Stahování hudby je tak oldskool! Z Uloz.to anebo z iTunes Store, to je jedno. K čemu hromadit nahrávky, když to, co doopravdy chci, je poslouchat je? A protože máme rok 2012, k poslouchání hudby tu je streaming.
Streamingové služby pro hudbu a video nejsou nic příliš nového, Netflix v Americe funguje od roku 1997 a předcházely mu ještě starší pokusy. Trvalo ale dlouho, než se rozjely naplno a než začaly hrát významnou roli i mimo USA. Napřed se musely posunout dvě věci: licencování a broadband.
Velké i menší labely dnes streaming akceptují, protože v něm správně vidí alternativu k nekontrolovanému šíření svého licencovaného obsahu. Po právní a obchodní stránce tak mají streamingové služby zelenou, pokud ovšem neumožňují uživatelům uploadovat to, co není jejich; s tím se ještě trochu pere Grooveshark, ale v zásadě už je jasno, labely a streaming jsou kamarádi.
K tomu připočtěte, že rychlé připojení je dnes všude, pokud tím „všude“ máte na mysli městské osídlení v rámci euroamerické a východoasijské civilizace. Což je z obchodního hlediska docela přijatelná definice slova všude. Aspoň pro začátek.
Svou hudební sbírku jsem budoval natřikrát. Když mi bylo patnáct, začal jsem kupovat černé desky — tehdy se jim neříkalo vinyl, protože nebylo potřeba materiál nosiče zdůrazňovat, jiný neexistoval. Když padla berlínská zeď, pořídil jsem si pořídil CD přehrávač a začal lačně pořizovat alba, o nichž jsem do té doby jen snil. Roku 2004 jsem koupil iPod a začal tu haldu cédéček grabovat, později nakupovat nahrávky z iTunes, občas jsem jistě také něco stáhl z Rapidshare. Kolik to stálo peněz, to se mi vážně počítat nechce.
Desky a cédéčka dnes leží někde v bednách, práší se na ně, veškerá hudba je na terabajtovém disku a přestává jí přibývat. Zato mám účet na Deezeru, za sedm euro měsíčně volný přístup k nějakým dvaceti milionům skladeb. Vybrané nahrávky si mohu stáhnout do mobilu a poslouchat pak offline. Stejně funguje Spotify (z licenčních důvodů není dostupná v ČR, pokud to neošidíte nějakým IP tunelem), Rdio (taky ne), Pandora (taky ne), nebo zmíněný Grooveshark. Všechno to má samozřejmě sociální rozměr, mohu se podívat, co poslouchají ostatní a získat tak zajímavé tipy. Integrace s Facebookem a Twitterem samozřejmostí.
Což je důležitější, než by se zdálo. Posluchač hudby dnes nestojí před otázkou, kde si nahrávku opatřit, ale co vlastně poslouchat — nabídka je prakticky vzato nekonečná (ve vztahu k délce života) a velkou část z toho, co by se vám mohlo líbit, nikdy nepoznáte. Doporučení, bodovací mechanismy a filtry jsou klíčovou součástí streamingových služeb.
Shrnuto: Chceme poslouchat. Nepotřebujeme vlastnit (dokonce to spíš obtěžuje – všechny ty gigabajty, jejich zálohování…). A potřebujeme tipy a doporučení. Jasně z toho plyne, jakým směrem se bude vyvíjet iTunes Store. Také je vidět, že jestli chce Microsoft teď začít prodávat hudbu a filmy ve velkém a konkurovat tím Applu, pak zaspal dobu — Apple už míří jinam a i on může klidně přijít pozdě, pozice už obsazují mladší a dravější.
Na pohodlný, laciný a právně ošetřený streaming mohou zle doplatit i všechna Uloz.to světa. Dnes na ně chodí i mainstreamový zákazník — a většinou si platí premium, protože na to má a je to tak pohodlnější. Mnozí z těchto lidí odejdou. Zbudou teenageři, ti ovšem většinou neplatí, používají základní službu a stahují zdarma.
Totéž platí o videu, jen těch gigabajtů padne na film řekněme desetkrát víc než na hudební album a problém s nimi je tudíž naléhavější. V ČR nemáme Netflix, ale máme prozatím aspoň Voyo a velmi pravděpodobně nás čeká boom streamovaného videa počínaje Seznamem a konče… uvidíme. Vsadil bych se, že rok 2013 bude na českém internetu rokem videostreamingu.
Mimochodem, neustálé přechody na nové technologie s sebou nesou nemilý vedlejší efekt spočívající v zahazování; ne vše, co bylo na vinylech, se přepsalo na CD, ne vše je v MP3 a zdaleka ne vše budou nabízet streamingy. Široké kulturní dědictví minulosti se snažíme protáhnout úzkými vrátky nových technologií a třísky lítají kolem. Když se kácí les… Něco se cestou poztrácí a největší škoda je, že časem nikdo už ani nebude vědět, že to je škoda. Ta díla prostě zmizí.
Nicméně, poslouchat cokoli z dvaceti milionů nahrávek za sto pade měsíčně… není to špatné, ten pokrok, vážně ne.