Patrick Zandl se na Lupě pokouší zmapovat problematiku mobilního Internetu a telefonování ve vlacích v článku Vlaky dostanou internet, volat v nich stále nepůjde. Z článku víceméně zní hlavně hlas všech mobilních operátorů, kteří jsou přesvědčení o dobrém pokrytí signálem a chybu vidí v pokovených oknech lepších vlaků. Řešením proto mají být podle operátorů repeatery GSM signálu. S těmito závěry si dovolím nesouhlasit.
Následující závěry vycházejí z mých předchozích zkušeností v redakci Mobil.cz, kde jsem se touto problematikou zabýval, ze zkušeností s vlaky Pendolino mezi Prahou a Brnem a z několika dotazů na dodavatele infrastruktury pro mobilní sítě. V minulosti jsem se o tom bavil i s lidmi od mobilních operátorů, kteří měli výstavbu a plánování mobilních sítí na starosti. Nicméně následující text je mým osobním názorem, nikoliv exaktním měřením podpořenou analýzou.
Signál na železnici většinou je…
Věřím tomu, že když probíhalo v článku zmiňované měření signálu, výsledky byly v pořádku. Sám jsem se podobných měření (v automobilu, ale princip je stejný) účastnil a několikrát jsme si v redakci Mobil.cz půjčili měřicí přístroj a na amatérské měření signálu se vydali sami. Měřicí přístroje obvykle sledují sílu signálu, zaznamenávají údaje o všech sítích a provádějí zkušební hovory. Jestli si dobře vzpomínám, obvykle se používaly 90vteřinové hovory a měřila se úspěšnost spojení a jejich dokončení.
Tehdy byl mobilní Internet v plenkách, ale dnes už by tyto přístroje měly umět i navázat datové spojení a sledovat přenos dat. Takový test si ostatně můžete se svým notebookem ve vlaku udělat sami a výsledky budou pro vás použitelnější než ty z měřicího přístroje. Problém těchto testů totiž je, že výsledky slouží pro optimalizaci a plánování mobilní sítě. Běžný uživatel ale vnímá chování sítě trošku jinak než měřicí přístroj.
Ale zpět k signálu. Ten na železničních tratích najdete, samozřejmě až na pár bílých míst (a to nejen okolo Ústí nad Orlicí nebo mezi Blanskem a Brnem). V některých vagónech okna a stěny signál trošku utlumí, ale pořád to není ten hlavní problém a vždy můžete použít externí anténu přiloženou na okno. Jenže mobilní sítě v České republice nejsou pro používání ve vlacích optimalizované. Silnice a dálnice jsou pokryté lépe.
Když ale srovnáte pokrytí signálem třeba na dálnici D1 na železnici z Prahy do Brna, tak si všimnete, že zatímco na dálnici už místo bez signálu prakticky nenajdete (původní slabší místo na zhruba 20 km už je vykryto a nad Velkým Meziříčím už hovory taky nepadají), na železnici jich najdete spoustu, a to i v rovinatém úseku mezi Prahou a Pardubicemi. Už to je první ukázka toho, že zatímco pokrytí silnici a dálnic se optimalizovalo, na železnici se operátoři s prominutím vykašlali.
Kdybychom měli mapu s vyznačením pozic všech základnových stanic (BTS), tak bychom viděli, že sítě mimo větší města byla navržena s následujícími prioritami:
- Zajistit kvalitní pokrytí všech hlavních silničních tahů (což je mimochodem požadavek licence, kterou mobilní operátoři mají).
- Pokrýt menší města a vesnice tak, aby současně bylo pokryto co největší území.
Což je taky požadavek z licence (definuje dostupnost signálu pro procento obyvatel i území), který ale způsobuje problémy, protože kvalitnější pokrytí se dosáhne s více BTS s menším dosahem, jenže taková síť stojí více peněz.
Zatímco pro silnice byly mobilní sítě optimalizovány, železnice jsou pokryty těmi základnovými stanicemi, které byly postaveny a navrženy pro jiný úkol – pokrýt území a sídla. Proto se může stát, že na železnici signál není (lidé tam nežijí a ten nevykrytý pruh území na licenci nemá vliv). Kdyby pokrytí železnice měli operátoři jako požadavek z licence, tak by se ve vlacích dalo telefonovat perfektně a na mobilní internet by si nikdo nestěžoval.
Na obranu ČTÚ je ale třeba říci, že v době, kdy licence na mobilní sítě uděloval, nikdo netušil, jak se mobilní telefony budou používat a požadavek na pokrytí silnic vycházel z toho, že se mobilní telefony budou používat na přivolání pomoci v případě nehody, a nikoliv k tokání s milenkami či pracovním konferenčním hovorům po celou cestu z Prahy do Brna.
GSM na železnici znamená jenom problémy
Mobilní operátoři se proto do optimalizace sítě logicky nehrnou. Museli by totiž předělat svoje sítě nejen v okolí koridorů, ale i v okolí několika desítek kilometrů okolo železničních tratí. Někde by stačilo upravit stávající vysílače (při tomto požadavku by to co zbylo z týmů pro výstavbu a optimalizace sítě dávalo výpověď), jinde by bylo potřeba postavit nové vysílače a určitě by bylo potřeba předělat architekturu přenosové sítě. V každém případě by trvalo několik let, než by mobilní sítě byly zase optimalizované a lidé z dalekého okolí železničních koridorů by si přestali na infolinkách stěžovat na chování a signál mobilních sítí. Proto operátoři logicky navrhují použití repeaterů. Nicméně je jim asi jasné, že to zásadní zlepšení nepřinese (kde signál není, ani repeater nebere), a tak chtějí úhradu nákladů po Českých drahách nebo SŽDC. Tyto státní organizace na druhou stranu vyhazují tolik peněz z oken, že by takovýto projekt ve svém hospodaření zřejmě nepoznaly.
Na mobilní Internet a jeho pohybující se uživatele ale čekají i další nástrahy. Mobilní sítě mohou mít problémy i se samotnými hovory při vyšších rychlostech. Při návrhu technologií pro GSM sítě se s tím zkrátka nepočítalo a i když dnes už je telefonování ve vysokých rychlostech na dálnici možné, některé fyzikální zákony se ani sebevětším množstvím powerpointových prezentací překonat nedají.
Dá se namítnout, že připojení k Internetu využívá paketového přenosu dat a u toho se zkrátka s výpadky ve spojení počítá. Jistě, ale ty pakety se pořád přenášejí prostřednictvím sítě navržené pro telefonování a ta potřebuje i pro mobilní Internet navazovat spojení, autorizovat terminály, předávat signální informace, I v případě krátkodobého výpadku signálu tohle všechno udělá mobilní síť znovu. A vy se mezitím můžete modlit, aby se jiné prvky v síti, starající se o následný přenos dat, nerozhodly, že spojení je mrtvé a neukončily ho. Ale jestli se pokoušíte pracovat s Internetem ve vlaku, tak tuto situaci moc dobře znáte.
Existuje řešení?
Existuje. Přestat si hrát s repeatery a řešit pokovená okna ve vlacích a optimalizovat mobilní sítě pro telefonování a mobilní Internet ve vlacích. Důležitá je ale optimalizace pro obojí, ne jen pro telefonování. Neexistuje na to žádný vzoreček ani program, je to proces neustálého zkoušení a měření výsledku. A to je velmi dlouhé a velmi drahé. A jak jistě každý, kdo trošku cestuje po republice, ví, naši operátoři mají vůbec problémy s použitelným pokrytím EDGE a vůbec úspěšným datovým spojením všude tam, kde mají signál GSM. Takže než zvládnou tohle, budou si muset pohybující se uživatelé mobilního Internetu počkat.
Patrick Zandl na závěr svého článku doporučuje doufat v překvapení. On ale mobilním sítím a problematice jejich výstavby rozumí, a tak by měl doporučit spíše doufat v zázrak. V případě optimálního pokrytí železničních koridorů se bavíme o miliardách korun, a to i v případě, že se vše nakoupí od Huawei a se slevou (přátelé, u jiných dodavatelů klidně zoufejte, Huawei skutečně ještě může slevit). No a až budou mobilní sítě optimalizované pro pohybující se připojení přes EDGE, tak můžeme začít bavit o 3G sítích.
Nebo je třeba si přiznat, že Internet ve vlacích je třeba řešit jinak než prostřednictvím současných mobilních sítí. Podobně jako na palubách letadel se musí vlaky připojit k Internetu jinak. Technologií je dost, jenže i ve světě s něčím podobným není moc zkušeností. A vždy jde o řešení přizpůsobené pro nějaké konkrétní podmínky, tedy k nám nepřenositelné. A když bude připojený vlak, pak je možné v něm nabízet Internet přes WiFi, ať už zdarma nebo jako placenou službu. Rozhodně není ale řešením nabízet připojení přes repeater ve vlaku, nebo dokonce připojení WiFi sítě ve vlaku do Internetu přes GSM síť.
Je mi líto, ale já bych radši s Internetem ve vlacích nepočítal. Ať už budou mít pokovená okna či nikoliv.
