Rozsudek nad Napsterem vynesen

13. 2. 2001
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Soudní tahanice mezi výměnným peer-to-peer systémem Napster a asociací nahrávacích společností RIAA už se vlečou celý dlouhý rok. Konečné rozhodnutí vydal včera americký Federální odvolací soud, který Napsteru zakázal umožňovat výměnu obsahu chráněného autorskými právy. Bezprostřední uzavření Napsteru však stále nehrozí.

Většina zpravodajských serverů byla od časného včerejšího rána pomalována válečnými barvami – očekávalo se konečné soudní rozhodnutí v případu Napster. Všichni nicméně dopředu tušili, jak asi rozsudek nad největší výměnnou peer-to-peer sítí asi dopadne. Tuší to rovněž převážná část z 50 milionů uživatelů služby po celém světě, protože jen v průběhu soboty si na jediném z více než stovky serverů vyměnilo 12.909 účastníků celkem 2,2 miliony skladeb. Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že jedna skladba má v průměru čtyři minuty, jedná se přibližně o 17 let poslouchané hudby. To je skutečně úctyhodné číslo – uvědomují si to jak provozovatelé Napsteru, tak nahrávací společnosti.

Jak nadpis naznačuje, Napster nakonec soudní spor prohrál – nicméně se domnívám, že určitě nezanikne, protože na to má až příliš velký obchodní potenciál. Bertelsmann se o Napster rozhodně nezajímá z lásky k hudbě. Pravděpodobně si pouze jako první z pětice nahrávacích společností uvědomil, jak velkou kumulaci potenciální kupní síly služba představuje a bude se tedy snažit přesvědčit ostatní čtyři účastníky sporu, aby žalobu smetli ze stolu. Pokud skutečně prosincový průzkum nelže, převážná část uživatelů je ochotna platit za přístup k databázi hudebních nahrávek až 15 dolarů měsíčně, což by při 50 milionech účastníků dalo teoretickou částku 750 milionů dolarů měsíčně.

Marketing zná pro etablované subjekty generující peníze a současně nevyžadující přílišnou pozornost termín „dojná kráva“ – a poslat krávu Napster na hovězí jatka by bylo z obchodního hlediska čiré šílenství. 15 dolarů je poměrně vysoká částka, která by mohla mnohé odradit, proto bude snazší snížit poplatek na pět dolarů a počet uživatelů přibližně na polovinu, protože ne všichni si budou moci dovolit zaplatit a hlavně ne všichni mají možnost zaplatit (mnoho lidí by jistě rádo oněch 200 korun měsíčně obětovalo, ale mezinárodních platebních karet se jaksi nedostává). Bertelsmann – nebo kdokoli jiný – tak se zanedbatelnými měsíčními náklady získá částku 125 milionů dolarů a dál může odírat umělce.

Ono to s tím odíráním ubohých umělců také není tak úplně pravda. Pokud má hudebník jisté renomé, obešle jednoduše několik nahrávacích společností a řekne: „Chci 96 procent zisku ze všech prodaných alb – ostatní mě nezajímá.“ Kolik si kupříkladu myslíte, že platí EMI Paulu McCartneymu? Dalo by se říci, že jeho desky vydává již pouze pro osobní potěšení managementu (a samozřejmě také pro reklamu). Začínající hudebníci jsou na tom podstatně hůře – samozřejmě, že ano – jsou však nahrávací společnosti charitativní organizace? Je to obchod jako každý jiný. Je pochopitelně na delší diskuzi, zda je to tak správně, ale to už je jiná otázka.

Četba Machiavelliho Vladaře určitě patří ke klasickému vzdělání a četl jej jistě i management nahrávacích společností. Kdo nečetl, určitě si vzpomene alespoň na patrně nejcitovanější Machiavelliho výrok – rozděl a panuj. Před stejným problémem se momentálně nacházejí také nahrávací společnosti, protože i kdyby se jim výrokem soudu podařilo Napster zlikvidovat, vzniknou jiné výměnné systémy, které budou dokonalejší a hůře vykořenitelné. Z Napsteru se stane mučedník, a mučedník (stojí-li na nesprávné straně) nikdy obchodním záležitostem neprospívá. Jediným efektivním řešením je vyhrát soudní jednání a následně Napster pod tlakem koupit.

Přátele je třeba držet si blízko, nepřátele ještě blíž. Pokud se z Napsteru podaří udělat dobrý obchodní model, může potenciální kupec či investor využít takřka totální znalosti značky, která vznikla samovolně v průběhu nekonečných soudních tahanic a mediálních přestřelek. Z oněch 50 milionů uživatelů také značná část zůstane věrná původnímu systému, protože nic jiného nezná. Získáme tak obrovskou skupinu platících zákazníků, ideálně oslovitelný reklamní segment a současně prevenci před migrací uživatelů k „nelegálním“ systémům. A autoři Napsteru? Buď mohou umřít chudí nebo královsky bohatí. Shawnovi Fanningovi to na fotografiích AP v drahém obleku moc slušelo.

Autor článku

Score => Lupa.cz => M&W => Advertures => McCann Prague => Leagas Delaney Hamburg / Prague => Dark Side => [?]

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).