Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: Je IoT bezpečnostní noční můra?

Martin Malý

Mám tuhle atmosféru rád; atmosféru, kdy příští velká věc může klidně vzniknout ve vaší garáži, jak tomu bývalo kdysi.

Doba čtení: 3 minuty

Letem světem věcí internetem… No dobře, dobře, všechny tyhlety archaické vazby by měl někdo zakázat, každého jen otravují, že, ale já nemohl takhle v květnu verši odolat.

Někdo neodolá verši, někdo zase vydávání článků “IoT je bezpečnostní noční můra”, “IoT je bezpečnostní katastrofa” a podobných, ze kterých se dozvíte, že IoT není bezpečné, protože někteří z těch, co na svoje výrobky nálepku IoT lepí, na zabezpečení kašlou, částečně z nevědomosti, částečně z lenosti a částečně protože “no a co? Příjmy dnes, bezpečnostní problémy zítra…” Čili jako vždycky, já to tu opakoval už několikrát, ale nikdy nezaškodí to připomenout: IoT není samo o sobě bezpečnostní riziko o nic větší než jakákoli jiná technologie. Problém je buď lidský faktor, ať na straně výrobce, nebo na straně uživatele / obsluhy, nebo jde o nevhodné nasazení nevhodné technologie. Tedy zase lidský faktor, ale snáze se objektivizuje, že “my za to nemůžeme, to je nevhodná technologie” (a cudně pomlčíme o tom, že ji někdo musel vybrat).

Mimochodem, k nakousnutým “těm, co lepí IoT na cokoli…” Bavil jsem se minulý týden s jedním kolegou, který chodí na různé ty české a slovenské IoT summity, meetupy, kickoffy, eventy, workshopy, technety, konference a jiné podujatia mnohem častěji než já, a potvrdil mi jeden zajímavý postřeh. Tedy když pomineme to, že se tam točí stále titíž lidé, tak je mnohem zajímavější to, že mnozí z nich pomocí IoT neřeší svůj problém. Znáte to – základní startupová poučka říká, že byste měli dělat to, co sami potřebujete a chcete používat. Tedy řešit si svou potřebu, protože v tu chvíli máte jednoho zákazníka a víte, co chce – jste to vy sami. No a na IoT akcích je zajímavé sledovat, kteří z přednášejících sami nějaké IoT technologie používají. Leckdy zjistíte, že mezi posluchači je mnohem víc zdatnějších uživatelů, leckdy i tvůrců, než mezi přednášejícími.

Mám tuhle atmosféru rád; atmosféru, kdy příští velká věc může klidně vzniknout ve vaší garáži, jak tomu bývalo kdysi. Nikde není psáno, že musíte mít vývojové laboratoře a týmy – s dostatečně dobrým nápadem a jeho dostatečně přijatelnou realizací se může prosadit téměř kdokoli; trh není ani zdaleka rozparcelován. I ta obligátní meteostanice může uspět, pokud bude dostatečně lákavě zabalena a prodána.

S tématem trochu souvisí diskuse, které jsem zachytil v posledních měsících a ve kterých se různí lidé pokoušeli různě definovat Internet věcí. Bylo hezké sledovat, jak “každý cikán hádá dle své kobyly” a tvoří definiční obor IoT podle toho, k čemu sám inklinuje. Podobné debaty probíhaly před pár lety u cloudů a nakonec se cloudy tiše prosadily a na diskuse nedbaly, takže i v případě diskusí o IoT můžeme směle nevstupovat, nechat teoretiky teoretizovat a místo dohadování, co IoT je a co už / ještě ne, raději něco šikovného udělat.

Jen bych se trochu přimlouval za to, abychom pro samá velká řešení s desetitisíci instalací, co řídí protékající miliardy, nezapomínali na vrata od garáže, skleník, zavlažovací systém, chytrou zásuvku, osvětlení s wifinou a další drobné věci. Když se podíváte na Azure IoT a podobné služby, tak zjistíte, že jsou cíleny na průmyslové aplikace tak velké, že i lokální průmysloví leadeři mají problém takový výkon a objem vůbec využít. Ale i tady bude platit pravidlo 80 – 20, kde v jednom segmentu bude pár obřích instalací, a v tom druhém mraky malosériových zařízení. A ani jedno z toho nebude míň IoT, když dovolíte.

Našli jste v článku chybu?