Hlavní navigace

Michael Mareš: Když startup získá obří investici, je to úspěch Česka, jako když vyhrají hokejisti

9. 11. 2021
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Michael Mareš
Jaké překážky technologické startupy v Česku řeší? Čím se dá jejich úspěch hodnotit? A kdy bude o investicích či exitech vysílat i televize Nova?

I když má vaše dítě ve škole špatné známky a problémy s autoritami, může z něj vyrůst zakladatel miliardového startupu, říká někdejší redaktor časopisu Forbes a aktuálně growth manažer v projektu FlashNews a autor knížky o velkých českých startupových úspěších Michael Mareš. Kniha Nápad za miliardu vychází z životních příběhů zakladatelů deseti firem – od online supermarketu Rohlík.cz přes logistickou Zásilkovnu, Productboard nebo Průša Research.

Tyto příběhy podle něj stále nejsou příliš známé mimo odbornou komunitu. „Potřebujeme ukazovat úspěšné příklady. Musíme postupovat zespodu, aby se z nich stal mainstream. A je potřeba, aby se ty úspěšné příklady neschovávaly, aby se z nich nestali noví Ivové Lukačovičové a Alešové Zavoralové, kteří nedávají rozhovory a schovávají se,“ říká v rozhovoru pro Lupu.

„Skepse ke startupům, kterou jsem před lety cítil ze strany velkého průmyslu, postupně uvadá. Až se velký byznys osmělí a novou ekonomiku přijme, promítne se to i do zbytku společnosti a do médií. I televize Nova pak bude mít otvírák o tom, že Rossum AI získává neuvěřitelnou investici a že je to úspěch Česka, jako když vyhrají hokejisti,“ dodává.

Jaké překážky technologické startupy v Česku řeší? Existuje recept, jak úspěšnou firmu založit? A čím vlastně úspěch startupů hodnotit? Část rozhovoru s Michaelem Marešem jsme přepsali do textové podoby, celý si jej můžete poslechnout ve formě podcastu:

Většina lidí, jejichž příběhy v knížce popisuješ, už jsou startupoví miliardáři, nebo k tomu rychle směřují. To je myslím velmi dobrá zpráva, že z této generace podnikatelů vyrůstají noví čeští miliardáři.

Když jsem se startupové scéně začal asi před deseti lety věnovat, byli to začínající zelenáči, a tehdy slovo startup znamenalo, že si někdo hraje na internetu. Když se ale dnes podíváš na příběhy deseti zakladatelů a zakladatelek, jsou veskrze všichni miliardáři a někteří se blíží statusu dolarového miliardáře. Rohlík už hranici miliardového dolarového ohodnocení překonal, myslím, že u firem jako ProductBoard nebo ShipMonk je to jen otázka času. U dalších by tato valuace mohla také přijít, kdyby měly zájem o investory – ať už jde o LiveSport, nebo Průša Research.

Za Mekku startupů je pořád považováno americké Sillicon Valley. Může mu Česko konkurovat?

Myslím, že bychom to takhle rádi viděli, ale realita je taková, že každá země střední a východní Evropy má svých pár komet na startupovém nebi, ale že by se tady rodilo vysloveně něco speciálního jako třeba v Estonsku, to u nás nevidím. Ale máme dobře zaděláno. A kromě „první vlny“, kterou popisuji v knize, vidím i silnou druhou vlnu – jsou tady Mews, Rossum AI a tak dále. Někdo mi už říkal, že bych o nich měl napsat druhou knihu. Stoprocentně souhlasím s tím, že kromě Rohlíku tady máme minimálně pět až deset dalších adeptů na status dolarového jednorožce.

V žebříčcích, které popisují úspěšnost evropských zemí v tom, jak jsou schopné generovat hodně úspěšné startupy, Česko většinou není na horních příčkách. Před námi se umisťuje třeba Polsko, které se v poslední době hodně rozjelo, jsou tam firmy jako Docplanner, která nabrala hodně investic. Před námi bývá i Maďarsko, kde vznikla služba Prezi a další firmy. Nebo Ukrajina, odkud pochází GitLab. V tomto porovnání na tom nejsme úplně dobře. Čím to podle tebe je?

Umíme se špatně prodat. Tuhle větu často opakují investoři, kteří české prostředí hodnotí a mají dobrý rozhled po celé střední a východní Evropě. Nemyslím si, že by se ostatní země uměly prodat o tolik líp, ale myslím, že Česko v tom více zaostává. Ale věřím, že se od B2B startupového byznysu, ve kterém jsme byli dobří, posouváme do B2C segmentu, a myslím, že to je skvělá zpráva.

Říká se také, že Česko má dobrou technologickou základnu a kvalitní technické vysoké školy. Podle tebe je ale problém v marketingu.

Přesně tak. Můžu říct jeden příklad z poslední doby. Jde o firmu Promethist AI, což je startup navázaný na skupinu Honzy Šedivého, Honzy Pichla a dalších expertů z CIIRC ČVUT, kteří vyvinuli chatbota Alquist pro soutěž Amazon Alexa Prize. Podle mě mají něco skvělého, ale neumí to dostat do světa, ukázat to, zveřejnit to, dát o sobě vědět. To by přitom přitáhlo pozornost, talenty, kapitál, všechno, co potřebuješ, abys byl úspěšným startupem.

Je pravda, že je víc slyšet o Alquistovi než o Promethist AI, takže by asi lepší marketing stál za to. Jak ale může malá česká začínající firma dělat dobrý marketing a konkurovat startupům ze Sillicon Valley? A jak to řešili startupisté, které máš ve své knížce? 

Někteří vyrostli přirozeně, komunitně – to se týká LiveSportu nebo Průši. A někteří neváhali a investovali do špičkových seniorních lidí nejen z Česka, ale i ze zahraničí. Vyplatilo se to. Nedávno o tom na jedné konferenci mluvil Tomáš Čupr, říkal: nebojte se dobře zaplatit seniorní lidi, ať klidně berou víc, než berete vy jako zakladatel, stonásobně se vám to vrátí. Myslím, že to je správný recept, pokud prodáváte něco, u čeho je potřeba kvalitní marketing.

Proč vlastně máš v knize jen deset příběhů? Víc jich v Česku není?

Někde musím začít. Řekněme, že to je první díl. Kdo ví, jestli bude další – i když poptávka tady je.

Asi taky záleží na tom, jak se bude první díl prodávat (smích).

Uvidíme. Je to první česká publikace tohoto typu. Příběhů je tady každopádně mnohem víc. Už jsme zmiňoval několik příkladů z „druhé vlny“. Myslím, že jim bude trvat kratší dobu, než vyrostou ke statusu jednorožců a podobně. A taky trochu zapomínáme na „nultou vlnu“ – Alza, Mall a podobně. Byli to prvotní startupisté, i když se jim tehdy třeba tak neříkalo. Dnes často i jejich investice pomohly některým z jednorožců vyrůst. Příkladem může být Ondřej Fryc nebo Ondřej Tomek.

Firmy z té „nulté vlny“ zůstaly v Česku, kdežto „první vlna“ míří do zahraničí. Je tam vidět nové sebevědomí a touha přesáhnout hranice Česka. 

Určitě, souhlasím. Alza, Mall nebo Seznam vyrostly v Česku tak silně, že expanzi nutně nepotřebovaly a jejich produkt nebyl stavěn primárně tak, že musí jít rychle do zahraničí. Někteří to samozřejmě i tak potom dokázali.

Jak jsem pročítal příběhy z tvé knihy, přišlo mi, že jsou to příběhy samých úspěchů. Popisuješ samozřejmě nějaká klopýtnutí, ale pointou je vždycky úspěch. Nelakuješ je trochu narůžovo? U některých firem si vybavuju i dost negativní zprávy, které je provázely.

To je výtka, kterou občas slyším a slýchával jsem ji i ve Forbesu. Záleží vždycky na úhlu pohledu, který si zvolíš. Mým byla inspirace. Knížka není investigativní, nepředstírám, že vím totálně všechno, co se kdy stalo, a že popisuju do detailů veškeré plusy a minusy. Jsou to příběhy, které mají přinést nějaký návod k úspěchu a inspiraci. 

Temným stránkám se ale nevyhýbám. Hned na začátku píšu o kauze Tomáše Čupra a zaměstnávání lidí s nedostatečný vízovým zázemím, nebo o Honzovi Řežábovi a jeho neúspěchu s prvním podnikáním, který mu přinesl dluhy a exekuci. To tam je všechno popsané, a to i do detailu typu, kde Tomáš Čupr byl, když se to dozvěděl, jak to řešil, komu volal, jak jel na ministerstvo vnitra. Nebo jakou košili nosil Honza Řežáb, když se bál, že mu tu jednu seberou v exekuci, a jak nesl v igelitce poslední splátku do banky a šel s ním kolega s nabitou pistolí, pro případ, že by ho někdo chtěl o ty peníze připravit.

Když se zastavím u SocialBakers, jejich příběh skončil úspěšným prodejem firmy. Ale ta – přes tuto šťastnou tečku – pokud vím nikdy nevydělávala a kumulovala ztráty. Jak se podle tebe měří úspěšnost startupu? Jde o jeho prodej, nebo o to, že už třeba druhý rok začne vydělávat a je v černých číslech? Kde je hranice úspěchu a neúspěchu?

Zase je to o úhlu pohledu. V seriálu Sillicon Valley je situace, kdy jeden z investorů říká: hlavně nevydělávejte žádné peníze, když budete v plusu, budou vás podle toho všichni valuovat. Je to jiné případ od případu. Jsou startupy, které si na sebe vydělávají od dne nula, proto také třeba nepotřebovaly žádné investory, to je třeba příběh Josefa Průši a dalších. Některé zase hrají tu valuační hru taženou k exitu nebo IPO, to je právě příklad SocialBakers, kterým se ji podařilo dohrát až do konce. Měli kumulovanou ztrátu, ale myslím, že byla i doba, kdy se jim podařilo dostat na provozní nulu, což je u takového druhu startupu, v podstatě jako kdyby vydělával. A z pohledu zakladatelů je hranicí úspěchu a neúspěchu podle mě jednoznačně ten exit.

„Nerozuměli si s autoritami, nedokončili vysokou školu, zažili krach nebo minimálně chvíli, kdy k němu neměli daleko.“ Takhle na začátku knihy popisuješ určitou charakteristiku, kterou řada z té desítky startupistů má. Je to hlavní charakteristika někoho, kdo v budoucnosti bude mít firmu s miliardovou hodnotou?

Když jsem knížku křtil, říkal jsem, že pokud máte doma dítě, které má problém ve škole, ať už se známkami, nebo s autoritami a chováním a vybočuje z řady, neděste se, i z něj může být miliardář a superúspěšný startupista. Hodně lidí se mě ptalo, jaký je ten vzorec, který nakonec ze startupisty dělá toho úspěšného.

Ano, ten recept chceme všichni (smích).

Všichni chtějí recept. Ale moje knížka není receptem na zbohatnutí, je to návod, inspirace, můžete si z ní něco vzít a něco ne. Každopádně ano, shodným znakem je, že většina z nich měla problémy ve škole, jsou tam případy, které do dneška nemají maturitu. Je tam také velice hodně případů, které nedokončily vysokou školu. Mimochodem, řada úspěšných miliardářů v Americe, nejbohatších lidí světa, jsou většinou odpadlíci z vysoké školy. Takže pokud hledáš nějaký jednoduchý společný znak, který z příběhů vyplývá, tak tohle je on.

Česko je pořád hodně závislé na tradičním průmyslu, zejména automobilovém. Myslíš, že se to může změnit, když tady máme generaci úspěšných technologických podnikatelů? Já mám vždycky radost, když můžu napsat, že ten a ten startup získal stovky milionů. Ale mám pocit, že to zajímá jen nás v IT komunitě. Televize Nova o tom ve svých zprávách otvíráky nevysílá.

Proto potřebujeme ukazovat úspěšné případy. Je potřeba jít „zespodu“, aby se z té „niche“ stal mainstream. Trvá to už roky a bude to ještě trvat, ale myslím, že vlaštovky se objevují a je potřeba, aby se ty úspěšné případy neschovávaly. Aby se z nich nestali noví Ivové Lukačovičové a Alešové Zavoralové, kteří nedávají rozhovory a schovávají se. V momentě, kdy přijmeme, že úspěch je v byznysu normální a že je normální k němu dospět rychle a bez privatizace, komínů a podobně, budeme mít napůl vyhráno.

Od tradičního průmyslu, velkého byznysu, jsem skepsi ke startupů silně cítil tak před deseti lety, před pěti lety už nebyla tak silná a myslím si, že postupně uvadá. V tom vidím další potenciál. Nejdřív se musí osmělit byznys, stoprocentně novou ekonomiku přijmout, a potom se to promítne i do zbytku společnosti a do médií. I televize Nova pak bude mít otvírák o tom, že Rossum AI získává neuvěřitelnou investici. A nebude jen o tom, že se někdo napakuje, což by mohl být důvod, proč by to vysílala dnes. Půjde o to, že to je úspěch Česka, jako když vyhrají hokejisti.

UX DAy - tip 2

Celý rozhovor si můžete poslechnout ve formě podcastu:

Poslechněte si i další naše podcasty:

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).