Uber má další problém. Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) dnes vydal netrpělivě očekávané rozhodnutí, které se týká způsobu, jakým služba v Evropě funguje. Rozhodnutí přitom bude mít zásadní vliv na to, jak jednotlivé státy budou Uber na svém území regulovat.
Spor se vedl o to, zda je Uber elektronickou službou pro zprostředkování jízd přes mobilní aplikaci (tzv. „služba informační společnosti“), nebo zda jde o firmu, která provozuje dopravní služby jako klasičtí taxikáři (tzv. „služba v oblasti dopravy“).
Uber prosazuje první interpretaci, protože by se díky ní mohl vyhnout regulacím, kterými státy omezují klasické taxislužby. Řada taxikářských společností v zemích EU ale namítá, že Uber je normální dopravní firmou a měl by se řídit stejnými pravidly jako oni, jinak jde o nekalou konkurenci.
Soudní dvůr EU dnes dal za pravdu taxikářům. Uber podle jeho verdiktu není elektronickou službou, ale dopravcem:
… tato zprostředkovatelská služba musí být považována za nedílnou součást komplexní služby, jejíž hlavní složkou je přepravní služba, a tudíž odpovídá nikoliv kvalifikaci ‚služba informační společnosti‘, nýbrž kvalifikaci ‚služba v oblasti dopravy‘.
Soud rozhodoval v případu stížnosti profesní taxikářské organizace ze španělské Barcelony (Asociación Profesional Elite Taxi). Ta si stěžovala na to, že ani firma, ani její neprofesionální řidiči nemají v Barceloně jinak vyžadované taxikářské licence. Španělský soud, kterému případ náleží, se obrátil na SDEU, aby rozhodl, jak má Uber kvalifikovat.
Celý verdikt SDEU ve věci C-434/15 je k dispozici na webu soudu.
„Ve většině zemí EU již dnes fungujeme v souladu s místními zákony jako regulovaná dopravní společnost, rozhodnutím se tedy podmínky nemění. Miliony Evropanů přitom ale stále nemohou používat aplikace, jako je naše. Jak potvrdil náš nový generální ředitel, služby, jako je Uber, je vhodné regulovat. Proto dál spolupracujeme s městy, aby spolehlivé svezení na jedno kliknutí bylo dostupné opravdu každému,“ komentuje rozhodnutí soudu mluvčí Uberu pro Česko a Slovensko Miroslava Jozová.
Sdílená ekonomika?
Původní spor se týkal zejména služby UberPop, která umožňuje i neprofesionálním řidičům čas od času vozit pasažéry. Ta ale postupem času doznala řadu změn a dnes už se za klasické sdílení auta či jízdy dá považovat jen těžko (v jednotlivých zemích či městech se ale pravidla mohou dost lišit).
V Česku například od loňského roku Uber vyžaduje i po amatérských řidičích živnostenské oprávnění „Silniční motorová doprava do 9 osob“. Pokud zájemce živnostenské oprávnění nemá, může jezdit ještě prostřednictvím tzv. flotil – tedy zastřešujících firem, které ho zaměstnají. To se od fungování tradičních taxislužeb moc neliší.
Bude teď zajímavé sledovat, jak se k Uberu postaví jednotlivé země EU. Některé zatím směřují k tomu, že přinutí Uber dodržovat své striktní regulace taxislužby, jiné (například ČR) naopak zvažují, že dosavadní přísné regulace zmírní pro všechny dopravce.
