Situace se ale začala v průběhu prvé poloviny devadesátých let měnit. Snaha dát nadějný Internet k dispozici ekonomice USA , a tím posílit její konkurenční schopnost, nabývala stále na větším důrazu. Posléze vyústila v proces privatizace a komercializace severoamerického Internetu. Jádrem tohoto procesu bylo soustředění vládních financí na výzkum a vývoj nových, velmi rychlých sítí, a vstup velkého byznysu do provozní sféry Internetu. Léta 1993 až 1995 jsou charakteristická velkým zvýšením komerčních aktivit na Internetu. Zvyšování počtu internetových počítačů je v této době dáno převážně přírůstky z komerční sféry, která začala vidět v globální síti nejen zdroj zajímavých a potřebných informací, ale i novou formu nadějného trhu s obrovskou dynamikou. Od roku 1995, kdy byl proces privatizace a komercializace severoamerického Internetu ukončen, začal Internet sloužit již univerzálně, nejen akademické a vládní sféře, ale i sféře komerční. Kdy se stane běžnou součástí každodenního života, začalo být otázkou nejbližší budoucnosti.
V roce 1995, kdy u nás skončil monopol Eurotelu na veřejné datové služby, tedy rozvoji komerce na českém Internetu nestála v cestě žádná právní překážka. Myšlenky nové ekonomiky, internetové ekonomiky, mnohdy málo kritické a přeceňující svůj celkový význam a vliv, se začaly prosazovat i u nás. Jejich lákavost však dlouhodobě narážela na základní překážku – malou rozvinutost českého Internetu, nedosahující prahovou úroveň potřebnou k výraznému ovlivnění naší ekonomiky. Rozvoj českého Internetu měřený především jeho rozšířením mezi obyvatelstvem pokulhává za internetově pokročilými zeměmi dodneška. Vše zlé je však k něčemu dobré. Tento pomalejší rozvoj, navíc postrádající přemíru spekulativnosti, byl příčinou, proč se u nás výrazněji neprojevilo přehodnocení firem v oblasti informačních technologií, které bylo vyvoláno v prvé polovině roku 2000 pádem jejich akcií na světových burzách a které končilo v mnoha případech zastavením jejich činnosti.
Léta 1995 až 1998 znamenají pro český Internet rozvoj řady firem s novým nebo rozšířeným obsahem nabízených produktů a služeb. V prvé řadě jsou to poskytovatelé internetových služeb – ISP (Internet Service Providers), kteří zajišťují především připojení zájemců k Internetu prostřednictvím svých síťových infrastruktur. Neméně významnou část tvoří firmy zabezpečující potřebný software a hardware. Úplně nové služby nabízejí firmy poskytující internetový informační obsah a firmy využívající Internet jako nový marketingový, prodejní a platební kanál, případně i kanál pro dopravu zakoupených informací.
Vedle dosavadních ISP, CESNETu a firmy COnet, která se v roce 1995 přejmenovala na firmu INTERNET CZ (později vystřídala názvy EUnet Czechia, KPNQwest Czechia a konečně dnešní GTS), se ihned začalo objevovat značné množství dalších ISP několika kategorií. Předně to byli primární ISP, kteří měli svoje vlastní připojení do globálního Internetu, a pak sekundární ISP, kteří neměli takové připojení a propojovali své klienty s primárními ISP. Podle přehledu Měst s připojením k Internetu, který byl udržován na serveru časopisu Českomoravský Profit, již v polovině roku 1996 existovalo devět primárních ISP a řada sekundárních ISP, zajišťujících připojení sedmi desítek měst k Internetu. Počet ISP nadále neustále rychle rostl a počet měst, ve kterých bylo možné se do Internetu připojit, se rozšiřoval. Problém se objevil v přímém propojení primárních ISP mezi sebou. CESNET s INTERNET CZ byly mezi sebou propojeny přímo, u ostatních takové propojení neexistovalo. Například e-mail putující například z pražské infrastruktury VOL (Video On Line) do pražské infrastruktury CESNETu musel cestovat oklikou přes půl světa, než se dostal k adresátovi. VOL nebyl totiž přímo propojen s CESNETEM. Tento problém se obecně vyřešil až v roce 1997, kdy začalo v Praze fungovat peeringové centrum NIX (Neutral Internet eXchange), založené v roce 1996 osmi primárními ISP. V současné době propojuje zhruba čtyři desítky ISP.
Po roce 1995 přestalo ministerstvo školství s přímým financováním akademické sítě CESNET. Proto se české vysoké školy spojily, vytvořily sdružení CESNET, z.s.p.o. a jeho činnost začaly pokrývat ze svých rozpočtů. Vedle zajišťování provozu stávající vysokoškolské počítačové sítě se sdružení CESNET v letech 1996 až 1998 zapojilo do výstavby celoevropské výzkumné vysokorychlostní sítě TEN-34 (Trans-Europan Network Interconnected at 34 Mbit/s). Její provoz byl slavnostně zahájen 20.května 1997 v Cambridge. Na výstavbu české části TEN-34 CZ vyčlenilo ministerstvo částku více než 500 milionů Kč a tak umožnilo, abychom se k této panevropské aktivitě připojili .
Evropská unie ale ve snaze dohnat zpoždění za USA nepolevila tempo rozvoje počítačových sítí a ještě v průběhu výstavby TEN-34 vytýčila úkol přechodu na síť TEN-155. Projekt byl odstartován v druhé polovině roku 1998 s tím, že bude trvat tři léta. V jeho průběhu měla být síť TEN-34 nahrazena panevropskou výzkumnou sítí TEN-155 s pracovní rychlostí 155 Mb/s. Těmito projekty se české vysoké školy a pracoviště akademie postupně přibližovaly k soudobé gigabitové akademické síti CESNET2. Dostávaly tak k dispozici pro svou práci síťovou techniku srovnatelnou s technikou amerických sítí Internet2 a NGI (New Generation Internet). Je třeba zdůraznit, že v současné době je CESNET2 jednou z nejmodernějších počítačových sítí v Evropě a je velmi krátkozraké, že nebyla využita při řešení Státní informační politiky ve vzdělávání.
Od roku 1995 se také na českém Internetu začaly objevovat nejrůznější komerční aplikace. Seznámíme se s nejvýznamnějšími.
Již v roce 1995 začala společnost INET budovat soustavu WWW serverů zahrnujících Virtuální Obchodní Dům (VOD), Virtuální Obchodní Centrum a Virtuální Velkoobchod. Stav serveru www.inet.cz této společnosti ukazuje snímek z internetového archivu pořízený v červnu 1997. VOD a Virtuální bazar byly ve své době značně populární. INET ve spolupráci s Komerční bankou, IBM a I.S.C. MUZO připravoval zavedení bezpečného platebního přenosu dle standardu SET. Ten se ale po realizaci příliš neujal.
Při brněnské technice začal fungovat Virtuální informační park (VIP), webové informační centrum pro podnikové internetové strategie a online marketing. VIP vydává VIP Direct, elektronický časopis pro strategie elektronického obchodovaní, Internet a informační ekonomiku. Rozsáhlým projektem VIP byl průzkum uživatelů Internetu v ČR a SR, který měl mapovat demografické charakteristiky a preference uživatelů WWW u nás.
Zahraniční pomocí našemu státu se stal kanadský server Czech Info Center našich krajanů Muselika a Severy, který se, jak vyplývá z názvu, zaměřil na prezentaci informací o naší republice.
Česko-anglické InfoCentrum serveru časopisu Bajt o trhu s výpočetní technikou v ČR spolu s News on Net, zprávami denně připravovanými Ladislavem Zajíčkem až do jeho nenadálého skonu, nemůže chybět v našem výčtu. Stav serveru www.bajt.cz ke konci roku 1996 nám také připomene snímek z internetového archivu.
Rostoucí počet webových prezentací komerčních i nekomerčních subjektů se stal živnou půdou pro nejrůznější aktivity, které měly pomáhat zájemcům zorientovat se na českém Internetu, případně se na něm zviditelnit. V této souvislosti si vzpomínám na Duhové stránky, periodicky tištěný "adresář
světového, českého a slovenského Internetu", a pozdější Modré stránky, webový katalog – seznam domovských stránek českých podniků a organizací.
Zásadní průlom do těchto aktivit učinilo v roce 1996 vytvoření katalogového serveru Seznam a o rok pozdější zřízení jeho vyhledávače Kompas. Autoři Seznamu se inspirovali příkladem legendárního Yahoo!, který poněkud modifikovali do českých podmínek. Podnikatelsky se zaměřili na prodej reklamních prostorů na svých serverech a jako prvý zavedl u nás proužkovou reklamu. V roce 1997 expandoval na Slovensko, kde založil svou slovenskou verzi Zoznam.sk.
Významným následovníkem Seznam se stala skupina serverů domény Atlas.cz. Byla založena na počátku roku 1997 firmou SPRINX a později ji převzala akciová společnost ATLAS.CZ. Jádrem této skupiny jsou servery využívané jako katalogové a vyhledávací.
Obchodní modely českých internetových firem většinou spočívaly na prodeji reklamních prostorů, případně na příjmu z provozování elektronického obchodu. Platila představa, že čím je větší návštěvnost serveru, tím je jeho pozice v prodeji reklamy úspěšnější. Proto se brzo objevily na českém Internetu specializované servery sledující a vyhodnocující návštěvnost webových prezentací svých klientů..Jmenujme například servery Navrcholu, TOPlist a iAUDIT (pod původním názvem DCCi Audit).
Přestože se reklamní metody neustále vylepšovaly, ukazovalo se, že obchodní model založený na příjmu z reklamy funguje pouze u několika největších a nejznámějších poskytovatelů reklamního prostoru. Za příčinu byla pokládána jednak nedůvěra zadavatelů klasické reklamy v účinnost internetové inzerce, jednak malá rozvinutost českého internetového reklamního trhu spjatá navíc s nedoceněním možností, které přináší globálnost Internetu.
Souběžně s rozvojem e-byznysu na českém Internetu se začaly množit zárodky jeho využití i ve státní správě a samosprávě. A to nejen na úrovni ústředních orgánů, ale i na úrovni okresních, městských a dokonce i obecních úřadů. Důležitou je skutečnost, že tyto aktivity byly vyvolávány iniciativou příslušných pracovníků či skupin pracovníků, nikoliv však nějakou ústřední politikou zaměřenou na využití moderních informačních technologií. Velkou úlohu v těchto aktivitách sehrál Svaz měst a obcí ČR a realizace Obchodního rejstříku, který byl od počátku roku 1998 k dispozici na serveru Ministerstva spravedlnosti ČR. Teprve rok 1997 vyvolal zájem některých politiků o Internet. Ten byl prohlouben v roce 1998 prvým ročníkem Března – měsíce Internetu (BMI), v jehož rámci proběhla v Praze konference na téma Internet ve státní správě a samosprávě.
Pro úplnost dodejme, že Internet se začal rozšiřovat i do školství a nebylo zvláštností, že některé školy a jejich žáci umísťovali na web svoje prezentace. Příkladem nám může sloužit Gymnázium F. X. Šaldy Liberec, které bylo k Internetu připojeno již v lednu 1995 pomocí telefonní linky a od prosince 1997 pak za pomoci CESNETu mikrovlnnou trasou o rychlosti 1 Mb/s. Čtenáře snad pobaví webová stránka jejího absolventa obsahující pozoruhodné výroky profesorů a profesorek tohoto gymnázia. Do Internetu se připojovaly nejen státní školy, ale i školy soukromé. Tak například v roce 1997 byla královehradecká Středni škola aplikované kybernetiky připojena k CESNETu pevnou linkou. Pro zajímavost dodejme, že tato škola je též lokální Cisco akademií a akreditovaným testovacím střediskem ECDL.
Snad je užitečné zmínit se i o činnosti Pedagogické fakulty Karlovy Univerzity v Praze a jejího oddělení informačních technologií, které v uvedeném období sehrálo úlohu odborného centra pro Internet. Stačí si připomenout Bořivoje Brdičku, pracovníka tohoto oddělení, a jeho metodické materiály BoBrův Pomocník a Spomocník, aktualizované od roku 1995 a určené pro učitele zabývající se výukou informačních technologií.
Web českého Internetu začal být využíván i jako prezentační místo subjektů z oblasti kultury. Stačí připomenout větu „Když se mě teď někdo na něco zeptá, řeknu jenom wéwéwé.bolek.cz“ a každý si ihned uvědomí, že jde o webový server nejen známého „klauna, herce, režiséra, krále i šaška Valašské republiky, držitele Českého lva, provokátora, mystifikátora, ale i učitele mnoha národů, který rád ruší tabu“. Podobně i jiné celebrity shledaly web výborným nástrojem nejen k popularizaci své osoby, ale i ke komunikaci se svými příznivci. Někteří jejich fandové vytvářeli z vlastní iniciativy webové stránky svých miláčků. Tak například v lednu 1997 zprovoznil Vladimír Trčka v Kanadě prvou webovou prezentaci divadla Semafor. Druhá, teď již na českém Internetu, vznikla později, až v roce 1999.
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 1998 již zaznamenaly využití Internetu v předvolební kampani politických stan a jejich kandidátů. Soudobý server Volby.cz shrnuje základní informace o všech volebních aktech, které proběhly od roku 1994. Zájemce na něm samozřejmě nalezne i výsledky nedávných voleb do Poslanecké sněmovny.
Rok 1999 přinesl již Státní informační politiku (SIP) a otevřel nové období historie českého Internetu. O něj se budeme zajímat příště.
Tento článek opět doplňuji aktualizací vznikající časové mapy českého Internetu a prosím všechny, kteří mohou přispět k jejímu zkvalitnění, aby mi buď ve formuláři, či v odezvě na článek nebo přímo e-mailem sdělili svoje připomínky a návrhy.
