Česká Poslanecká sněmovna po dlouhých diskuzích posunula návrh zákona o digitální ekonomice (transponující nařízení DSA) do prvního čtení a my se můžeme těšit na pozměňovací návrhy. Ty mají podle kritiků normy omezit „bezbřehost“ důvěryhodných oznamovatelů a zadefinovat neurčité právní pojmy. Držím pěsti.
Český telekomunikační úřad zahájil veřejnou konzultaci k uvolnění pásma 24,25–27,5 GHz pro zemské systémy poskytující bezdrátové širokopásmové služby (včetně 5G a FWA). Pásmo je nově určeno pro mobilní a pevné komunikační sítě (MFCN) s využitím časově děleného duplexu (TDD). Stávající spoje typu bod–bod v pevné službě jsou postupně utlumovány s termíny ukončení v letech 2028 a 2031, aby bylo uvolněno spektrum pro nové využití. Protože o pásmo intenzivně projevují zájem nejen mobilní operátoři ale i větší či menší IPS, definuje ČTÚ v návrhu úseky pro pevný bezdrátový přístup (FWA) a úseky pro sítě s pohyblivými terminály (mobilní sítě).
Legislativní soukolí v Bruselu se zdá být často až frustrujícím způsobem pomalé. Únor 2026 se však může zapsat jako měsíc, kdy se teoretické diskuse o suverenitě a bezpečnosti konečně začaly přetavovat do konkrétních nástrojů. V podstatě v přímém přenosu můžeme sledovat, zda se Evropa stane pouhým regulovaným skanzenem, nebo suverénním technologickým hráčem. Minimálně na úrovni diskuzí se Evropská komise snaží o ukončení fragmentace vnitřního trhu a budování vlastní, odolné infrastruktury – od zabezpečení podmořských kabelů přes zavedení digitální peněženky až po pro někoho kontroverzní přepisování definic osobních údajů.
Zatímco většina diskusí o kyberbezpečnosti se soustředí na aplikační rovinu a případy zneužití a krádeže v kyberprostoru, únorové vydání „Submarine Cable Security Toolbox“ vrací pozornost k fyzické infrastruktuře internetu. Evropská komise si uvědomuje, že bez bezpečných podmořských kabelů neexistuje digitální suverenita. Infrastruktura i v roce 2026 zůstává bitevním polem, kde se hraje o eliminaci závislosti na rizikových dodavatelích z třetích zemí. Nově definované finanční projekty Cable Projects of European Interest (CPEI) sázejí na tzv. „all-hazard approach“. Ten neřeší pouze cílené útoky, ale i systémová selhání či přírodní katastrofy.
Zpráva o konkurenceschopnosti pro rok 2026 přináší spoustu ekonomických argumentů pro podporu digitalizace. A na své si přijdou i fanoušci European Business Wallet. Tento nástroj by měl podle zprávy přinést odhadovanou úsporu administrativních nákladů pro firmy a úřady ve výši minimálně 13,5 miliard EUR. Zpráva však také varuje, že EU sice dominuje v „zelených“ patentech, ale v digitálním R&D (výzkum a vývoj) nadále zaostává. Tato technologická slabost je kritická v kontextu „weaponized supply chains“ – více než polovina evropských závislostí v citlivých ekosystémech dnes pochází z Číny. Digitální peněženka tak není jen byrokratickým usnadněním, ale i příkladem suverénního nástroje pro evropské firmy, který má snížit expozici vůči externím aktérům.
Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPB) prověřoval, jak správci dat v praxi naplňují právo na výmaz. Výsledek? Míra shody s platnými pravidly je pouze „průměrná“. Správci narážejí na chronické problémy, od chybějící dokumentace až po technologickou neschopnost vymazat data ze záloh. Někteří správci se uchylují ke kreativní, leč složité metodě: v systémových zálohách nahrazují osobní údaje řetězci náhodných znaků. Tím sice zachovají integritu databáze, ale de facto osobní data znepřístupní. EDPB doporučuje, aby správci v zásadách ochrany soukromí specifikovali konkrétní doby uchovávání údajů a kritéria pro jejich určení, například pomocí matice pro mazání dat, která propojuje typ údajů s právním základem.
Z pohledu ochrany osobních údajů se kritici zaměřili na návrh Digital Omnibus. Ačkoliv má jít o „zjednodušení“, EDPB a EDPS varují před skrytými riziky. Komise se totiž pokouší zúžit definici osobních údajů, což by mohlo vést k oslabení ochrany občanů. Kritika směřuje zejména k pokusu Komise získat pravomoc určovat, zda pseudonymizovaná data spadají pod GDPR. Tím by Komise mohla obcházet judikaturu Soudního dvora EU a oslabit roli nezávislých dozorových úřadů. Pragmatickým světlým bodem návrhu je však prodloužení lhůty pro hlášení incidentů ze 72 na 96 hodin, což slaďuje procesy s normami NIS 2 a DORA.
Šest členských států Evropské unie – Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Nizozemsko a Švédsko – zveřejnilo 6. února společný non-paper o evropské strategické konkurenceschopnosti. Dokument upozorňuje na klíčové oblasti, jejichž reformy by měly posílit ekonomickou výkonnost a inovační kapacitu Unie. Mezi hlavní doporučení patří podpora připravovaných návrhů tzv. „28. režimu“ a revize nařízení o standardizaci. Autoři dokumentu zároveň zdůrazňují potřebu „skutečného zjednodušení“ v legislativním procesu – Evropská komise by podle nich měla uplatňovat „zdrženlivost“ při přijímání nové legislativy a opírat se o důkladné analýzy dopadů. Non-paper vítá ambice iniciativy Digital Omnibus, nicméně vyzývá k dalším krokům. Unijní pravidla by podle signatářů měla zabránit dvojímu vykazování dat a umožnit jejich vzájemné využívání napříč EU. Dokument zároveň varuje, že snaha o „zjednodušení“ by neměla vést k zavedení „evropské preference“ při přístupu k veřejnému financování.
Koncem února představilo k tématu vlastní non-paper také Španělsko. Madridská vláda podporuje myšlenku zjednodušení a další harmonizace – spíše prostřednictvím nařízení než směrnic. Na rozdíl od severských a pobaltských zemí však Španělsko připouští možnost „evropské preference“, ovšem jen pokud bude „pečlivě nastavená“, posílí strategické hodnotové řetězce a bude v souladu s právním rámcem EU a pravidly WTO. Španělský dokument navíc zdůrazňuje potřebu vytvoření „evropského technologického stacku“ a preferování otevřených softwarových řešení (Free and Open Source Software) ve veřejných zakázkách s cílem omezit závislost na konkrétních (zámořských) dodavatelích. Kam se přidá Česká republika?