26 argumentů, kterými u soudu argumentovaly jednotlivé americké státy. Řídil se zde první a druhou částí tohoto antitrustového nařízení. První část obsahuje obecná ustanovení o omezování volného trhu (tato část nabyla platnosti již v roce 1890). Druhá část již obsahuje konkrétní skutkové podstaty včetně sankčního postihu. Soudce judikoval, že Microsoft porušil první část, a to tím, že Explorer svázal se svým operačním systémem Windows. Podle druhé části tím znemožnil volnou a rovnou soutěž mezi firmami produkujícími internetové prohlížeče.

Soudce Thomas Penfield Jackson, tedy v rozsudku o 43 stranách konstatoval, že Microsoft zneužil dominantního postavení na trhu operačních systémů tím, že začal systém Windows zdarma vybavovat internetovým prohlížečem Explorer a znemožnil konkurenčním výrobcům prohlížečů, aby se prosadili s vlastními výrobky. Soud rozhodl, že Microsoft využíval svého dominantního postavení protikonkurenčními metodami a snažil se dosáhnout monopolu na trhu webových prohlížečů.

V této fázi také soudce Jackson naléhal na mimosoudní vyrovnání, pokus ale skončil nezdarem. Podle nejvyššího soudce amerického odvolacího soudu Richarda Posnera nepřineslo šetření žádné výsledky, protože rozpory mezi oběma účastníky sporu jsou příliš hluboké, aby je bylo možné vyřešit.

Třetí fáze byla ve znamení určení sankce za -výše uvedené- protiprávní potlačování hospodářské soutěže. Zde soudce Jackson konstatoval, že Microsoft musí být rozdělen na dvě oddělené a navzájem si konkurující společnosti, kde předmětem činnosti jedné musí být operační systémy (Windows) a v případě druhé jiné počítačové programy včetně internetových aplikací. Microsoft bude také přinucen k tomu, aby vyhověl celé sérii omezujících opatření. Některá z těchto opatření začnou platit už za 90 dní ode dne vyhlášení rozhodnutí. Jde například o zákaz uzavírání exkluzivních smluv s jinými firmami, které by mohly bránit vývoji konkurenčních produktů.

Tím by měl být celý spor ukončen.

Majoritní vlastník Microsoftu Bill Gates se ovšem proti verdiktu soudu odvolal. Případný dopad na Microsoft se tak zřejmě významně odkládá, protože veškerá opatření bude moci soud vymáhat až ve chvíli, kdy rozsudek nabude právní moci, tedy až po vyřízení odvolání. To může trvat i několik let.

Pokud soud v rámci přezkumného řízení dojde k závěru, že společnost Microsoft svého dominantního postavení na trhu skutečně zneužila, a vše nasvědčuje tomu, že tomu tak je, má k dispozici minimálně těchto několik řešení.

EBF17_Cupr

  • pokutu,
  • rozdělit Microsoft na samostatné společnosti,
  • rozdělit Microsoft na stejné díly, které by si konkurovaly,
  • donutit Microsoft, aby povolil svým konkurentům prodávat a vylepšovat jejich vlastní verze Windows. Microsoft by tak musel veřejně publikovat zdrojový kód Windows,
  • donutit Microsoft, aby distribuoval spolu s operačním systémem i konkurenční produkty, například prohlížeč firmy Netscape,
  • nařízením soudu donutit Microsoft prodávat Windows všem výrobcům počítačů za stejnou cenu
  • různé kombinace výše uvedeného.

S přihlédnutím k dosavadnímu průběhu tohoto procesu se podle mého názoru jako jeden z nejreálnějších postihů jeví nucené rozdělení monopolu na několik samostatných subjektů. To se ostatně již v minulosti Spojených států několikrát stalo. V roce 1982 to na příkaz soudu musela učinit telekomunikační společnost American Telephone & Telegraph (AT&T) a v roce 1911 ropný koncern Standard Oil. Podobně ostatně také dopadla společnosti American Tobacco, která se musela rozdělit na šestnáct firem.

Jan Matějka

Našli jste v článku chybu?