Po malinkých krůčcích Evropa začala diskutovat pravidla pro to, aby firmy mohly skutečně volně působit napříč trhy Unie. Nyní to nejde. Narážejí totiž mimo jiné na 27 různých právních, nebo 27 odlišných daňových režimů. Novým pravidlům, která se diskutují, se tak trefně říká 28. režim – ještě jeden, stojící vedle těch 27 státních pravidel.
Zatím startupy i investoři popisují Evropu jako kontinent, kde dobré nápady vznikají, ale růst a expanze se často zastaví mezi jednotlivými státy. Konkrétně na jejich hranicích. Každý má totiž jiná pravidla, daně, licenci, formulář i potřebné razítko.
Evropské technologické firmy proto začaly silně tlačit na to, aby fungovala možnost volně se pohybovat na trhu zemí podobně, jako je to možné v jednotlivých státech USA. Právě startupy totiž ve světě, kde je ta možnost jen teoretická, značně narážejí, popisují pro Lupu. Některé z firem pravidla vyhnala do zahraničí.
V Česku právní rámec odmítli studovat
Na problém viditelně narážejí startupy, které se z principu svého fungování potřebují co nejrychleji dostat za hranice a k tomu přitáhnout kapitál třeba právě z jiného státu. Výhradně o startupy však nejde. Na stejný problém narazil i jeden z nejbohatších Čechů Petr Pudil, mimo jiné spolumajitel family office BPD Partners a ambasador Druhé ekonomické transformace.
A to při pokusu urychlit růst chemické společnosti Draslovka, kde má podíl. Na expanzi potřebovala od investorů 800 milionů dolarů. „V Česku jsme dokázali zajistit zlomek této částky, a tak jsme oslovili mezinárodní investory. Více než čtvrtina z těch, kteří investici odmítli, jako důvod uvedla sídlo firmy v Česku. Přitom nešlo o to, že by byl český právní rámec méně kvalitní. Jen nebyli ochotni vynakládat úsilí na pochopení pro ně neznámého právního prostředí kvůli jedné investici,“ vysvětluje.
Řešením se stalo vytvoření celé investiční struktury v Lucembursku. „Tamní právní rámec je investorům srozumitelnější – i když v jádru není tak odlišný od našeho, kromě přehlednějších pravidel pro insolvenci,“ říká Pudil.
Je velkým odpůrcem rozdrobených trhů a vysvětluje, že různé normy v různých zemích unie vytvářejí netarifní bariéry. „Odpovídají tomu, jako bychom na svůj vzájemný obchod uvalovali cla ve výši přes 40 procent u zboží a dokonce 110 procent u služeb. Proti tomu jsou cla, která zavedla administrativa prezidenta Trumpa, vlastně úplně legrační,“ říká.
Daleká cesta slovensko-česká
Takzvaný 28. režim je aktuálně hojně diskutovaným cílem. Podle aktuálních představ by zastřešoval pravidla pro firmy, především startupy a spin-offy, tak, aby při zakládání entity v jednom ze států sedmadvacítky automaticky splnily potřebná pravidla ve všech.
Což by ovšem vyžadovalo jednotné nastavení daní, právních náležitostí při založení firmy, pravidel pro zaměstnance včetně zaměstnávání cizinců, nebo také zaměstnaneckých akcií, takzvaných ESOPů. Dnes jsou tyto režimy tak odlišné, že stěhování firem, jak ukazuje příklad Draslovky, vůbec není výjimečné.
Princip ukazuje například šéf společnosti FLO Andrej Hájek. Flo pomáhá firmám s digitalizací, ale zkušenosti s expanzí nemá výhradně od nich, sama působí v řadě zemí. V Evropě například ve Velké Británii či Švýcarsku, mimo kontinent i v Austrálii. „Konečně se řeší to, co každá firma s mezinárodními ambicemi v Evropě zažívá denně, tedy 27 různých přístupů k právu, daním, zakládání poboček nebo třeba pracovním smlouvám. Náš tým má potřebné know-how i zkušenosti, ale i my narážíme na nepřehlednost systému. Založit firmu nebo zaměstnat člověka napříč několika státy v EU není problém technologický, je to problém byrokratický,“ říká Hájek. Firma prý paradoxně funguje rychleji a snadněji v zemích mimo EU než ve státech Unie
Ještě ostřejší zkušenost vnímá organizace European Startup Embassy. Ta si zvolila oficiální přítomnost ve Spojených státech. Jde o iniciativu poskytující zázemí startupům ze střední a východní Evropy. Za projektem stojí skupina českých a slovenských startupů a investičních fondů, například Oddin.gg, Valka.AI, Keboola nebo Rockaway Ventures.
„Pro startupy, které potřebují rychle růst, je tato byrokratická rozdrobenost obrovskou brzdou,“ myslí si Vladimíra Činčurová, která European Startup Embassy vede. Organizace před pár týdny oznámila otevření amerického „hubu“ pro startupy z Česka i celé Evropy a Činčurová zdůrazňuje, že v USA lze firmu založit online za pár hodin.
„Legislativa je nastavená tak, aby podporovala růst, investice a motivaci týmů přes jasné a funkční ESOP mechanismy,“ říká. Reálně to znamenalo vyřešení firmy v rámci desítek desítek hodin. „Entitu jsme inkorporovali v Delaware a do 48 hodin jsme měli všechny dokumenty potřebné pro otevření bankovního účtu, díky čemuž jsme si mohli v průběhu tří dní pronajmout dům v San Francisku v top lokalitě,“ uvádí Činčurová.
Jak to tedy podle ní vypadá v Evropě? „Často čekáme týdny na administrativní kroky mezi dvěma sousedními státy, já sama například řeším svůj přechodný pobyt v Česku už víc než měsíc,“ popisuje Činčurová. Pochází totiž ze Slovenska.
Jednotný trh jako mýtus
Další problémy se přilévají, pokud společnost působí na trhu, který je z nějakého důvodu speciálně regulovaný. Jeden z těch nejvýraznějších je ten vystavěný okolo finančních služeb.
Zkušenost na něm má i společnost Malcom Finance (dříve 4Trans), poskytující finanční produkty pro malé a střední podniky, která už na investicích nasbírala desítky milionů eur. Její šéf Jaroslav Ton vysvětluje, že ve faktoringu neexistuje jednotná evropská licence ani jasná pravidla, která by umožnila poskytovat služby napříč členskými státy na základě jednoho oprávnění.
„V praxi tak pojem jednotný trh v této části finančního sektoru zůstává spíše mýtem. Každý stát uplatňuje vlastní regulatorní rámec, požadavky i postupy, které se výrazně liší – a to jak z pohledu nákladů, tak času potřebného k získání povolení,“ popisuje Ton. Systém je podle něj roztříštěný. „V praxi znamená, že poskytovatelé musí při nejmenším v každé zemi znovu promýšlet a úspěšně rozklíčovat proces licencování, právního posouzení a technické integrace, i když nabízejí totožný produkt. Fintechy tak potenciálně stráví měsíce replikováním stejného řešení pro nové jurisdikce,“ říká.
Obecně Ton vyjmenovává řadu překážek i mimo fintech: zakládání společnosti, odlišnou dostupnost dat, přístup ke kapitálu i lokální obchodní zvyklosti. V každém státě se očekává odlišná délka splatnosti, inkasní praxe nebo smluvní standardy. „Představují faktické bariéry srovnatelné s regulací. Největší problém přitom nepředstavuje samotná regulace, ale nejistota, duplicita a nejednotnost pravidel, které brzdí rozvoj podnikání i přeshraniční růst,“ popisuje.
Otázka konkurenceschopnosti
„Toto není otázka byrokracie. Je to otázka naší konkurenceschopnosti,“ říká Damian Boeselager, evropský poslanec a jeden z největších zastánců 28. režimu. O konceptu se totiž aktivně jedná v Evropské komisi a Evropském parlamentu. „Evropa potřebuje vlastní Delaware – právní prostředí, kde se startup může zrodit a okamžitě fungovat na celém kontinentu. Fragmentace trhu dusí inovace,“ myslí si. Statistiky jsou podle něj alarmující: „USA založily za posledních 50 let 200 společností s tržní kapitalizací více než 10 miliard dolarů. V Evropě to bylo ve stejném období 14 firem“.
Zatím ale naráží. „Bohužel, Evropská komise na tomto poli moc návrhů nepředkládá,“ říká. 28. režim nebo také EU Inc., jak se někdy také označuje, je dosud teoretický pojem. Není totiž jasné, jak přesně by všemu zmíněnému měl zabránit. Hovoří se o tom, že má omezit duplicitu administrativy a dovolit podnikům, aby fungovaly napříč Unií, aniž by musely zakládat novou právní entitu v každém státě.
„Díky 28. režimu by se společnost registrovala v jedné zemi a mohla podnikat v celé EU, místo zakládání nových entit v každém státě. V zemích podnikání mimo registraci by splnila pouze oznamovací povinnosti, což dramaticky sníží administrativu a náklady expanze,“ popisuje Štefan Šurina, zakladatel a šéf společnosti Eldison, která se právem ve světě startupů zabývá. Právní rámec by podle něj mohl zásadně usnadnit mezinárodní růst evropských firem.
„Režim inspirovaný některými principy anglosaského práva (common law) zjednoduší i firemní korporátní procesy. Například vydávání nových akcií či převody podílů by mohly probíhat rychle online, bez zdlouhavých notářských procedur,“ dodává. Upozorňuje i na možný digitální celoevropský obchodní rejstřík a jednotné postupy.
„Podobnou ambici sledujeme například i v rámci DORA (Digital Operational Resilience Act), který sjednocuje požadavky na provozní odolnost a kybernetickou bezpečnost pro finanční instituce i jejich technologické partnery,“ doplňuje Ton.
Na podporu jednotného trhu také už loni vznikl projekt EU Inc (což bychom mohli volně přeložit jako EU, s. r. o.), který sesbíral řadu zajímavých podporovatelů z celé Evropy, včetně českých zástupců. Je mezi nimi například Tomáš Čupr, Vojtěch Horna z Index Ventures, spoluzakladatel polského jednorožce ElevenLabs Mati Staniszewski, nebo zástupci velkých startupů Stripe, DeepL či fondu Sequoia Capital. I tady se aktivně účastní Boeselager a zdůrazňuje, že iniciativa vzešla přímo z byznysu.
Kampaň byla úspěšná. „Podařilo se téma dostat do projevů Ursuly von der Leyen a mnoha ministrů,“ říká Boeselager. Jenže vysvětluje, že jakmile se potřeby dotýkají pracovního práva, začíná problém. Hovoří o vysokých nárocích například v Německu – a pokud by se zaváděl celoevropský standard, byl by pravděpodobně nižší. „Například méně práv na participaci zaměstnanců,“ popisuje.
Urgentní potřeba z Prahy
Že diskuse kolem tématu přitvrzují, dokazuje i dopis nasměrovaný předsedovi Evropské rady António Costovi, který vyžaduje aktivní kroky k odstranění byrokracie i odlišných právních nastavení. Redakce Lupy jej má k dispozici, je zhruba dva týdny starý a jako místo vzniku udává celkem 19 evropských metropolí – Berlín, Paříž, Talinn, Helsinky, Varšavu, Stockholm… a také Prahu. Mezi podepsané premiéry, kteří adresují potřeby změn, je totiž dosluhující český premiér Petr Fiala.
„Výzvy, se kterými se potýkají obyvatelé a firmy v každodenním životě, jsou skutečné. Vyžadují robustní reakci,“ stojí v textu. Dopis kritizuje pomalý postup při zavádění 28. režimu, jehož diskuse v Evropské komisi proběhla už v březnu. „Můžeme jen zdůraznit, že tento návrh potřebujeme urgentně!“ uzavírá dokument.
„Pokud chce Evropa udržet tempo s globální konkurencí, potřebuje svůj vlastní European Delaware, jednotný rámec, který startupům umožní konat rychle, ne čekat. Ve startupovém světě totiž platí jednoduché pravidlo: speed is the queen,“ říká Činčurová.
„Jednotný rámec zvýší i důvěru investorů,“ doplňuje ji Šurina. I on přirovnává zastřešující režim k evropskému Delaware. „V rámci něj se zároveň zvažuje harmonizace tzv. equity-like debt instruments, které umožňují investovat bez převzetí kontrolních práv a tím dále podpořit vstup rizikového kapitálu,“ dodává.
Není jasné, jak by vlastně pravidla byla stanovena – zda jako směrnice, nebo nařízení. „Ve formě směrnice by hrozilo, že si každý stát ten 28. režim upraví a vznikne 27 různých 28. režimů, což by vlastně postrádalo smysl,“ říká Pudil.
„Pokud má 28. režim uspět, musí být opravdu jednotný. Ne další směrnice, kterou si každý stát přizpůsobí po svém,“ dodává Hájek. Jinak se prý může stát, že „vznikne jen další byrokratický moloch, který firmám vezme čas i energii“.
Pudil vnímá odstraňování jím zmíněných bariér jako klíčový úkol pro nastupující vládu. „Protože jestli to někomu opravdu prospěje, je to Česká republika, která je otevřenou exportní ekonomikou,“ říká. 28. režim by podle něj i do Česka přitáhlo globální kapitál. „Nebude nikdy studovat pravidla v Česku, Rakousku a tak dále. Chce známé prostředí, což vede firmy k tomu, že odcházejí z Česka do jiných jurisdikcí, které jsou investorům známé,“ říká. Přitom zdůrazňuje, že daňově by takové firmy zůstávaly v Česku. „Takže by to dokonce mohlo pomoci výběru daní,“ dodává.
„Ať už to bude fungovat technicky jakkoliv, kritické bude, jak se ke změně postaví státní správa, soudy, banky – tedy ten neviditelný operační systém podnikání. Bez jejich připravenosti celý projekt zůstane jen na papíře,“ dodává Hájek.
Na papíře zatím zůstává zmíněná urgence směrovaná předsedovi Evropské rady. Ta uzavírá dopis pobídkou, která po evropských představitelích vyžaduje velkou akčnost: „Zrychleme. Zpomalení není možnost,“ říká text.
Žádá o svolání zvláštního setkání Evropské rady s tématem konkurenceschopnosti na únor příštího roku. To by zhodnotilo dosavadní postup a navrhlo politické řešení problémů, které Draghiho report v tématu konkurenceschopnosti Evropy identifikoval, od byrokracie po jednotný trh ve všech smyslech slova.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
