Česká tisková kancelář (ČTK) přinesla stručný přehled toho, jak jsou na tom jednotlivé kontinenty, co se přechodu na digitální vysílání týká. Utěšitelná situace vládne v Evropě, kde řada zemí již opustila nebo právě opouští dlouhá léta zaběhnuté analogové vysílání. Největší zkušenosti s pozemním digitálním vysíláním vládnou v Británii, kde tímto způsobem začali šířit signál už v listopadu 1998.
Tradičním průkopníkem nových technologií v Asii je Japonsko, které již v éře analogového vysílání nabídlo televizi s vysokým rozlišením (HDTV). Japonci původně zkoušeli DVB, nakonec ale dali přednost vývoj vlastního standardu ISDB, jehož pozemní verze (ISDB-T), jež také nabízí HDTV, zahájila vysílání v prosinci 2003. S DVB mají zkušenosti také v Africe. Zde je ale digitální vysílání rozšířeno nejméně. Jde zejména o země, jako je Maroko, Tunisko, Jihoafrická republika, Namibie či Keňa.
Nejvíce rušno okolo digitální televize je asi v Americe. Zde se totiž používá hned několik standardů. V USA, Kanadě a Mexiku to je formát ATSC (používá jej i řada středoamerických států, vybrali si jej ale i v Jižní Koreji i ve třech menších tichomořských zemích). USA měly na ATSC zcela přejít původně už v půli února, nepřipravenost domácností ale nakonec způsobila čtyřměsíční odklad. Kanada se k podobnému kroku chystá koncem srpna 2011, Mexiko ještě o téměř čtyři a půl roku později. V Jižní Americe je situace jiná. Někde se digitálně vysílat ještě nezačalo a jinde zas běží různé standardy, DVB-T i ISDB-T. O Austrálii bohužel ve zprávě zmínka nebyla.
ČLÁNKY DO MAILU