Neexistuje žádné přehlcení informacemi, jen špatně nastavené filtry, řekl před pěti lety Clay Shirky. Od té doby ten výrok obíhá webem jako mantra, útěcha i provokace. Nepřímo z něj totiž plyne, že když se přece jen cítíte zahlceni, bude to asi tím, že si ty filtry neumíte nastavit.
Tenhle názor nesdílejí všichni. Například biolog Stanislav Komárek, bystrý komentátor stavu naší civilizace – lepší popis jeho sféry zájmů mě nenapadá – ve svém včerejším sloupku v Hospodářských novinách doporučuje nikoli filtry, ale informační dietu. Neupřesňuje sice, jak by měla vypadat, ale ten termín není původní, vymyslel jej (patrně) americký podnikatel a politický aktivista Clay Johnson a napsal na to téma knihu, z níž se lze dovědět více (a stojí za přečtení celá).
Johnson tam mimo jiné píše: „Existují takové druhy jídla, k nimž máme přirozenou náklonnost. Sůl, cukry a tuky. Tedy potrava, která našemu druhu v minulosti pomohla přežít dlouhé zimy a probít se těžkými migracemi. Stejně tak existují druhy informací, k nimž máme přirozenou náklonnost: rádi se ujišťujeme ve svých názorech, jejich potvrzování nám pomáhá vytvářet silnější komunity.“
Ano: ve svých názorech, ve svých schématech myšlení, ve svých předsudcích. Takhle to funguje, takhle to máme jako společenští, stádní tvorové rádi vysloveně na biologické úrovni (což by potěšilo Stanislava Komárka).
Proto filtrace informací víc problémů vyvolává než řeší. Filtry si téměř vždy nastavíme tak, aby potvrzovaly, ne sdělovaly. Vystavit se skutečným informacím často znamená vystavit se věcem, které se nám nelíbí, frustrují nás, rozvracejí nám obraz světa. Liberální newyorský intelektuál z vyšší střední třídy jako Clay Shirky si to možná neuvědomuje, ale lidé se takové nepříjemné expozici brání.
Neexistuje přehlcení informacemi. Informací máme zpravidla velice málo. Existuje přehlcení sebeujišťováním, sebepotvrzováním v nejrůznějších podobách. To je příjemné, ale k ničemu. Bere vám to čas a intelektuální kapacitu, kterou byste měli věnovat věcem, které ještě nevíte. Včetně těch, které vám příjemné pocity nepřivodí.
Kolik lidí s názory zcela odlišnými od vašich sledujete na Twitteru nebo na Facebooku? Kolik úplně nových a překvapivých věcí jste se na webu dověděli dnes? Kolik městských cyklistů čte blog D-Fens? Kolik libertariánů kdy zkusilo najít chytré články v Deníku Referendum? Kolik uzavřených světů na webu je?
Ke každé dietě patří akceptovat i potravu, která nám tak docela nechutná.
