Je aplikace pro iOS, která se jmenuje FlightRadar24 a dělá to, co říká její název: monitoruje světový letecký provoz v reálném čase. Otevřete si mapu a hned uvidíte, že nad Milevskem právě letí CLX782, nákladní let z Lucemburku do Karáčí, je to 747, ve výšce deset kilometrů a dělá svých devět set za hodinu; takže než jsem to dopsal, už není nad Milevskem, ale nad Sezimovým Ústím. Nad Budějovicemi v tutéž chvíli prolétá A320 společnosti British Airways z Londýna do Vídně, zatímco u pobřeží Západní Sahary… a tak dále. Zlatý hřeb: když vidíte letadlo na obloze, stačí na něj namířit kameru v telefonu a díky vestavěnému GPS, rychlým datovým přenosům a troše matematiky se okamžitě dozvíte, co je ten let zač, pokud to tedy není UFO.
A stojí to celé 2,69 eura. V profi provedení. K mání je taky light verze zdarma. Jestli nežasnete, zamyslete se ještě jednou a zkuste to. Aspoň trochu.
FlightRadar24 většina lidí k ničemu nevyužije, je to typická fanouškovská hračka. Poslouží nám jako užitečná ilustrace obecnějšího principu. Není to tak dávno, kdy by tahle laciná aplikace působila jako učiněný zázrak, uskutečněný sen, artefakt ze sci-fi. Aby něco takového mohlo vzniknout, potřebujete samozřejmě dokonalé moderní telefony a rychlé sítě, nicméně rozhodující podmínkou je dostupnost dat. Říkejte tomu Big Data, Doba datová, jakkoli chcete; údajů o realitě je nepředstavitelně mnoho, přibývají každou vteřinou a jejich využití je čím dál tím všestrannější a důmyslnější.
Nad zemí létají nejen letadla, ale také údaje o nich. Ulicemi chodí lidé zachumlaní do datových oblaků. Každá živá i neživá věc v našem světě vrhá digitální stín. V posledních — dejme tomu deseti — letech tyhle stíny zhoustly, skládají se do složitějších struktur a lidé se to všechno učí užitečně zpracovat.
Svět opatřený čidly a kamerami, nadto zalidněný čipernými osobami, se stává výkonným zdrojem údajů o sobě samém. Vysílá signály, které se dají automatizovaně zpracovat. Zní to nadneseně, ale je to doslova pravda: povaha reality se mění. Svět k nám už nepromlouvá jen přes prostředníky, ale čím dál tím častěji také přímo.
Čímž se dostáváme k médiím.
Ranní noviny bývaly zdrojem, odkud se člověk dověděl, co je nového. Ty časy se nikdy nevrátí, vždyť i televize se nepříjemně opožďuje za informacemi v ryze internetových médiích a na sociálních sítích. V době, kdy můžete dopravní letadla sledovat na displeji telefonu, je jako zpravodajské médium mrtvé vše, co nepracuje v reálném čase. V zásadě jde o shromažďování a filtraci dat, spíš o matematickou úlohu než o tradiční novinářskou práci. Časem to budou všude na světě dělat buď algoritmy, nebo Číňané ve sweatshopech.
Nic není tak staré jako dnešní noviny.
S novinami jako zpravodajským médiem je konec — bez ohledu na to, zda mluvíme o jejich papírové či elektronické verzi. S televizí a rozhlasem to dopadne stejně, jen o trochu později. Přesto je budoucnost nadějná. Výhradně však pro ty, kteří nechají zpravodajství plavat (včera bylo pozdě!) a zaměří se namísto toho na přidanou hodnotu: komentáře, infografika a především vysvětlování, srozumitelnost.
Fakta jsou zdarma — ne proto, že se to tak na internetu zavedlo a už vůbec ne proto, že by se přístup k nim počítal mezi lidská práva. Jsou a budou zdarma kvůli obrovské převaze nabídky nad poptávkou.
Doplňkové služby, postavené nad fakty jako další vrstva, zdarma být nemohou a nebudou.
Je to strategie, kterou v první vlně většina médií nezvládne, protože je strašlivě obtížná. Jak vysvětlovat a poučovat, aby to konzument přijal? Kdo to bude dělat — naučí se to nynější novináři? A tak dále. Alternativou ovšem je sedět a čekat na krach.
Když jsme minulý týden dělali NetClub se zástupkyní šéfredaktora Hospodářských novin Lucií Tvarůžkovou, říkala do značné míry totéž. A především uvedla, že celé vydavatelství Economia na tuto cestu vyráží právě teď. Sledujme je, bude to napínavé a poučné; a držme jim palce, ať nedopadnou jako Hanč a Vrbata.
ČLÁNKY DO MAILU