Základem podnikatelského úspěchu však není jen vlastní optická trasa; vyprávět by o tom mohla řada tranzitních operátorů, kteří jsou dnes v potížích. Problémem dnešních dnů je totiž dostupnou kapacitu prodat tak, aby zůstal vůbec nějaký zisk.
Český Telecom, stejně jako ostatní národní inkumbenti (bývalé monopoly), má výhodu v tom, že po této síti může uskutečnit propojení se svými partnery v okolních zemích, čímž sníží své náklady. Tato úspora však nepochybně nezdůvodňuje náklady na pronájem vláken a nákup DWDM krabiček.
Na trhu s tranzitními daty ve střední Evropě dnes působí velké množství operátorů – počínaje globálními hráči typu Deutsche Telekom nebo Telia, přes naše lokální alternativce (například Aliatel) a konče společnostmi, které se soustředí na levné služby poskytované na ethernetu nebo IP (například GlobalTel). Všechny tyto společnosti mají na našem trhu aktivní zastoupení.
Co proti nim Český Telecom může nabídnout? Částečnou odpověď skýtá už tisková zpráva. Tvrdí se v ní, že cena za propojení mezi Frankfurtem a Budapeští je vyšší než cena za propojení mezi Frankfurtem a Londýnem. Telecom zde proto vidí prostor konkurovat cenou za takové propojení.
Druhou výhodou Telecomu zcela jistě bude nabídka bezešvosti (seamlessness) nabízených služeb v případě jednoho konce v ČR. V praxi to znamená, že Telecom dodá zákazníkovi cenovou kalkulaci a následně službu bez toho, aby byl zákazník obtěžován komunikací s více stranami (například s dodavateli poslední míle). Tento charakter služeb však nabízí i většina velkých hráčů. Největší objem služeb na tomto trhu navíc pochází od německých subjektů – většina centrál nadnárodních korporací sídlí právě v Německu nebo v dalších zemích EU.
Velkou šanci, či spíše jistotu, skýtá naše členství ve strukturách NATO a přistoupení k EU. Jak je všeobecně známo, Český Telecom má smlouvu s českým státem, která ho preferuje při výběru dodávek telekomunikačních služeb. Naše orgány státní správy budou zcela jistě chtít komunikovat s Bruselem za použití zajímavých kapacit a tyto kapacity díky bývalému ministrovi Březinovi spadnou Telecomu do klína.
Další vysokorychlostní komunitní sítě jsou momentálně pro Telecom pravděpodobně passé, jediná další taková síť ve střední Evropě (GÉANT, propojující sítě národního výzkumu) už své dodavatele má (COLT, Deutsche Telekom/T-Systems a Telia IC).
Na největším potenciálním balíku tak paradoxně sedí sám Telecom – jde o zvýšení potřeby konektivity na území ČR. Například u připojení k Internetu už dnes většinu nákladů představuje cena poslední míle (povětšinou v rukou Českého Telecomu). Pokud by tedy Český Telecom podpořil rozvoj připojení k Internetu – například paušálem v dial-upu nebo nelimitovaným xDSL připojením za rozumnou cenu – určitě by vyvolal poptávku po tranzitní konektivitě.
V současném stavu je zcela jistě potenciální kapacita nasazených DWDM krabiček – 1,6 Tb/s – nadsazená o několik řádů. Reálná prodaná kapacita v síti Českého Telecomu mezi Prahou a Franfurtem se dle mého názoru vejde pohodlně do kapacity 2,5 Gb/s, což je tisíckrát méně než plná kapacita DWDM krabiček.
S trochou nadsázky lze tedy konstatovat, že Český Telecom má úspěch svých zahraničních kapacit plně v rukou prostřednictvím svého chování na trhu poslední míle. Otázkou tedy zůstává, jaká ze skupin v Telecomu zvítězí a který z obou trhů je perspektivnější.
Pohne Telecom v následujícím roce s nabídkou poslední míle?
