V Praze, v prostorách Node5, se 1. až 3. března uskutečnil první workshop Lean Startup Machine v Česku. Po Evropě se jich zatím vůbec koná jako šafránu, a tak na něj dorazili dokonce i dva podnikatelé z Německa a dva z Holandska. Podle Davida Šišky, jednoho z pořadatelů českých, se prodalo 52 lístků, a workshop skončil spokojeností účastníků i pořadatelů.
Workshopy Lean Startup Machine pořádá stejnojmenná americká firma. Na ní se sice přímo nepodílí Eric Ries, zakladatel metody „Lean Startup“, nicméně poskytuje firmě metodickou podporu, tvrdí LSM, jakož i propůjčuje značku „Lean Startup“.
Nejdřív ověřit, pak teprve utrácet za vývoj
Workshop LSM není zaměřen na celý rozsah metody „štíhlého podnikání“, ale pouze na procvičení a zažití úvodní fáze: totiž ověření záměru. Nadšenci pro metodu „lean startup“ jsou přesvědčeni, že řada podnikatelů promrhá mnoho prostředků i času na řešení domnělého problému domnělé cílové skupiny domněle nejlepším způsobem, aniž si cokoli z toho nejprve ověří na skutečných zákaznících.
Právě to chce LSM napravit: naučit podnikatele, že začít se musí ověřením — ještě před vynaložením prostředků i času. Skutečně existuje předpokládaný problém? Opravdu jej má předpokládaná cílová skupina? Teprve po potvrzení těchto předpokladů přijdete s návrhem, jak by se problém dal nejlépe řešit, a i předpokládané řešení znovu prověříte. Každému posunu ve vymezení jedné z těchto tří veličin se v metodě říká „pivot“.
Přitom vyptávání lidí je jen jedna z možností, a to ani ne ta nejlepší. Nejvíce se cení, podaří‑li se vám „získat zákazníky“ — zpravidla na nějakou „maketu“, na to, že předstíráte, že produkt již nabízíte. Ozvou‑li se vám zájemci, je to dobré znamení. Kromě toho od nich získáte zpětnou vazbu. Nejvíce se cení, když vám rovnou zaplatí. To jim potom buďto vrátíte, anebo poskytnete protihodnotu náhradní, pokud ji zájemce spokojeně přijme.
Workshop LSM se pojímá jako soutěž, a do hodnocení vítězného nápadu vstupuje nejpodstatnější měrou právě to, co se vám podařilo získat jako důkaz zájmu zákazníků. Kromě toho porotci‑mentoři posuzují, i nakolik tým pochopil a uplatnil metodu, a nakolik během workshopu pokročil.
Lean Startup Machine poprvé v Praze
David Šiška
Že se workshop dostal do Prahy, o to se přičinili David Šiška s Janem Kolářem, někdejší spoluzakladatelé neúspěšného Universatoru. V něm utopili půl milionu vlastní hotovosti a navíc spoustu času svého i dalších spolupracovníků. Po roce snažení však z projektu nezbylo nic než zkušenost. Neúspěch přičítá David Šiška dílem tomu, že neměli nápad dostatečně prověřen. Zdrojem příjmů Universatoru měly být univerzity — ty by platily za to, že jim služba přivede studenty, jenže se ukázalo, že nemají zájem.
Když se David s Honzou doslechli o LSM, vypravili se na podzim na workshop do Londýna, a ještě na něm se rozhodli, že workshop určitě musí přivézt do Čech.
V ohlédnutí za Universatorem Davidovi vadí, že mu o „lean startup“ tenkrát neřekli ve StarCube (to se akcelerátor při JIC ještě nazýval MIC Accelerator). Považoval by to za prospěšnější než to, že je učili psát byznys‑plán. Michal Hrabí, jenž StarCube vede, přitom přijel na LSM jako účastník, a s Davidem si tak prohodili role — David se totiž pro nedostatek zkušenějších mentorů ujal na LSM mentorování, zatímco Michal Hrabí si pro změnu vyzkoušel, jaké je být mentorován. „Jednou za čas je dobré vrátit se zpátky do lavic a vyzkoušet si něco nového, a inspirovat se tak pro to, co děláme v JIC,“ řekl ke své účasti.
LSM se povedla, kdy bude další?
Grace Ng
Oproti původním pochybnostem se workshop podařilo vyprodat. Osobně jej přijela zaštítit Grace Ng, spoluzakladatelka LSM, jež na workshopu přednesla teorii a provázela jeho programem. Doprovodil ji Benjamin Bratton. Jinak však jako mentoři museli posloužit, vedle Davida Šišky, především místní čeští propagátoři „lean startupu“, Jan Veselý a Václav Stoupa, dále Vilém Jungmann, a podařilo se získat i Lukáše Fittla — alespoň na páteční zahájení. Ze Stuttgartu přijel vypomoci Dan Toma, tamní nadšenec pro „lean startup“, který se pořadatelům sám před několika týdny nabídl, když se o pražském workshopu dočetl na webu.
Dan je přesvědčen, že tyto workshopy je potřeba pravidelně opakovat, aby se metoda více rozšířila a zažila. Doporučuje, aby se v Praze workshop konal alespoň co půlrok. Také David Šiška by ho rád zopakoval, zatím však neví, kdy to znovu půjde. Uvažuje i o vyjednání licence od LSM na pořádání samostatné.
Zvítězila domácí kuchyně
Na workshop účastníci přinesli původně dvanáct nápadů, kolem kterých se měli sdružit do týmů. Na konci prezentovalo osm týmů. Některé nápady se neujaly, a jeden tým se rozpadl, protože původce nápadu musel workshop opustit z naléhavých důvodů osobních. Dvojice německých podnikatelů pak neměla o závěrečnou prezentaci zájem. Jim šlo jen o to naučit se metodu a uplatnit ji na svůj projekt. Ještě během workshopu zadávali pokyny zbytku týmu do Německa, a pak se co nejrychleji sbalili a odjeli, aby sami mohli od pondělí pokračovat.
Z osmi prezentovaných zvítězil nápad na portál pro „domácí restaurace“, jenž na workshop přinesl Vladimír Šustr, a do týmu na workshopu se k němu připojil Michal Hrabí, František Churý, Vladimír Šandera, Štěpán Havran a Marek Nový. Zamýšlený portál má zprostředkovávat kontakt mezi lidmi, kteří rádi vaří a mají potěšení z toho, když mohou na jídlo pozvat třeba i cizí, a těmi, kdo rádi zaplatí za to, že ochutnají cizí kuchyni. (Po stránce právní to není úplně vyřešeno, ale portál by patrně sám nenesl právní riziko.) Vladimír Šustr je přesvědčen, že na workshopu se podařilo potvrdit, že o takovouto službu lidé zájem mají, a zvažuje, že nápad uskuteční.
„Home Kitchen“ nebyla tak úplně domácí, jak zákazníci čekali, ale spokojeně zaplatili i přesto.
Projekt zvítězil hlavně proto, že se mu podařilo přilákat dva platící zákazníky, kteří skutečně přišli na oběd. Ten potom také dostali, ač ne z domácí kuchyně, ale na workshopu. Nicméně spokojeně zaplatili.
Na druhém místě skončil nápad na jednoduchý automatický FAQ pro weby, se kterým přišel dvoučlenný švýcarsko‑americký tým, přijatý do letošního StartupYardu. Šlo by o to, že nenajde‑li návštěvník webu ve FAQ odpověď na svou otázku, pošle se otázka e‑mailem provozovateli, přičemž jeho odpověď se pak sama zařadí do FAQ. Nápad sice pojali jen jako cvičný, ale podařilo se jim nalákat jednoho „zákazníka“, který si „produkt“ za pět dolarů objednal. Museli pak pro něj FAQ zpracovat ručně… On byl nicméně spokojen, z jeho pohledu to prý bylo nejlépe kdy vynaložených pět dolarů.
Dalším projektům se podařilo získat například desítky e‑mailových adres zájemců, a v jednom případě vyjádření zájmu od majitele realitky, který byl ochoten domnělý produkt pořídit pro všechny své zaměstnance.
Nejvýraznější úspěchy dosažené za víkendový workshop se sice v USA pohybují o několik řádů výše — ti nejlepší získali třeba tisíc dolarů, anebo tisíce e‑mailových adres, ale český trh je oproti americkému přece jen zlomkový. Smyslem je zažít si, že předpoklady je nutné ověřovat, a to hned, a nezavřít se někam na rok, bez styku se zákazníkem.
