Jak jsem naznačil v úvodu, na obraz je radost pohledět a rozdíl v podání obrazu a resamplování je oproti plazmám Panasoniku ve zhruba poloviční ceně více než citelný a cena je tak v rámci všeobecné konkurence v podstatě odpovídající. Nicméně televizoru by slušelo 37, 38 tisíc nebo by měl mít v ceně alespoň jedny brýle. Ty jsou navíc bezkonkurenčně nejdražší, takže si je ke konečně ceně rozhodně přičtěte.
Brýle jsou nyní k dispozici ve třech barevně odlišených velikostech S, M a L. Udávaná doba provozu na jedno nabití (nabíjí se přes USB) je 30 hodin. I když firma uvádí, že cituji: Nové 3D brýle je možné nasadit i přes brýle dioptrické.
, v mém případě to neplatilo. To ale bylo nejspíše dáno tím, že šlo o velikost S.
Pětkrát 3D
Panasonic momentálně nabízí pět modelů 3D televizorů, takže „mánii“ udržuje v rozumných rozměrech. Všechny mají satelitní tunery a – s výjimkou právě TX-P42GT20 – i dvojici brýlí. Pokud se tedy budete chtít dostat na standardní konfiguraci se dvěma kusy, vyšplhá se cena ze stávajících 40 995 Kč o v podstatě celou čtvrtinu výše, na 48 585 Kč. Jedny brýle totiž přijdou na plných 3795 Kč!
Jen pro zajímavost: nejbližší další model, ovšem už vybavený i dvojicí brýlí, pořídíte v podstatě ve stejné konfiguraci za 54 995 Kč (TX-P42VT20). Jak sami vidíte, firma to má spočítané velice dobře. Na druhou stranu plazmový Samsung PS50C680 se 127 cm a jedněmi brýlemi dostanete za 32 990 Kč, a to už setsakra stojí za úvahu.
Stále mimo hlavní proud, ale nemůžu říci, že by mi to v tomto případě vadilo. Spíše mi vadí to, že se nedělají i ve „stříbře“
Panasonic si je nicméně jist. U TX-P42GT20 totiž najdete panel s certifikací THX, kterou mají všechny 3D modely) a podporu konverze z 2D do 3D (tu mají až podzimní 3D modely). Nechybí podpora DLNA (napojení na domácí server), internetová aplikace Viera Cast s bezplatným přístupem do archivu televize Nova, populární Skype a Twitter, mechanika karty SD a dvojice rozhraní USB, na které můžete připojit jak paměť či pevný disk, tak klávesnici a WiFi adaptér pro bezdrátový přístup k internetu. Jak vidíte, výbava je naprosto kompletní, ale je třeba říci, že konkurence nenabízí o nic méně.
Do této 3D kategorie patří zkrátka to nejlepší a nejvybavenější, co můžete na trhu nalézt.
Výběr typu signálu na počátku instalace. Vybírejte opatrně, najít, kde se přidává další, může být náročnější, než by se mohlo zdát.
Jednoduchá základní instalace
Nebudu se zmiňovat o DVB-T, tam vás nic překvapivého nečeká. V DVB-S je instalace obdobná jako u například koncem října testovaného TX-L42V20E.
Tuner pracuje s obvyklými, maximálně čtyřmi satelity, pokud chcete nějaký v průběhu instalace přeskočit, stačí zmáčknout „Esc“. Předem družice k naladění vybrat nejde.
Vše jsem zkoušel na systému se třemi satelity a vše také bylo v tomto ohledu zcela bezproblémové
Průběh instalace je plně automatický a televizor se nainstaluje podle toho, jaké druhy tunerů si zatrhnete úvodem. I když je na webové stránce udáváno, že DVB-C pro Česko není podporováno, stejně jako DVB-T MPEG-4 pro pozemní HDTV, ve výčtu tunerů (volil jsem samozřejmě Českou republiku) nechyběl ani jeden.
Instalace trvající asi 40 minut je zakončena nabídkou konfigurace počítačové sítě LAN.
Pokud si vyberete jen jeden z tunerů, dejte si pozor při přidávání dalšího, což se dělá v menu „Nastavení“ a podle situace buď v DVB-S, nebo v DVB-T sekci podle toho, co máte naladěno. Někdy tak musíte do DVB-S, abyste přidali DVB-T a opačně.
Poměr stran nabízí výběr více než bohatý. Co jsem mohl také posoudit, Panasonic správně přepínal mezi pořady 4:3 a 16:9.
Tradiční ovládání
Styl menu je klasický a léty prozkoušený a nemění se na něm nic. V podstatě to ani není třeba, je totiž pohodlný a příjemný, jen by chtěly přesunout některé položky.
Ovládání na televizoru kupodivu najdete na stejné straně a dokonce i na stejném místě, jako jsou rozhraní (vlevo). Na stejném místě je i síťový vypínač.
Na dálkovém ovladači opět najdete sdružená tlačítka pro rychloposuv a přeskok pro kapitolách, což je samozřejmě takové, jaké to je. Tedy komplikované na obsluhu.
Za podstatně větší pozornost stojí přepínání mezi tunery. To je rychlé a pohodové a stačí jen zmáčknout tlačítko „TV“.
EPG je sice bez obrazu a bez zvuku, ale umožňuje pěkně filtrovat kanály, což se na satelitu může hodit
Pár poznámek k dalším funkcím
– Osmidenní EPG nemá obrazový náhled a vypíná i zvuk. Nabízí dva režimy – klasický a stanice ve sloupcích, na pořad se nelze nechat upozornit, dovolí jen nahrávání.
– Možností nastavení je spousta a plně odpovídají třídě, ať už u obrazu nebo u zvuku. Více viz například recenze Panasonic TX-L42V20E či TX-P50VT20E.
– Je zajímavé, že po připojení 3D Blu-ray přehrávače DMP-BDT100 měl televizor po zapnutí tendenci automaticky se přepínat na patřičný HDMI vstup. A to i tehdy, když byl Blu-ray přehrávač vypnut. Co se dělo, skutečně nevím.
Měření spotřeby
Jak už bylo řečeno, tlačítko síťového vypínače pro úplné vypnutí televizoru je na stejné straně jako ovládání a rozhraní. Určitě se vám hodí, protože spotřeba v pohotovostním režimu je 0,4 W, což není oproti v kategorii běžným 0,1 W nijak špičkové.
V zapnutém stavu udává výrobce spotřebu ve dvou hodnotách: tzv. jmenovitou (335 W) a průměrnou (143 W). Byl jsem docela zvědav jak tomu bude v praxi. Ještě než se k tomu dostanu, drobná poznámka. Všiml jsem si, že Panasonic má standardně v menu nastaven parametr „Úspora energie“ na „Zapnuto“. Protože měření vždy provádím tak, jak se televizor nainstaluje, nevypínal jsem ji. A výsledek? Nakonec velice solidní…
Rozmezí mezi 59–210 W a průměr za hodinu provozu 149 W, což kupodivu odpovídá firemnímu údaji.
Ještě více můžete snížit spotřebu vypnutím panelu, takže jde pouze zvuk. Volba je ale trochu zasutá v menu a nějaké to „eko“ tlačítko by se určitě hodilo. Takto to příliš operativní není. Nicméně v případě puštěného televizoru jako kulisy se určitě vyplatí zašátrat, protože se dostanete na 56–57 wattů. A protože jsem omylem změřil i spotřebu ve vizuálně vskutku příjemném režimu THX, tady je: 55–377 W, průměr za hodinu provozu 235 W.
Vyřešte digitální příjem televize na e-shopu DigiZone.cz!
Máte doma starý analogový televizor a potřebujete přejít na digitální příjem televize? Nebo jste se rozhodli pořídit satelit a nevíte, jak na to? Sledujte už satelitní programy a chtěli byste přijímač, který zvládne rozluštit televizi ve vysokém rozlišení obrazu (HD)? Řešíte potíž s televizní anténou nebo rozvody? Se vším vám poradí e-shop DigiZone.cz. Nejlevnější ceny, kvalitní zboží, zásilka až do domu nebo osobní převzetí na některé z kamenných prodejen. Vyberte si právě teď!Multimédia…
Nebudu opakovat opakované, a to ani tehdy, když se objevily názory, že na jiných přístrojích Panasoniku je kompatibilita výrazně lepší a že pomalu nevím, co píši. Proto jasně a opakované říkám: posuzuji multimediální kompatibilitu vždy jen u testovaného přístroje s danou verzí firmwaru na v podstatě stejné testovací sadě ke které jen tu a tam něco nového přidám. Naposledy na přání jednoho z vás, kvalitnější soubor MKV.
U jiného, nebo dokonce u toho samého televizoru, s odlišnou verzí firmwaru, se vše může chovat jinak. To je myslím zřejmé.
Tady mi k mému překvapení TX-P42GT20 přehrál jak MKV 720p (L4.0, 8RF, AAC), tak onu zmiňovanou a podstatně náročnější verzi 1 080p (L5.1, 16RF, AC-3) s tokem 40 Mb/s. Naopak z USB média nepřehrál řadu DivX souborů (viz níže) a nahrávky s koncovkami MPG (nejrůznější videokamery) a VOB, stejně jako například „hádéčkové“ m2ts.
Pozoruhodné je, že televizor nezvládl ani nahrávky ze svých vlastních přístrojů: MOD z kamery Panasonic SDR-SW21EP z roku 2009 a HD video (MTS) z fotoaparátu Panasonic TZ7. Tady to ale možná souvisí s jinou nepříjemností, s umístěním nahrávky do správného adresáře. Jakmile jsem totiž nahrávku z 3D kamery Panasonic HDC-SDT750, kterou jsem měl rovněž zapůjčenu, přemístil na SD kartě jinam, souborový manažer ji už nenašel. SD kartu používá zmiňovaná 3D kamera jako jediné záznamové médium a konkrétní soubory zaznamenává do velice složité a hluboké adresářové struktury.
V multimédiích můžete kdykoli vyvolat menu a poupravit si například zvuk či nastavit obraz. Zvolit také můžete konkrétní volby pro fotografie (hudební doprovod, parametry prezentace), videa (jeho náhled či převzorkování), či hudby (přehrávání celého média, adresáře apod.). Škoda, že jakmile vyskočíte ze souborového manažeru, pokaždé musíte v menu znovu zapínat titulky a že také nejde změnit jejich velikost.
A přehrávání DivX (XviD)? Chovalo se v podstatě stejně jako například u naposledy testovaného televizoru Panasonic TX-L42V20E (viz test z 20. 10.), takže jeden film byl přehrán, tři, čtyři nikoli. Pokud se spustil, bylo vidět, že při přerušení nelze navázat.
Nevím, kde je zakopaný pes, ale toho by si měli najít technici firmy, kterým jsem také svou testovací sadu předal.
Nahrávky z 3D kamery Panasonic SDT750 měly příjemné barvy a příjemný prostor. Díky snímku můžete dobře posoudit velikost kamery a velikost nástavce, který je lehce demontovatelný. Pak kamera natáčí do 2D.
Jaké je 3D
Perfektní, to rozhodně, a bylo to vidět jak na ukázkách kreslených, tak na ukázkách z přírody či interiéru. Do brýlí velikosti S jsem se sice zcela nevešel s mými vlastními brýlemi, ale jinak bylo jasně vidět, že tyto nové, přepracované kusy jsou o třídu lepší než ty předchozí. Jednoznačně lepší je i posuvný přepínač, kterým brýle zapínáte a vypínáte.
Velice zajímavé bylo přehrávání 3D záznamu z už jednou zmiňované kamery HDC-SDT750. Souborový manažer mi po zasunutí SD karty do mechaniky televizoru nejprve ukázal jen část záznamů. Teprve když jsem televizor fyzicky vypnul a zapnul, ukázal mi i ty zbývající. I to výmluvně hovoří firmwarových potížích souborového manažeru, resp. funkce pro načítání z karty.
A jak si 3D záznam z amatérské dvouobjektivové kamery představit? Nejlépe jako něco mezi profesionálním 3D filmem a 2D-3D konverzí. Na záznamu (vertikální 3D, tedy snímky vedle sebe v polovičním rozlišení) je vidět jistý „prostor“ a je to prostor velice příjemný u kterého mě osobně vyhovuje, že je tak akorát a není nijak přehnaný.
Pokud jde o konverzi 2D-3D, ta je v provedení Panasoniku většinou stále patrná a i když si můžete hloubku efektu regulovat ve třech stupních, většinou není nijak znatelná, resp. spíše velká. Alespoň co jsem mohl sledovat na záznamech z v DivX, Blu-ray disků a televizního vysílání.
Z tohoto pohledu vynikne především nizoučký podstavec. Mimochodem na levém boku je soustředěno vše – rozhraní, ovládání i síťový vypínač.
A výsledek? Určitě spokojenost!
Pokud si odmyslím EPG, kde by mohl být alespoň zvuk a stále problematická multimédia, se samotným televizorem není možné nebýt spokojen. Dobře se vypořádává s nižší či nízkou kvalitou příchozího videa a při resamplování není ani na pleťové barvě vidět elektronický šum, resp. je minimální.
Ocenit musím i velice dobře nastavené režimy, včetně dynamického, u něhož nevidíte nesmyslně přepálené a vytočené parametry a který je stále velice dobře koukatelný. A i když teď řeknu, že 3D je výborné, což je ostatně pravda, ani na tom konec konců tolik nezáleží. Tahle plazma svou kvalitou vyhoví náročnému divákovi i bez 3D filmů, kterých je ostatně u nás stále ještě podstatně méně než šafránu. A o to by při nákupu takto drahého přístroje mělo jít především.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– 2× tužkové baterie (AA)
– natáčitelný podstavec
– napájecí kabel (počítačový, třížilový)
– uživatelská příručka
foto: autor a Panasonic