První otázkou, kterou bychom si v článku o internetových encyklopediích položit, je, zda mají tyto studnice vědomostí ještě nějaké místo v dnešní běžné lidské společnosti. Původní význam encyklopedie jako sumy veškerého vědění se zdá být až příliš ambiciózní a nesplnitelný. Druhý možný význam, tedy stručný a jasný popis vědeckých, technických, společenských, ale i dalších pojmů na jednom místě, se zdá být reálnější.
Konkurence? Internet
Přímým konkurentem online encyklopedií se tak stává jejich vlastní nosné médium – Internet samotný. Stačí si položit otázku, co hledám, a pomocí vyhledávače se k uživateli dostane velké množství informací, často daleko obsáhlejších (a často také praktičtějších a fundovanějších), než jaké mu může nabídnout jakákoli souhrnná publikace. Zdá se, že hlavními přednostmi encyklopedií jsou garance pravdivosti informací, absence nepoužitelného obsahu (tedy například odfiltrování různých praktik SEO) a v neposlední řadě také jednotné prostředí. Právě různé vzhledy, formáty písma i grafiky specializovaných webů mohou být pro mnohé uživatele (a jejich prohlížeče) nepříjemnou komplikací.
U otevřených encyklopedií se stává navíc stále viditelnějším fenomén interakce, spoluúčasti a presentace. Mnoho lidí může tvorbu obsahu online encyklopedií vnímat jako službu společnosti, jiní jako prostředek seberealizace či propagace vlastních myšlenek. Při dostatečně propracovaném systému kontroly a korektur (který zřejmě neexistuje a asi ani nikdy existovat nemůže) vzniká bohatá a relativně ověřená databáze pojmů a termínů.
Oproti slovníkům cizích slov se online encyklopedie neomezují na definici, ale snaží se uvést širší souvislosti. Také v tom může být jedna ze zbraní encyklopedií. Konec konců, Wikipedia, jako asi nejznámější a nejcitovanější encyklopedie světa, je podle serveru Alexa na 7. místě v návštěvnosti na světě. Poráží například populární Facebook a Orkut nebo oficiální stránky Microsoftu.
Wikipedia
Začněme proto rovnou tímto symbolem pro otevřené internetové encyklopedie. Wikipedia je zcela ojedinělý projekt co se týče spolupráce autorů na jednom projektu. Nejobsáhlejší je její anglická mutace (s téměř 2,5 mil. článků), následovaná verzí německou (764 tis.), francouzskou (673 tis.) a polskou (512 tis. článků). V tomto kontextu je nedávné české jubileum (100 tisíc článků) poměrně zanedbatelné. Česká Wikipedie je dvacátou největší a drží si minimální náskok před esperantem. Připomeňme, že česká varianta vznikla 3. května 2002. Tedy v poměrně krátkém sledu po anglické verzi, která vznikla v lednu 2001. Jen pro zajímavost tvůrci uvádějí, že celkový počet článků je asi 10,6 miliónů, nad nimi bylo provedeno asi 505 miliónů úprav (tedy téměř 50 na jeden článek). Hlavní díl zodpovědnosti nese (pouhých!) 4400 administrátorů. Celá Wikipedie má asi 12,5 miliónů uživatelů (zřejmě těch registrovaných, tedy těch, kteří generují většinu obsahu).
Do rodiny Wikipedie patří celá řada projektů, od médií po citáty. Zajímavým ukazatelem kvality jednotlivých jazykových mutací je depth, tedy jakýsi kvalitativní index, na jehož velikost má vliv počet nečlánkových aktivit, počet článků, editací apod. Nejvyšší má dle očekávání angličtina, následovaná jazykem Zulu a tibetštinou.
Asi nejčastěji uváděným nedostatkem Wikipedie je to, že žádná vydavatelská autorita neručí za správnost obsahu. Tato výtka se tak dotýká samé podstaty způsobu tvorby encyklopedie.
Nejen Wikipedie
Encyklopedie jsou velice často stavěny na nějakém jádru Wiki. Ale nejen na něm. Příkladem může být zajímavý projekt Seznamu – Seznam encyklopedie, který na jednom místě nabízí výsledky nalezené hned ve třech encyklopediích – Wikipedii, CoJeCo a Ottově slovníku naučném. Poslední jmenovaný má poměrně obsáhlou databázi, 217 tisíc hesel. Naopak například Wikipedia pouze 89 tisíc (ve verzi použité pro Seznam). Výhodou je řešení „vše pod jednou střechou“. Můžete porovnávat určitá hesla mezi sebou, a to v jednotném grafickém prostředí. Obzvláště možnost použít právě legendárního Ottova naučného slovníku je lákavá. Osobně ale postrádám odkaz na konkrétní stránku v papírovém vydání (například kvůli citacím). Celkově se jedná ale o zdařilý kompilát relativně kvalitních encyklopedií.
CoJeCo je dalším zajímavým českým počinem. Podle autorů zde nalezneme přes 100 tisíc hesel (tedy podobně jako u české Wikipedie). Rozsah je ale značně kratší. Spíše se jedná o nástroj, pokud chci rychle zjistit, zda byla osoba XY zpěvák či sportovec, než o citační zdroj. K dispozici je podobně jako u Wikipedie heslo dne. Zajímavá je také rubrika Myšlenka, která na základě náhodné generace z databáze uvádí více či méně známé citáty. K dipozici jsou také audio záznamy, videa či obrázky. Zároveň se je potřeba podtrhnout, že se jedná o odborně vedenou encyklopedii. Pokud vám nějaké heslo chybí, pak si o něj můžete autorům napsat. Pokud se do tvorby chcete přece jen aktivně zapojit, pak máte možnost pomocí fotografií k jednotlivým heslům. Opět ale projdou přes redakci. Výhodou oproti Wikipedii je tedy určitá garance informací.
COTOJE je dalším českým encyklopedickým projektem. Páteř tvoří Malá československá encyklopedie, Ottova encyklopedie a aktuální informace můžete nalézt v encyklopedii Universum. K dispozici je možnost svazky interaktivně procházet, což může někomu vyhovovat. Autoři o COTOJE uvádějí: „v COTO.JE naleznete na půl milionu hesel a téměř 30 tisíc barevných a černobílých obrázků, mnohé z toho jsou unikátní rytiny. Jedná se celkem o 56 knih, neboli 51 tisíc tiskových stran = 130 tisíc normostran. Celková váha těchto knih je bezmála 100 kg a výška knih položených na sebe by byla přes 3 metry “. Zdarma dostanete při fulltextovém vyhledávání pouze prvních 100 znaků. Za zbytek si musíte zaplatit. Nejlevnější varianta vám umožní zobrazit 25 plných hesel během jednoho týdne za 200 Kč. Vzdělávací instituce zaplatí 4000 Kč za jeden rok, ale pouze na jednu IP adresu, což může být někdy problém. Neomezený přístup na jeden rok na jednu IP adresu pak přijde na 18 000 Kč. Na celém projektu se podílí mimo jiné i Microsoft.
Encyklopedie nemusí být jen obecné, ale také oborové. Zajímavý obchodní model představuje například iEncyklopedie, kterou provozuje Karmelitánské nakladatelství. Tématicky mapuje témata jako Bible, filozofie, islám, judaismus, křesťanství, religionistika. Ke každému heslu je potom přiřazena v levé části prohlížeče nabídka knih na dané téma nebo pro rozšiřující studium. Knihu je potom možno snadno zakoupit v e-shopu. Jedná se tedy o zajímavé propojení služby navíc a systému financování webu.
Jiným příkladem oborové a zajímavé encyklopedie může být Literárně – filosofická encyklopedie. Ta nabízí seznam českých i zahraničních autorů (bohužel ne zcela vyčerpávající), ke kterým uvádí jednak krátkou charakteristiku a životopis, ale hlavně seznam vytvořené literatury. Právě publikovaná díla k jednotlivým autorům jsou užitečnou informací. Jsou relativně kompletní a ne zcela zasvěceného autora potěší i zvýrazněná ta nejdůležitější díla.
V neposlední řadě nesmíme zapomenout na recesistický projekt Necyklopedie. Ta si dělá legraci z fenoménu Wikipedie. Přináší místo ověřených hesel smyšlené příběhy a historky, převratné objevy apod. V současné době zde naleznete něco přes 1200 článků. Vzhled, ovládání i editace jsou s Wikipedií v podstatě identické.
Zahraniční zdroje
Spolu s Wikipedií se o post nejcitovanější encyklopedie přetahuje známá a tradiční Britannica. Ta staví na dlouhé tradici největší tištěné encyklopedie světa a první svazek v tištěné podobě vyšel v roce 1768. Filosofie je postavena na zcela opačném modelu než její současný hlavní konkurent. Přístup je zpoplatněn, což ale umožňuje zaměstnávat profesionální tým redaktorů, kteří dohlíží na obsah a garantují kvalitu hesel.
Model financování je zajímavý. Na počátku dostanete sedmidenní volnou verzi, která je zdarma a umožní vám přístup k celé databázi. Pokud se rozhodnete i nadále využívat této encyklopedie, pak musíte zaplatit 69,95 dolarů. Zajímavou informaci přinesl Miloš Černák na svém blogu, kde uvádí, že Britannica od minulého týdne nabídla plný přístup zdarma „webovým vydavatelům“, a to včetně blogerů. Vyplníte přihlášku, lidé v Britannice údajně ověří, zda opravdu nějaký blog máte, a za pár hodin vám přijde přístupové heslo. Už mi přišlo. A nejen to, mohu na svém blogu zveřejnit odkaz na libovolné heslo z Britanniky, a to si pak bezplatně může přečíst každý. Fakticky tak Britannika zpřístupňuje svůj obsah bezplatně všem, byť to dělá poněkud záhadně a komplikovaně. Vítám to. Třeba jako o patnáct let opožděné…
Já osobně ale tuto možnost na Britannice nikde nenašel a ani odkaz, který pan Čermák uvádí, nefunguje zcela podle mých představ. Každých pět vteřin se vynoří velké černé okno, které chce přihlášení do systému, což mi nepřijde úplně zadarmo. Pokud máte jinou vlastní zkušenost, pak se o ni prosím podělte v diskusi pod článkem.
Jinak vzhled působí velice profesionálně a propracovaně, ale je asi otázkou vkusu, zdali jsou všechny prvky účelné. Osobně si nemyslím, že by flash byl nezbytně nutnou technologií pro online encyklopedii. Pokud hledáte nějaký encyklopedický záznam v angličtině, pak může dobře posloužit rozcestník HighBeam Encyklopedia, který prohledává celou řadu encyklopedií (placených i neplacených) a nabídne výsledek. Výhodou je že nevyhledává jen v encyklopediích, ale také ve slovnících a odborných článcích, což může výrazně vylepšit rešeršní výsledek.
Zajímavý projekt je k dispozici také v češtině, který připravila Universita Tomáše Bati. Jedná se o Portál elektronických informačních zdrojů, který mapuje odborné i všeobecné encyklopedie dostupné na internetu(většinou v angličtině). K dispozici je i možnost vyhledávání podle témat jednotlivých vědních oborů. Důležitá je také informace o provozovateli té které encyklopedie.
Jiným rešeršním generátorem může být Google, pokud do vyhledávacího řádku zadáte define:heslo, pak nalezne definici hesla v různých encyklopediích a slovnících. Oproti HighBeam Encyklopedia nenabízí tak kvalitní výsledky, ale pro rychlé hledání je poměrně praktický.
Pozn.: v zítřejším pokračování se podíváme blíže na kvalitu vybraných encyklopedií a zkusíme se zamyslet nad jejich dalším vývojem.
