Je to únavné. Tak osobně hodnotím sled událostí, které odstartovala iniciativa Internet proti Monopolu loni v listopadu a který nyní vyústil do bojkotu tarifu Internet 99, před pár měsíci tak pracně a upachtěně vybojovaného. Bezmála půl roku žije český Internet tímto problémem a troufám si tvrdit, že nikdo, kdo do věcí aspoň trochu vidí, už není schopen nezávislého pohledu zvenčí. Osobně jsem napsal o bojkotu a poté tarifu Internet 99 několik desítek nepodstatných i o něco významnějších článků a čím více se tím zabývám, tím více vidím, že to není černobílé. Každý z účastníků sporu (postupem času se měnili, jen SPT TELECOM zůstával) má jiné zájmy, jiné cíle a jiné prostředky, někdy vhodnější, jindy méně vhodné.
Nejsnažší je psát, když máte na věc naprosto jasný a nezvratitelný názor. Obvykle to bývá tehdy, když o problému máte jen povrchnní představu. Čím hlouběji však věc nazíráte, tím hůř se vám formuluje váš postoj: na všech možných řešeních vás něco přitahuje a něco odpuzuje. Musím se přiznat, že zhruba tak teď vidím tarif Internet 99 a spor o něj mezi poskytovateli a SPT TELECOM.
Je velká škoda, že SPT TELECOM neuchopil ruku, kterou mu (byť s výhružkami) podávalo 16 největších poskytovatelů připojení v této zemi. Je príma, že SPT TELECOM v reakci na jejich soustředěnou akci o chlup zvýhodnil tarif Internet 99, ale princip věci zůstal ke škodě zákazníků a uživatelů Internetu nezměněn. SPT TELECOM se – přes původní signály, které naznačovaly opak – rozhodl nastavit frontě poskytovatelů kamennou tvář a odmítl se o dalším zvýhodnění podmínek tarifu bavit.
Poskytovatelé reagovali po svém – zahalili se do oblaku temných výhružek, což je docela snadno pochopitelné: na rozdíl od SPT TELECOMu totiž jinou šanci, jak druhou stranu motivovat ke změně stanoviska, nemají. Vcelku v reálných obrysech se před námi vynořuje možnost vyloučení SPT TELECOMu z NIXu na nadcházející valné hromadě koncem března. Pokud se to skutečně stane, bude mít SPT TELECOM a jeho služba Internet OnLine s peeringem utrum. Nebudu se zabývat dopadem této skutečnosti na jeho zákazníky a možnostmi obrany, to jsme už probrali dříve. Jde především o politický dopad tohoto kroku.
Přestože jsem v době, kdy to s peeringem nebylo nejrůžovější, patřil k těm, kteří plamennými řečmi a písmem poskytovatele připojení k zřízení peeringu poháněli, takže opětovné stavění hrází nevítám s nadšením, beru možnost vypovězení peeringu jako legitimní zbraň v rukách poskytovatelů připojení. Ovšem co si budeme povídat: v tuto chvíli jim nejde primárně o tarif Internet 99 a o naše peněženky; tedy jde jim o ně také, nebuďme nespravedliví, ale zdaleka nejen o ně. SPT TELECOM a jeho služba Internet OnLine leží poskytovatelům v žaludku už dlouho kvůli tomu, jak se na tomto trhu chová. Při hodnocení nesmíme být zaslepení a nevidět, že SPT TELECOM je pro poskytovatele konkurencí, které by rádi přistřihli křidélka. Zrušení peeringu je docela dobrá cesta. Na druhou stranu však nelze nevidět, že poskytovatelé mají důvody, proč být naštvaní.
Internet OnLine totiž oproti nim skutečně měl neoprávněné výhody, které nelze jen tak smést ze stolu argumentem, že SPT TELECOM vůči této službě vystupuje z pozice pouhého investora, tedy někoho, koho může mít každý poskytovatel. Zajímavé je, že přestože se čas od času stále znovu vynoří aféra přístupových bodů, které SPT TELECOM přesměrovával po telefonní síti, nikdy od svého provalení nedosáhla obecného povědomí a masivní publicity. Přitom jde podle mého názoru o skutečně skandální zneužívání monopolního postavení a křížové financování ze zisku, který má SPT TELECOM z monopolně poskytovaných služeb. Pokud přesně nevíte, oč šlo – a částečně stále jde -, přečtěte si tenhle a pak tenhle komentář.
Ono je to vážně docela důležité: a nelze nevzpomenout, že SPT TELECOM v otázkách kolem této aférky opakovaně mlžil, snad bych mohl dokonce říci, že tvrdil nepravdu. Navíc jeho doposud omílaná obhajoba, že přesměrování hovorů je transparentní služba nabízená všem za rovných podmínek, je dosti slabomyslná. Je podstatný rozdíl, když vyndáte z jedné kapsy stovku a dáte si ji do druhé, než když ji musíte dát do kapsy někomu jinému. A přesně o tom to je: SPT TELECOM platil horentní sumy sám sobě (a pak si je zase vracel v investicích, i když tomu tak účetně neříkal), zatímco jiní poskytovatelé by je za stejnou službu museli nenávratně zaplatit jemu.
Je ale upřímně řečeno zarážející, že poskytovatelé připojení, kteří dnes proti Telecomu udatně bojují, tuto kauzu v podstatě pominuli bez povšimnutí a zůstali u „hospodského reptání“. Každý, kdo někdy držel v ruce Obchodní zákoník, něco tuší o věcech, jako je nekalá soutěž či Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten měli poskytovatelé už dávno zavalit svými konkrétními stížnostmi na to, jak se SPT TELECOM chová mimo rámec slušnosti. Příležitost přítom měli, skutečně jsme svědky případů, kdy tak Telecom činí: jenže kde není žalobce, tam není ani soudce. A poskytovatelé připojení nežalovali. Pár zpráv takřka folklorního charakteru o nějakých podáních na UOHS sice koluje, ale nikdy žádná nebyla potvrzená, nikdo žádnou takovou aktivitu neoznámil. I kdyby tedy existovala, je zásadní chybou, že se o ní neví.
Abych pravdu řekl, poskytovatelům a jejich nečinnosti dobře rozumím, přestože proti ní nyní brojím. Osobně spatřuji dva hlavní důvody: strach z pomsty (a Telecom skutečně má prostředky, jak jim případné podání na UOHS oplatit) a nedůvěra v činnost úřadů. Jestliže však nyní ukazují svaly a obrazně řečeno hromadně odřezávají Internet OnLine dráty, měli by nejprve zkusit civilizovanou cestu, která by možná nějaké výsledky přinesla. V opačném případě totiž mohou sami čelit obvinění z porušení závazných pravidel hospodářské soutěže, konkrétně z uzavření kartelové dohody – a oprávněně. Kromě toho teď podáním na protimonopolní úřad nemají co ztratit, u Telecomu už si to víc než teď rozlít nemohou. Teprve když všechno zkrachuje, mohli by odřezávat: i krétští Řekové, pověstní vendetami a krevní mstou, dnes spory řeší nejprve na úřadech. Poskytovatelé připojení by to mohli také zkusit.
Naopak SPT TELECOM by měl učinit to, co už dávno. Je podle mého názoru nezbytně nutné, aby odkryl financování služby Internet OnLine, doposud obestřené hlubokým tajemstvím. Řešením by bylo odštěpení služby Internet OnLine po vzoru EuroTelu, čímž by byl vztah s mateřskou společností zcela transparentní. Účetnictví nové jednotky by navíc podléhalo samostatnému auditu, povinně zveřejňovanému, čímž by mohly být pochybnosti zahnány. Ostatně jsem přesvědčen, že samotnému Internet OnLine by oddělení od SPT TELECOMu prospělo, byť by už nadále nemohl praktikovat další z šedých postupů, kterým je účtování poplatků za Internet na běžném telefonním účtu (pro zákazníky jistě pohodlná věc, vůči konkurentům však nefér).
Ještě jedna věc by ostatně zasloužila vyjasnění, vyčíslení a zveřejnění. Kromě údajů, které kdysi na základě velmi neoficiálních informací zveřejnila o přesměrovávání uzlů Lupa a posléze i další zpravodajské tituly a které SPT TELECOM tehdy nepřímo potvrdil, není k dispozici vůbec nic. Nejsme tedy schopni říci, kolik uzlů SPT TELECOM přesměrovával po telefonní síti a kolik po své datové síti, kolik fyzických přístupových bodů existovalo, jak dlouho byl tento podivný způsob používán a především: kolik to stálo. Pokud Internet OnLine i jeho mateřský „velký Telecom“ svorně svrdí, že šlo o normální službu, která byla jasně financována a na kterou mohl dosáhnout každý, není mi zřejmé, proč už dávno nebyla zveřejna tabulka, která by říkala: „v červenci jsme za to zaplatili půl milionu, v sprnu milion, v září tři miliony, …, dohormady za celý rok tolik a tolik milionů“. Nikdo není nadšen, když mu někdo kouká do účetnictví. Pokud by však SPT TELECOMu skutečně záleželo na tom, jak působí, a kdyby věřil své vlastní obhajobě, zveřejnění těchto čísel by bylo nejjednodušší cestou, jak zahnat obvinění ze strany ostatních. Pokud tak Internet OnLine neučinil a evidentně se k tomu ani nemá, jsou jen dvě možnosti: buď své obraně sám nevěří, nebo je mu v podstatě jedno, co si o něm ostatní myslí. Ani jedna z těchto variant není povzbuzující.
Rozepsal jsem se poněkud příliš, ale když si uvědomím, co všechno jsem musel zjednodušit a pominout, spíše se mi zdá, že jsem měl napsat třikrát tolik. Je to vážně těžké, protože obě strany mají kus pravdy a obě volí dobré i špatné prostředky.
Zítra si povíme něco o tom, jaký postoj by podle mého názoru měli nyní poskytovatelé zaujmout k tarifu Internet 99.
ČLÁNKY DO MAILU