O telefonním seznamu z donucení ještě jednou

19. 8. 1998

Doba čtení: 4 minuty

Nemám rád, když se nějaké téma příliš "rozkňachňává" a proto se nerad vracím ke starým článkům na Lupě s dalšími, doplňujícími informacemi. Přesto to občas nejde jinak -- nedávno probraný případ telefonního seznamu na CD-ROM patří mezi ně. Jeho prodejci totiž veřejně nemluví pravdu.

Po zveřejnění článku o telefonním seznamu se rozpoutala poměrně velká diskuse mezi provozovatelem serveru EuroShop, jenž má zmíněné CD ve své nabídce, a mojí maličkostí. Záhy se přenesla do konference www-commerce na Bajtu, kde byly věci probrány celkem podrobně, a tak mne ani takřka nactiutrhačné prohlášení provozovatele, které zveřejnil na svém serveru, nedonutilo reagovat. Musím se přiznat, že hlavním motivem byla nechuť dělat věci, na které shledávám samé špatné stránky, další reklamu. Ostatně myslíte si, že celá tato aféra byla pro zmíněný telefonní seznam něčím jiným, než obrovskou reklamou? Jeho prodejci si myslím mohou mnout ruce.

Včera však po necelých třech týdnech, které nás od vypuknutí tohoto případu dělí, upozornil na zmíněné prohlášení, které upřímně řečeno nehovoří o Lupě a zejména mé osobě příliš pochvalně, Svět namodro. Měl jsem za to, že celá věc už je pokryta milosrdným závojem uplynulého času, ale evidentně tomu tak není. K reakci mne ale bezprostředně dovedli až někteří čtenáři Lupy, kteří četli oba texty a nyní se mne ptají – jak to je. Co se dá dělat, pustím se do toho znovu.

Nejprve shrnu stav věcí. EuroShop má ve své nabídce CD-ROM, kterému před zveřejněním mého článku říkali „Oficiální telefonní seznam na CD-ROM“ a mimo to uváděli, že tento produkt používá Policie ČR a řada dalších státních institucí. Podle nabídky tato věc zvládá zpětné vyhledávání jména a adresy podle telefonního čísla a celá tato nádhera stojí něco pod osm set korun, což věru není mnoho. Mně se na této věci nezdály dvě věci – nelíbí se mi možnost zpětného vyhledávání, což ale může být jen můj osobní názor. Především se mi však hrubě nelíbí, že EuroShop vědomě prezentoval něco jako oficiální produkt používaný Policií ČR, což mělo jeho produktu dodat punc legality, ačkoliv dobře věděl, že nejde o nic oficiálního a nejde o produkt, který by měli na stole naši strážci zákona.

Jak si tím mohu být tak jist? Není to tak obtížné – stačí se zeptat u SPT TELECOMu a Mediatelu, který vydává telefonní seznamy, zda mají s věcí něco společného. Nikoliv, zněla odpověď, TELECOM nikdy žádný podobný produkt nevydal a ani pro tento účel neposkytl databázi telefonních čísel. Kromě toho mu možnost zpětného vyhledávání podle telefonních čísel explicitně zakazuje platný Telefonní řád a je dost možné, že by tato možnost byla v rozporu i s dalšími právními předpisy o ochraně osobních dat. Vyjádření TELECOMu v tomto smyslu mám k dispozici. Jasně z toho plyne, že tento produkt spadá do jednoho pytle s pirátskými kopiemi telefonních seznamů, které se u nás šíří pokoutnými cestami už řadu let – dosud je však nikoho nenapadlo prodávat. Jedná se obvykle o kopie, které si nelegálně pořídí pracovníci TELECOMu s přístupem k těmto datům, a dále je šíří.

EuroShop však tvrdí, že jeho počínání je zcela v pořádku a v průběhu debaty ve www-commerce několikrát poznamenal, že vše je legální, protože má v tomto směru prohlášení od autora produktu. To samo o sobě by asi nestačilo, ale přeci jen by to z EuroShopu sňalo jistý díl odpovědnosti a snad by se dalo dokonce hovořit o tom, že jednal v dobré víře. Stěží se tomu však dá uvěřit za situace, kdy se EuroShop ohání autorem, který ručí za legalitu celé věci, ale odmítá prozradit, kdo jím je! Taková argumentace nemá příliš cenu.

Ať už je však produkt sám o sobě legální či nikoliv, počínání EuroShopu je podle mého názoru za hranicí zákona tak jako tak. Pokud dovolíte, odcituji zde § 44 Obchodního zákoníku, věnovaný nekalé soutěži:

(1) Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje.

(2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména: a) klamavá reklama, b) klamavé označování zboží a služeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, e) ... . .

EuroShop podle mého názoru svou prezentací produktu jako „oficiálního“, se kterou mimochodem po zveřejnění celé věci dosti rychle přestal, naplnil skutkovou podstatu nekalé soutěže a jednal tak v rozporu se zákonem. Mimochodem, za jistých okolností může nekalá soutěž zakládat i trestní odpovědnost pro představitele společnosti. Že zde klamavé označení skutečně působilo dokazuje i mail, kterým jeden z našich čtenářů reagoval na původní článek: „S článkem a Vašimi komentáři okolo telefonního seznamu plně souhlasím, dokonce použití slovíčka "oficiální“ (údajně nešťastně použitého) zavání klamavou reklamou. Též jsem se nechal nachytat, kdyby tam toto „nešťastné“ slůvko nebylo, ani by mne nenapadlo vyplnit objednávku." Stěží mohu něco dodat.

Má-li tedy EuroShop za to, že má slova o tom, že se jedná o pirátský produkt byla neopodstatněná, může mít pravdu. Nebudu je tedy opakovat, řeknu něco jiného – EuroShop s vysokou pravděpodobností v tomto případě porušil zákon. Jak navíc vyplavalo na povrch během diskuse ve www-commerce, kdy se do debaty zapojil jeden z jeho bývalých zákazníků, s heslem „Náš zákazník, náš pán“ si u této firmy hlavu příliš nelámou. Než takový elektronický obchod, to si raději skočím do sámošky.