Ilustrace: Nenad Vitas
Evropská komise (EK) učinila převratný objev! Po loňském šokujícím zjištění, že existuje něco jako Internet, za pomoci skupiny poradců, expertů a lobbyistů přišla letos na to, že se na něm vyskytuje muzika. No považte, koho by to napadlo, v těch drátech a bezdrátech. Ale je tam!
Jak jinak si vysvětlit návrh volající po sjednocení, tj. po regulaci Evropského trhu s online hudbou, o kterém si můžete přečíst z oficiálního tiskového servisu například na Ceskenoviny.cz. EK navrhne vytvořit jednotný trh s online hudbou či filmy
– řekněme A filmy
. Přeloženo do jazyka prostého lidu to znamená, že Komise rozpoutá proces, který v konečném důsledku povede k všeobecnému přijetí závažné (a pochopitelně závazné) směrnice, jež bude přesně určovat co, kde, kdy jak a za kolik se na Eurointernetu může prodávat, jak to má být zabaleno, označeno, jakým DRM chráněno…
Zástupci fonografického průmyslu ústy největších křiklounů samozřejmě poskakují metr dvacet a vyhazují klobouky radostí. Kdo jiný je jejich největším přítelem než úřednická mašinérie? Navíc mašinérie tak zabedněná, že existenci trhu s online hudbou, respektive jeho značnou heterogenitu, postřehla se zpožděním, povězme, osm let?
Celá věc má samozřejmě hodně aspektů, ale jeden je mimořádně zajímavý. Faktem je, že ve většině zemí EU působí obchody s online hudbou, přičemž tam, kde nepůsobí, lze různými způsoby nakupovat v zahraničních. Ne vše je dostupné všude. Nicméně poslední dobou dochází k událostem, které v konečném důsledku povedou k homogenizaci trhu. Prodejci hudby pomalu opouštějí DRM technologie, čímž se ruší vazba mezi jejich obchody a certifikovanými hardwarovými i softwarovými přehrávači. Také klesají náklady na provoz online obchodů a jejich náročnost z pohledu provozovatele. To umožňuje provozovat je globálněji a jediným problémem v podstatě zůstává otázka rozdílných licenčních podmínek obsahu pro různé země – artefakt gramofonové politiky z doby, kdy ještě v drátech ani bezdrátech žádná muzika netekla.
Pokud se EK skutečně pokusí vypotit další směrnici a tou „harmonizovat“ trh s online hudbou, může skutečně dosáhnout toho, co chce. Totiž že v EU žádný nebude. Bruselníci totiž s největší pravděpodobností opět nastaví pravidla pro to, jak se má něco prodávat po technické stránce. Místo toho, aby odbourali nesmyslně rozdílné licenční podmínky, budou prosazovat nesmyslně stejné webové stránky. A na to zastánci „tvrdé ruky“ v gramofonových firmách rádi slyší. Přesněji řečeno, v EK získali nečekaného spojence pro svou ideologii, která byla volným trhem již takřka smetena ze stolu.
Nechci EK křivdit, ale obávám se, že výsledek bude přesně takový, jak jsem jej zde popsal. Ze snahy po harmonizaci trhu vznikne jen další poloviční a nedopečený eurorohlík. Jediná cesta, jak tomu zabránit, je upozornit komisi osobně na to, že ne vše musí být v EU regulováno. A už vůbec ne z moci úřední.
