Ponechme teď stranou fakt, že si Martin Kamín nedal pro účely testování příliš práce s výběrem poskytovatelů internetového připojení (ISP) a článek spíše vyznívá jako stěžování si nespokojeného zákazníka než jako seriózní analýza. Jaký je vlastně trh a z čeho pramení frustrace uživatelů nad nabídkou služeb ISP?
Z pohledu Internetu se v České republice v letošním a loňském roce spojilo několik nepříznivých faktorů. Je celkem známo, že celý telekomunikační trh (včetně ISP) se nachází v hluboké kocovině. To, co potkalo poskytovatele obsahu v roce 2000 (tj. krach důvěry akcionářů), se teď přesunulo do telekomunikační sféry. S určitou nadsázkou lze napsat, že někteří ISP a telekomunikační operátoři, kteří ohrnovali nos nad Seznamem, dnes pravděpodobně pošilhávají po jeho hospodářských výsledcích (například černých číslech v oblasti zisku). Operátorům totiž schází peníze na rozvoj, či jsou výrazně kráceny, a managementy (často vyměněné) mají jediný úkol – černá čísla v kolonce zisk. Krásná, nic neříkající data jako EBITDA jsou dobrá v dobách rozmachu firem či na motání hlavy akcionářům či nově zákazníkům. Kvůli tomu je problém rozvíjet internetové služby.
Navíc se musí alternativní operátoři soustředit na služby vysoce profitabilní, tj. především pro podnikovou klientelu. Tam se snaží vyštípat Český Telecom, a zvednout si tak příjem – nicméně konkurenční boj vede ve spoustě případů ke stavu, kdy jsou nabídky prodávány pod náklady, což je v rozporu s úkoly managementu. Pokud si máme představit telekomunikační trh jako vánočku, všichni se snaží ukousnout a sežvýkat co největší kus korpusu a občas na jeho ukousnutí spotřebují více energie než získají jeho strávením.
Druhým důvodem je demonopolizace trhu hlasových služeb. Ta, přestože obecně jde o pozitivní jev, zbrzdila v České republice rozvoj služeb internetových. Příkladem mohou být technologie kolem Voice over IP (VoIP), v jejichž produkční implementaci jsme byli na předních místech ve světě – pochopitelně díky monopolu na tradiční hlasové služby. V dnešní době ovšem v nabídce operátorů dominují klasické nabídky přepínaní okruhů a většina z nich se na VoIP tváří, jako by ta technologie byla prašivá. V lepším případě pak živoří v koutku a zákazník ji dostane pouze na vyžádání. Paradoxně však VoIP nabízí netušené možnosti v oblasti outsourcingu či dalších služeb s přidanou hodnotou (jen je najít a zvednout).
Třetím důvodem je úspěšná zákopová válka Českého Telecomu, který podniká vše proto, aby alternativním operátorům ztížil život. Dokonce se mu povedlo několik úspěšných výpadů směrem k nabídce pokročilých služeb pro nové klienty – příkladem může být odbavovací síť pro Českou televizi (a vůbec jeho aktivity zaměřené na mediální část trhu).
Čtvrtým důvodem je, že neexistuje vůle (velkých) alternativních operátorů využívat pro přístup ke službám Sítě levné technologie. Používají, až na výjimky, záležitosti provozované na digitálních okruzích Českého Telecomu – tím ho jednak posilují a jednak tlak na snižování cen berou celý na sebe (Český Telecom sice prodává datové služby každému operátorovi jinak, nicméně i u alternativních operátorů s nejvýhodnějšími cenami za L2 je poslední míle nejdražší částí). Díky tomu, že ISP po roce 1999 rezignovali na zveřejňování „ceny za IP“ a nabízí zákazníkům pouze balíček, se sami připravili o možnost otloukat Českému Telecomu o hlavu ceny datových okruhů pro koncové uživatele. Nabízejte mu přístup 8–64 kbit/s, když vám Český Telecom dá pouze 64 kbit/s okruh za drahý peníz.
Před více než půlrokem jsem nastávající období nazval érou hlasu. I tak myslím, že jsem podcenil negativní dopad na rozvoj Internetu v České republice.
Na zotavení neexistuje jednoduchý recept, nicméně pojměme diskusi jako brainstorming o možnostech. (Malý návod: Ve vánočce není pouze těsto.)
Vidíte nějaký rozvoj internetových technologií od roku 2000?
