Hlavní navigace

Sen o velkém trhu: Co napovídá Globopolis?

24. 1. 2001
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Český trh je velmi malý. Navíc pokud vezmeme v úvahu některé jeho další parametry, jako je koupěschopnost apod. dojdeme k závěru, že je nepříjemně malý. Díky tomu řada projektů nemá šanci na něm uspět ani při nejlepší vůli. Řada dalších má velké problémy dosáhnout takové velikosti, aby návratnost vložených prostředků byla smysluplná.

Úspěšní jsou tak většinou ti, kdož dokáží zaujmout více než třetinu trhu, a ještě lépe dominantní postavení zaručující nadkritickou velikost. Řada firem se snaží hledat cestu ven z tohoto zakletého trhu, a jako první se nabízí širší pohled na mapu: místo ČR – střední a východní Evropa. Je to však skutečné řešení a cesta k velkému trhu s neomezenými možnostmi?

Tato otázka, jejíž odpověď by se mohla zdát velmi jednoduchá dostává, ostřejší kontury při zprávách o problémech projektu, jenž byl spouštěn se středoevropskou ideou – Globopolis.com. Nechci hodnotit jeho kvality, způsob fungování a důvod neúspěchu, to je na jiný článek. Je to spíše impuls, který vybízí k zamyšlení nad některými aspekty možností podnikání na větším teritoriu než je Česká a případně Slovenská republika. Některé rysy „našich“ trhů jsou i díky tomuto projektu o něco zřejmější.

Velikost vypadá zajímavě

Vyjma Polska, jenž alespoň z pohledu počtu obyvatel netrpí „komplexem ménělidnatosti“ se potýká většina východoevropských zemí s malou populací a s ještě menší kupní silou. Ostatně z pohledu řady zemí je ČR se svými 10 milióny obyvatel ještě stále „gigantem“. Vyjímkou může pak být jen Rumunsko, které ale díky svému ekonomickému stavu trpí celou řadou jiných problémů stejně jako Ukrajina. Samostatnou kapitolou je potom Rusko, které je však třeba vnímat spíše jako spektrum samostatných oblastí než jako nedělitelný celek – „sojuz nerušimyj“. Proto není divu, že řada firem se pokouší pracovat na větším teritoriu než je jejich národní stát a typicky sdružovat aktivity pro region střední a východní Evropy.

Protože se v rámci tohoto článku zabýváme spíše internetovými službami a produkty než výrobky strojírenského průmyslu, vesměs to znamená (zejména v případě skutečných služeb) nutnost obsluhy celé řady diferenciovaných trhů, jejichž celková velikost může sahat od 65 miliónů obyvatel (V4) až po několik stovek miliónů (v případě zahrnutí Ruska, Ukrajiny a všech dalších středních, východních a jihovýchodních evropských států). To nezní vůbec špatně. Měsíční výše příjmu se však bude pohybovat od cca 400 dolarů a rychle klesat u většiny této lidské masy až k deseti dolarům měsíčně. I s tím se také souvisí počet uživatelů Internetu jenž se v případě optimistických odhadů pohybuje od cca 6 milionů až po cca 20 milionů, podle rozsahu uvažovaného teritória. To na první pohled nezní až tak špatně. Ale nezapomeňte k tomu přičíst čtyři až více než desítku různých jazyků, kde dokonce nemusíme ani vystačit s jednou abecedou.

Problém I: Východoevropan neexistuje

A abychom neskončili u ještě jakžtakž řešitelného (většinou za ceny vysokých nákladů) babylónského problému, stojíme před podstatně komplikovanějším sociologickým oříškem. Přes tolik omílanou globalizaci žádný globální východoevropan ani východoevropský trh neexistuje. Tedy alespoň ne v tuto chvíli, i když by řada firem v to ráda věřila. Bohužel přes naší relativně společnou minulost poslední roky znamenaly dosti velké odloučení. Díky tomu jsou jednotlivé trhy dosti uzavřené, a cesta na ně není vůbec jednoduchá. To, že velké globální firmy jsou schopny na nich dosahovat majoritního postavení je většinou dáno faktem, že se tak stalo za cenu velkých investic nebo nákupem zavedených lokálních značek. Současně se zde projevuje kapitálová i marketingová síla globálních výrobců, což platí právě především ve světě Internetu. Značně slabší východoevropský podnikatel navíc narazí na nedůvěru ve vše, co nepřichází ze správné světové strany – a nejlépe s visačkou Made in USA. U velké části populace narazíme pak také na rozdílné sociologické charakteristiky působící problémy s vytvářením „unifikovaných“ služeb, což je ostatně obecný problém v Evropě. Jenže přece jen je poněkud ekonomičtější speciálně se věnovat Norům, Němcům a Francouzům než Čechům, Maďarům a Slovákům. Proto také v mnoha sektorech, telekomunikační nevyjímaje, jsou světové firmy přítomné skrz lokální značky.

Problém II: Bez lokální přítomnosti to většinou nejde

Ve východní Evropě se navíc více než kde jinde projevuje potřeba správných konexí – což není míněno s negativním akcentem, ale jako skutečnost dána uzavřeností internetového dění na jednotlivých trzích. Díky uzavřenosti trhů musíte mít schopnost jednat přímo s hráči na jednotlivých trzích, abyste měli šanci zaujmout více než okrajovou pozici, což je, jak si jistě pamatujete, jedna ze základních podmínek úspěchu. To ostatně potvrdí každý, kdo se snažil prorazit v USA nebo v Evropě. Bez místní „příslušnosti“ nemáte šanci na valný úspěch. Bohužel v našem případě to znamená nutnost budovat pobočky ve všech pokrývaných zemích, snad s jedinou výhodou, že dění bývá koncentrováno do metropolí. Díky „vytěžitelnosti“ trhů to pak buď znamená v podstatě nemožnost vybudovat profitabilní byznys a nebo nutné ztráty na straně profesionality poskytovaných služeb (což může předznamenat nemožnost pentrace větší části trhu a opět nedosažení profitability).

Každá rada drahá

Jenže není možné prostě prohlásit, že má smysl na ostatní trhy zapomenout. Díky stále nízkému zájmu světových firem z oblasti Internetu o tuto část světa je to jedinečná šance dosáhnout skutečně významnějšího tržního postavení. Ten kdo bude schopen nyní nebo v krátké budoucnosti vybudovat silnou pozici na více než lokální úrovni, má šanci na dlouhodobý život. Nutností je ovšem zaujmout efektivní strategii, která alespoň omezí problematické místa naznačená výše.

Předně je velmi vhodné hledat na jednotlivých trzích správné partnery, na které je možné přenést alespoň část vytváření poskytovaných služeb, typicky obsahu, což znamená snížení nákladů na místní provoz. Druhým kamenem může být přímé propojování s místními „jedničkami“ či v případě kapitálové síly jejich převzetí.

Koncentrace některých aktivit do centra, resp. specializovaných poboček je již obehranou písničkou. Nutné je však říci, že tato koncentrace by měla být tam, kde dosáhneme nejvyšší úspory nákladů, což např. v případě programovaní již dávno není v ČR! Není také od věci spojit se včas s celosvětově silnou firmou, jenž je schopna (což není až tak jednoduché) podpořit svou značkou a know-how, či dokonce financemi.

BRAND24

Další možností, kterou se budu zabývat někdy jindy, je zapomenou na „nezajímavé“ východní trhy a vyrazit na západ, což je stupínek ke kterému míří u nás více společností, a řada z nich s poměrným úspěchem. Ale nikomu se tak nepodařilo zatím v případě internetových „služeb“, takže rukavice je hozena.

No a rada k nezaplacení na závěr: pokud váš projekt nemá správný obchodní model a není schopen v relativně krátké době „dělat“ peníze, všechno ostatní je marné.

Který trh je podle vás pro naše internetové firmy (nej)zajímavější a nejdostupnější?

  • Jen pěkně zůstaňte doma
    1 %
  • Zapomeňte na východ dobijte raději bašty kapitalismu
    7 %
  • Polsko
    88 %
  • Maďarsko
    0 %
  • Slovinsko
    0 %
  • Rusko
    1 %
  • Slovensko
    2 %
  • Rumunsko
    0 %
  • Bulharsko
    0 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

V současné chvíli pracuje jako managing director poradenské skupiny Tree of Business Knowledge.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).