Dilema odpovědnosti zprostředkovatele internetových služeb je známo dlouho, předlouho, přinejmenším od známých a slavných precedenčních případů CompuServe Deutschland (neboli Fall Somm) a LICRA vs. Yahoo. Teď je znovu v popředí zájmu, protože Soudní dvůr Evropské unie se v těchto dnech chystá vynést stanovisko k několika dotazům rakouského Nejvyššího soudu. Ty se týkají vleklého soudního sporu mezi rakouskou UPC a dvěma produkčními filmovými společnostmi, z nichž jedna je německá, jedna rakouská, tentokrát tedy žádný Hollywood a megadolary.
Věcné shrnutí případu si můžete přečíst na jiném místě dnešní Lupy. Za zmínku však stojí i obecnejší schéma věcí. Proč je odpovědnost zprostředkovatele tak důležitá?
Protože umožňuje zmáčknout toho, na koho zákon dosáhne, zní cynická odpověď. Ti, kdo uploadují copyrightovaný obsah na web, jsou schovaní za přezdívkou, za anonymizerem, v Rusku nebo jakkoli jinak. Stíhat je by bylo obtížné, drahé a velmi pravděpodobně neúspěšné. Provozovatel serveru, na němž se uploady ukládají, může být také za devatero horami. Kimu Dotcomovi sice nepomohlo ani devatero moří, ale to byla jiná liga; motivace Američanů dostat se mu na kobylku byla prostě příliš velká; dorostete-li jeho rozměrů (žert!), půjdou po vás také. Jinak ne, zatím to není efektivní.
Došlápnout si na ISP, což se právě děje v rakouském případě, naproti tomu efektivní být může. ISP je ten nejsnazší možný terč, sedící kachna připoutaná k zemi svými optickými kabely. Nemá kam svůj byznys přemístit, nemůže ho skrýt. Průlom, který by umožnil majitelům práv k copyrightovanému obsahu, aby říkali providerům, která připojení mají blokovat, by byl obrovskou změnou poměrů na internetu. Jestli se Soudní dvůr EU rozhodne řídit se doporučením svého generálního advokáta (opravdu se tomu česky tak říká!) pana Villalóna, pak se tato možnost pootevírá. Sice jen trochu, s mnoha výhradami (musí jít o specifické, nikoli obecné opatření, rakouský soud se nemusí doporučením řídit, neb je nezávazné, jiné země se jím nemusí řídit už vůbec…), ale pootevírá.
Rozumějme si dobře. Nejde o to, že by se neschválené šíření copyrightovaného obsahu právě teď zakazovalo. To už dávno zakázáno je! Jde o to, kdo má dodržování zákazu vymáhat. Orgány činné v trestním řízení, anebo různé typy a úrovně internetových zprostředkovatelů — ve snaze vyhnout se sami zákonnému postihu?
Je to divná představa. ISP, hostingové firmy, vyhledávače apod. – ti všichni by pak museli neustále rozhodovat, co je legální a co ne. Kdo by jim za tu práci platil? Jejich zákazníci ve vyšších cenách? Nebo by na to filmové společnosti zřídily nějaký fond? A dalo by se proti rozhodnutí nějak odvolat? Chceme pověřit faktickým výkonem práva širokou skupinu komerčních subjektů?
Technicky by to samozřejmě zařídit šlo. Ve světě, kde funguje Velký čínský firewall, se dají podobné věci zařídit vždy. Majitelé práv by třeba udržovali společnou aktuální databázi a webhoster by kontroloval nahrávané soubory proti hashům copyrightovaných děl. Pro autory potřebného softwaru by to byl zlatý důl. A vůbec by se na to mohla nabalit spousta sekundárního byznysu. Těch příležitostí pro startupy!
K čemu by to vedlo? Některé servery typu Uloz.to by možná zkrachovaly, jejich dodavatelé hostingu taky. Stahování filmečků by se přemístilo z webu na torrenty nebo za Tor. Mládež by díky tomu byla o něco technicky zdatnější, nestačilo by jen klikat na linky. Hodně by záleželo na konkrétním znění nových zákonů, na prováděcích předpisech a na faktické vůli policie a dalších orgánů takový zákon prosazovat.
Trochu mi ta představa připomíná aféru s growshopy. Marihuana se kvůli policejním raziím nebude kouřit méně, represemi ji však lze zatlačit do komerční a organizační blízkosti tvrdých drog. Bude-li stahování kriminalizováno, vznikne černý trh s nelegálním obsahem a provozovat jej budou mafie – což zatím nejde, protože v tom nejsou velké peníze. Nemám stihomam a nebudu tvrdit, že přesně o to někomu jde. Dopadnout to tak ale může i bez démonického stratéga v pozadí.
Takže: až a jestli se bude novelizovat zákon č. 480/2004 Sb., dávejte dobrý pozor. Ten zatím upravuje odpovědnost zprostředkovatelů celkem liberálně; mají povinnost odstranit protizákonný obsah jen reaktivně (po prokazatelném upozornění), ne proaktivně. To je fér, nejste-li tedy přesvědčeni, že se má copyright zrušit úplně a všechno patří všem — a to bychom se pouštěli do zcela jiného příběhu. Jakákoli změna by už tak moc fér být nemusela.
ČLÁNKY DO MAILU