Určování počtu uživatelů Internetu je jednou z nejošidnějších záležitostí, se kterými jsem se za celou dobu, co se kolem Internetu tak či onak pohybuji, setkal. Metod je mnoho, stejně tak i subjektů, kteří se o něco takového snaží – mnoho je však také čísel, ke kterým docházejí, a zpravidla se od sebe dost výrazně liší. Nejlepší by bylo, nesnažit se zkoumat nic, jenže to vlastně také dost dobře nejde – pokud chceme, aby se stal Internet místem komerce, musí mít potenciální hráči jasno, zda oslovují deset tisíc, sto tisíc či milion lidí. Proto se budeme s různými odhady setkávat i nadále.
Základním problémem, který si podle mého názoru ne všichni dostatečně uvědomují, je samotná definice: kdo je to uživatel Internetu? Podle mého názoru na tuto otázku neexistuje odpověď, která by byla jediná správná. Možný definic je celá řada a všechny jsou svým způsobem legitimní. Můžeme například říci, že uživatelem Internetu je každý, kdo má svoji vlastní e-mailovou schránku a alespoň jednou za měsíc si ji vybere. Někdo jiný může tvrdit, že měsíc je moc dlouhá doba a prosazovat třeba týden. Jiného (zejména poskytovatele obsahu) e-mail vůbec nezajímá a jako kritérium by raději použil surfování po webu: kdo si otevře některý z českých serverů alespoň jednou za měsíc, týden, tři dny … je uživatelem českého Internetu. Někoho může naopak zajímat počet zákazníků jednotlivých poskytovatelů připojení a pokud přes domácí dial-up přistupují k Internetu vedle hlavy rodiny také třeba její ratolesti, s klidem je zanedbá. Všechny tyto přístupy jsou něčím zajímavé a mají své opodstatnění, těžko lze však očekávat, že dojdou ke stejným číslům.
Každý, kdo chce provádět a následně prezentovat nějaký průzkum, by si proto měl jasně uvědomit, jaké číslo chce vlastně zjistit, ujasnit si definici a teprve poté vymyslet a zvolit správnou metodu. Její popis – nebo alespoň jednoznačná definice – by přitom měla být neoddělitelnou součástí každé prezentace takového průzkumu. V tomto ohledu přes své renomé IDC poněkud selhalo, protože původní zpráva takovou definici neobsahovala. O něco lépe si stojí prohlášení trojice Lukačovič-Zandl-Neff, nicméně ani tam jednoznačný popis nenajdete: na základě dvou nedefinovaných průzkumů, které se od sebe liší o dvěstě tisíc (Median tvrdí 500, DCCI 700), docházejí autoři k „průměrnému“ číslu 600 tísíc uživatelů, kteří se připojí k Internetu alespoň jednou za rok, aniž by bylo nějak zdůvodněno.
Dohady budou nepochybně pokračovat i nadále, k přesnějším číslům se však podle mne můžeme dostat spíše než cestou technicky (průzkumy prostřednictvím cookies jsou po mém soudy zatíženy značnou chybou) sociologickou cestou. Při jasně definovaném zadání by mohly být užitečné výsledky již citovaného Medianu, nakonec i ono číslo vypadá „pravděpodobně“. S velmi zajímavou myšlenkou, která je bohužel zřejmě jen utopií, přišel před nedávnem Libor Nováček, šéfredaktor serveru Detektiv. Podle něj by ke stanovení počtu uživatelů Internetu mohlo být s úspěchem využito pravidelné sčítání lidu, které nás zřejmě zanedlouho znovu čeká. Obávám se však, že ČSÚ tolik pružnosti neprojeví.
Související články a odkazy:
ČLÁNKY DO MAILU