Hlavní navigace

Prezident ex machina

4. 11. 2008
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: 29
Obyvatelé USA dnes zvolí svého nového prezidenta, a to zčásti i za pomocí nových přístrojů pro elektronické volby. Jaký je vlastně příběh elektronického volebního systému a chceme jej jednou prožít i my?

Nová administrativa elektronicky

Amerika, či abychom byli přesnější, Spojené státy, jsou prý země nekonečných možností. Je-li tomu tak nebo ne, nechť zváží každý sám za sebe. Existují ovšem příklady, kdy jsou USA skutečně motorem technologického pokroku a inovace. Jedním z těchto případů je pokrok v oblasti voleb.

Právě dnes si američtí voliči vyberou své zástupce; volitele, kteří pak společně určí nového prezidenta největší ekonomiky na světě a jednoho z nejmocnějších mužů tamtéž. Pokud jde o metodu samotného hlasování, tak jak rozhodnutí, zda bude poměrné nebo většinové, tak i technické provedení aktu spadá do jurisdikce jednotlivých států unie. Jinými slovy, zatímco datum voleb i fakt, že budou, je věcí USA jako celku, na technických a organizačních záležitostech se musí (v rámci mantinelů daných federální legislativou) dohodnout samosprávy jednotlivých států.

USA jsou, jak jsme si řekli, zemí technického pokroku. Využití strojů při sčítání hlasů ve volbách zde má tradici a reálně vzato, vzhledem k počtu voličů, kteří odevzdají svůj hlas v  jediný den, je v podstatě nutností. Protože organizace voleb spadá do kompetence jednotlivých států unie, neexistuje zde žádný centrální volební systém, ani systém pro vyhodnocení výsledků. Každý stát si jej tvoří sám.

V souvislosti s diskuzemi (na úrovni jednotlivých států) o modernizaci volebního systému se od poloviny 90. let minulého století stále více hovořilo o jejich kompletní elektronizaci. Byl to vyšší stupeň využívání elektronických prostředků pro počítání výsledků voleb (na principu děrných štítků). Zatímco dříve se totiž nasazení technologie omezovalo jen na samotné zpracování vyplněných hlasovacích lístků (ballotů), vzestup počítačů a informačních technologií obecně některé futuristy lákal k možnosti jejich nahrazení elektronickou formou a digitální volební urnou. Vznikla tak koncepce volebního stroje. Nová administrativa měla (s nižšími náklady na zpracování výsledků a minimální pravděpodobností chyby) vzejít z vůle lidu projevené u speciálních terminálů s dotykovou obrazovkou, čtečkou čipových karet a bezpečným počítačem uvnitř.

Problém

Prezidentské volby v roce 2000 (G.W. Bush vs. Albert Gore) skončily jedním z nejtěsnějších výsledků v historii. O vítězi nakonec rozhodovalo ruční přepočítávání hlasů v jednotlivých okrscích na Floridě (sčítání se provádělo elektromechanicky), a následné nekončící debaty nahlodaly důvěru Američanů jak v regulérnost voleb, tak ve volební systém samotný. Tato kontroverze se stala akcelerátorem rozvoje systémů elektronických voleb, protože jedním z propagovaných benefitů digitální volební urny a elektronického ballotu byla neomylnost a možnost kdykoli ověřit výsledky hlasování během pár sekund. Řečeno s autory na serveru Cnet, snahou bylo snížit riziko ručního přepočítávání, nekonečného čekání na výsledky voleb a následných nekonečných tahanic u nejvyššího soudu.

Elektronické hlasování, které mělo být zárukou férovosti a bezpečnosti voleb, technicky vyřešila celá řada firem, které následně začaly nabízet své produkty jednotlivým státům. Některé z nich měly své zkušenosti již z jiných zemí (jak takové stroje vypadají, se můžete podívat např. na Wikipedii), jiné byly nové. Některé typy převážily, a následně byly nasazeny o čtyři roky později, musely splňovat požadavky pro tento účel vytvořeného zákona HAVA. Brzy se však ukázalo, že s elektronickými volbami jsou problémy. V roce 2006 například deník USA Today konstatoval, že nejběžnější systémy elektronických voleb mají přes sto dvacet závažných bezpečnostních vad, a že tyto vady představují pro zajištění regulérnosti voleb vážné riziko. Dlužno podotknout, že naprostá většina vad vyplývala z vlastností upraveného, avšak v podstatě standardního softwaru použitého v těchto zařízeních.

Nechejme ale stranou výrok novinářů a podívejme se spíše směrem k vědeckých analýzám elektronického volebního systému. Jsou náchylné k chybám a lze je zavirovat. Škodlivý kód, který by se do zařízení dostal například skrze upravenou čipovou kartu, by se mohl rozšířit i na další elektronické urny, což by bylo doslova noční můrou voleb. K obdobnému výsledky došlo hned několik vědeckých týmů.

BRAND24

V důsledku toho se některé státy v USA rozhodly nezralý volební systém odložit a vrátit se k využití papírových hlasovacích lístků. Pro většinu to ale již není cesta, a tak spíše tlačí na dodavatele volících zařízení, aby své produkty vypilovali k dokonalosti. Přesto k problémům došlo ve volbách, jež se konaly v nedávné době a dokonce i u předtermínového hlasování letos. Až dnes vyrazí k urnám miliony Američanů, nelze očekávat, že to volící počítače vydrží se zcela čistým štítem.

Prezident ex machina

Ať už se vítězem letošních prezidentských voleb stane kdokoliv, trampoty s elektronickými volebními systémy s výsledkem zamíchají více, než by si jejich tvůrci přáli. Pokusy o napadení, náhodná selhání, chyby v softwaru i hardwaru a omyly zejména starších voličů, které nelze vzít zpět. To jsou hlavní zdroje problémů. Atraktivita, rychlost, efektivnost a také ekologičnost jsou největšími klady. Amerika je země nekonečných možností a technologického pokroku. A letos – osm let od „volebního masakru“ a čtyři od použití vadných a příliš poruchových zařízení – se z využití elektronických uren pokusí složit reparát. Výsledek použití těchto systémů v podobě zpráv o jejich činnosti (které budeme mít nejspíše až za několik měsíců) by mohl, respektive měl, být podkladem pro širokou diskuzi o možnosti elektronizace voleb v ČR. Jako zdroj jak pozitivních, tak i negativních zkušeností.

Myslíte si že jsou lepší volby "elektronické", nebo "papírové"?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).