Pro nezasvěcené, cookies jsou malé soubory, které prohlížeč na základě požadavku navštíveného serveru uloží na vyhrazené místo vašeho disku, případně jen uchová v operační paměti po dobu otevření prohlížeče. Protože je HTTP bezstavový protokol (při přechodu mezi stránkami nelze uchovat žádné informace), mají cookies v mnoha internetových aplikacích jen obtížně zastupitelnou úlohu. V praxi se např. používají k uchování personalizovaného nastavení stránek, zobrazování novinek na základě data poslední návštěvy (např. v diskusích zde na Lupě), atd.
Je pravda, že od počátku své existence vyvolávají cookies nelibost části internetové veřejnosti. Tím, že serverům umožňují jednoznačně identifikovat a později i zpětně rozpoznat konkrétní prohlížeč, částečně narušují anonymitu surfařů. V krajním případě mohou být dokonce zneužity k určitým formám elektronického špehování.
Na stranu odpůrců cookies se zřejmě přiklonila i Evropská komise, která je předkladatelem výše zmíněného návrhu. Ta totiž usoudila, že jedním z faktorů bránících rychlejšímu rozvoji Internetu v Evropě, jsou obavy Evropanů z narušení jejich soukromí. Za jednoho z narušitelů přitom považuje právě cookies. Per Haugaard, mluvčí Evropské komise, přímo označil použití souborů ke sledování činnosti surfařů za digitální průnik a útok na soukromí, který je přípustný pouze po předchozím výslovném souhlasu uživatele.
Ještě před schválením Evropským parlamentem vyvolal návrh Evropské komise zděšení a zásadní odpor provozovatelů internetových služeb a obchodů. Právě aplikace z oblasti e-commerce si lze totiž bez cookies představit jen obtížně a obdobně je tomu s reklamními systémy. Ty např. pomocí cookies řídí zobrazování reklamních proužků tak, aby se stejná reklama nezobrazovala jednomu uživateli příliš často.
Konec cookies by tedy znamenal nejen znemožnění personalizace a přinutil by uživatele k neustálému přihlašování na často navštěvované stránky, ale vystavil by ho ještě stupidnější reklamní masáži než dnes. Internetoví inzerenti se shodují, že cca. 75 procent veškeré internetové reklamy závisí na cookies. Danny Meadows-Klue, ředitel Interactive Advertising Bureau z Velké Británie k tomu říká: „Bez cookies budou uživatelé bombardování obtěžující reklamou a nakonec budou muset za obsah platit.“
Další zásadní námitkou proti úvahám evropských zákonodárců je, že Internet sám už mechanismy proti zneužívání cookies má a dále se je snaží posilovat. Především samotný fakt, že jsou cookies ukládány na klientském počítači, dává nad nimi uživatelům plnou kontrolu. Mnoho prohlížečů umožňuje příjem koláčků blokovat a ty již uložené lze z disku kdykoli vymazat. Kromě toho může koláčky zpětně číst obvykle pouze ten server, který si je do vašeho počítače uložil. Nové verze prohlížečů (Internet Explorer 6) navíc podporují ještě účinnější ochranné mechanismy (viz např. článek Internet Explorer 6 si sušenky vybírá zde na Lupě).
Myšlenka podmiňovat použití cookies výslovným souhlasem uživatele je i technicky značně absurdní. Evropská komise jí projevuje podobnou neznalost fungovaní Internetu, jako již dříve německá vláda, která požadovala po Amazonu, aby německým občanům nenabízel Mein Kampf. Jak to však udělat, už neřekla.
S koláčky se to má podobně. Nejenom, že jejich zákaz, resp. podmínka výslovného souhlasu uživatele, může fatálně narušit fungování mnoha webů a webových systémů, především je ale obtížně realizovatelná. Neumím si představit, že programátoři internetových aplikací před každé odeslání cookie vloží stránku, na které se uživatele zeptají na souhlas. Jak navíc prokážou, že uživatel souhlas dal – pomocí cookies?
Další možnost je, že výrobci prohlížečů budou přinuceni provést příslušné úpravy, aby byli na evropský trh vůbec vpuštěni. Jenže co ti uživatelé, kteří si nepořídí novou verzi prohlížeče? Neporuší tím pak náhodou zákon na ochranu svého vlastního soukromí?
Chtějí-li pánové z Bruselu podporovat rozvoj Internetu na starém kontinentě a dohnat ztrátu za Spojenými státy, měli by asi začít tím, že sami pochopí, jak vlastně Internet funguje. Navíc by se měli zamyslet, zda rozvoj evropského hospodářství neurychlit spíše podporou svobodného rozhodování jednotlivců, než přehnanou ochranou „občanských práv“, které si občané umí snadno ochránit sami.
