Hlavní navigace

Průvodce světem IPTV: jak z „hloupé“ kabelovky udělat chytrou se zpětným kanálem?

18. 10. 2012
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Nový seriál serveru DigiZone.cz a technologické platformy nangu.TV představuje výhody digitální televize přes IP protokol a její vývoj na českém trhu.

Zákazníci už nechtějí jen pasivně sledovat televizi

Kabelové společnosti řeší docela ožehavý problém: řada z nich poměrně nedávno investovala nemalé prostředky do digitalizace svých sítí, vedle staré analogové kabelové televize nabízejí i digitální ve standardu DVB-C, ale technologický pokrok žádá další posun k nelineárním službám. Tedy k archivu televizních pořadů, videotékám, či funkcím, jako je TimeShift, která pozastaví reálné televizní vysílání a divák si ho znovu pustí ve chvíli, kdy na něj má čas. To vše umožňuje zpětný kanál, v našem seriálu o IPTV tolikrát skloňovaná hlavní výhoda této nejmladší digitální televizní platformy.

Jenže jak dostat k lidem zpětný kanál a zároveň neopustit kabelovou síť, do které operátor tolik investoval? Řešením je DOCSIS, standard pro obousměrné širokopásmové datové přenosy po stávajících kabelových televizních rozvodech. První specifikace tohoto druhu byla vydána už v roce 1997, DOSCIS 1.0 ani jeho nástupce DOCSIS 2.0 se ale pro doplnění klasického koaxiálního kabelu s jednosměrnou distribucí televizního obsahu už moc nehodí. Na dnešní dobu mají už přeci jenom dost malou šířku kanálu. Nejnovější DOCSIS 3.0 je na tom s propustností sítě mnohem lépe, navíc umí multicast, tedy přeposílat jednu informaci ke skupině více koncových stanic – třeba novou verzi softwaru pro set-top-box.

Kabelovky poskytující internet mají výhodu

DOCSIS není ničím neznámým pro ty kabelové společnosti, které vedle kabelové televize nabízejí i připojení k internetu. Takoví operátoři s ním už pracují, jen potřebují upravit šířku pásma, aby vedle internetu mohli poskytovat i služby spojené s IPTV, tedy především video na vyžádání (Video on Demand). „Pokud jsou na své síti schopni pustit DOCSIS 3.0, pouze přidají nelineární služby navíc vedle stávající sítě DVB-C,“ popisuje Antonín Král, ředitel technologické platformy nangu.TV, která se zabývá právě řešením hybridizace kabelových sítí. Úprava původní kabelové sítě ale stojí nemalé náklady, které Král odhaduje na jednotky až desítky milionů korun.

„Novinkou jsou malé CMTS, které vyjdou na statisíce,“ říká Král. CMTS, tedy Cable Model Termination System, je základním stavebním kamenem DOCSIS sítě. Její role by se dala přirovnat k funkci DSLAMu v DSL sítích. Každopádně náklady na hybridizaci kabelové sítě nekončí jen u jejího rozšíření o zpětný kanál. Změna musí nastat i na příjmové straně, tedy u zákazníků. Těm už nebude stačit „hloupý“ kabelový set-top-box s tunerem DVB-C, operátor jim ho musí vyměnit za nový, hybridní. Takový přijímač musí na jedné straně zvládat příjem lineárních televizních programů přes DVB-C, a na straně druhé si poradit se zpětným IP kanálem. „Málokdo kombinuje kabelový modem a set-top-box, většinou to bývá tak, že do IP set-top-boxu s Ethernetem se přidá DVB-C tuner,“ popisuje šéf nangu.TV.


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

„Pokud je kabelový operátor na své síti schopen pustit DOCSIS 3.0, přidá skrze něj nelineární služby navíc vedle stávající sítě DVB-C,“ popisuje zavedení zpětného kanálu u kabelovek šéf platformy nangu.TV Antonín Král

Drahé hybridní set-top-boxy? Mýtus

Hybridní set-top-box je samozřejmě o něco dražší než základní kabelový přijímač, ale rozdíl není zase tak dramatický. „IP set-top-box jsme schopni pořizovat v řádu 70 až 100 dolarů, hybridní vyjde na 110 až 130 dolarů u základních řad,“ líčí Antonín Král. Převedeno na koruny, IP box bez televizního tuneru stojí do dvou tisíc korun, hybridní přijímač s některým z televizních tunerů vyjde o 200 až 600 korun dráž. Vývoj jde dokonce tak rychle dopředu, že už vznikají univerzální IP boxy se všemi známými televizními tunery, tedy DVB-T, DVB-T2, DVB-C, DVB-S a DVB-S2. Stačí si vybrat, co operátor potřebuje.

Není to ale až zbytečně moc překombinované? „Nemyslím si. Pro operátory typu Rio Media, kteří provozují sítě s různým typem vysílání, je to ideální řešení. Můžou dát všem svým zákazníkům stejný set-top-box s možností využití zpětného kanálu,“ namítá Antonín Král. Ceny televizních tunerů navíc neustále klesají, přidání jednoho tuneru do set-top-boxu vyjde zhruba na osm dolarů, což je v přepočtu asi 160 korun. Zpětný kanál tak mohou využít třeba i zákazníci, kteří jsou v dosahu kabelové sítě, v níž operátor šíří digitální nabídku jen v „pozemním“ standardu DVB-T, případně ti, jejichž operátor provozuje vedle kabelové televize i satelitní a mají od něj satelit.

Vhodných přijímačů je zatím málo

Na českém trhu se zatím příliš hybridních IP boxů nevyskytuje. Ze známých značek jde o Motorolu či Kaon, platforma nangu.TV využívá pro svá řešení spíše menší a méně známé výrobce, jako je IP4TV. „IP část a integrační prostředí set-top-boxu je často specifické pro konkrétního výrobce. Neexistuje zatím jednotný standard,“ popisuje Antonín Král jednu z hlavních překážek většího rozvoje hybridních sítí. Jinými slovy, co výrobce set-top-boxu, to unikátní technické řešení. Někteří výrobci, jako třeba známý TechniSat, nabízí jako hybridní box klasický kabelový přijímač DVB-C s Ethernetem pro konzumaci obsahu z Internetu. Nejčastěji však funguje pouze webový prohlížeč a dalších aplikací je poskrovnu.

BRAND24

„Je to řešení spíše pro menší operátory, kteří chtějí nabídnout interaktivitu, ale přes tento box si jejich zákazníci mohou pustit třeba videa na YouTube, nikoli některé služby spojené s video on demand a podobně,“ vysvětluje Král. „Sáhnou po něm firmy, které mají vybudovanou síť, do které potřebují televizní obsah, ale nechtějí si najímat někoho, kdo jim ho dá dohromady. Prostě využijí internetovou konektivitu přes set-top-box od TechniSatu.“ Kabelové společnosti ale většinou nezajímá nějaké polovičaté řešení, spíš se obávají, aby se svojí nabídkou IPTV nebyly jen „chudým příbuzným“ celoplošné O2TV od Telefóniky.

Výhoda je v lokalizovaných službách

„Oproti IPTV mají kabelovky velmi silnou pozici v komunitách zákazníků, a toho by mohly využít pro lokalizované služby přes IP kanál,“ míní Antonín Král. Celostátní O2TV se k regionalizaci nedostane, kdežto místní poskytovatelé kabelové televize by takto přes zpětný kanál mohli posílat třeba odkazy na regionální zprávy přes RSS čtečku a nabízet další podobné služby. „Je to opravdu řešení pro stávající kabelové operátory. Pokud by chtěl někdo začínat na zelené louce, asi by se už do klasické kabelovky nepouštěl a ani bych ho za kabelového operátora neoznačoval. Spíše za ISP. Jedině pokud by se mělo jednat čistě o televizní službu, vyjde levněji DVB-C,“ konstatuje Antonín Král.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).