Hlavní navigace

Televizní digitalizace očima Pavla Dvořáka: Technický plán přechodu a peripetie jeho vzniku

9. 9. 2014
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

Bývalý předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) Pavel Dvořák popisuje v seriálu DigiZone.cz zákulisí české televizní digitalizace a úskalí, kterými musel tento proces projít.

DigiZone.cz se vrací již druhým seriálem k české televizní digitalizaci. Vedle (O)milníků české televizní digitalizace, v nichž tento proces popisuje dlouholetý anténář Zbyněk Poisl, nabízíme pohled z druhé strany: zákulisí celého procesu přiblíží tehdejší předseda, dnes člen Rady ČTÚ Pavel Dvořák.

Výchozí situace: mezinárodní úmluvy

Role Technického plánu přechodu (dále jen TPP) analogového zemského televizního vysílání na digitální je dnes jistě vnímána pozitivně všemi aktéry tohoto procesu. Např. celkové hodnocení přechodu na digitální televizní vysílání v rámci reprezentativního výzkumu obyvatel v roce 2012 uvádí v odpovědích na otázku: „A když se ještě jednou zamyslíte nad přechodem na digitální vysílání, jakou známku jako ve škole byste mu dal(a)?“. Téměř polovina respondentů ohodnotila digitalizaci „za dvě – chvalitebně“. Výbornou, stejně tak jako dobrou, přidělilo digitalizaci 22 % diváků, 70 % dává 1 + 2. Nebylo tomu však vždy a jistě se najde dostatek těch, kteří si budou domnívat, že to šlo udělat lépe. Připomeňme si některé souvislosti vzniku tohoto dokumentu.

Správa a management kmitočtů pro zemské televizní vysílání je spojeno s několika významnými událostmi na poli mezinárodní spolupráce národních správ spektra. Jedním z prvých kroků byl v roce 1961 Plán Stockholm, který je považován za základní dokument pro analogové televizní vysílání. Možnost pro využití těchto kmitočtů také pro digitální vysílání se otevřela na konferenci CEPT v Chesteru v roce 1997, kdy byla přijata dohoda Chester 1997. Z hlediska dalšího rozvoje televizního vysílání byla určitým stimulem i evropská směrnice Televize bez hranic z roku 2000. Po konferenci Chester a evropské směrnici o Televizi bez hranic se otevřel prostor pro realizaci experimentů v této oblasti a samozřejmě i prvé pokusy o komerční vysílání.

Rozdělení oblastí podle Technického plánu přechodu
Zdroj: ČTÚ

Rozdělení oblastí podle Technického plánu přechodu

TPP – jízdní řád digitalizace

V České republice již v roce 1998 při zahájení odborných diskusí na téma televizní digitalizace TESTCOM upozornil ve své studii – na základě zadání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) – nejen na potřebu koncepce či strategie přechodu na digitální vysílání, ale i na nutnost stanovení určitého „jízdního řádu“ pro převod využívaných analogových frekvencí na digitální zemské vysílání. Tato studie také doporučila vytvoření mezioborové skupiny pro digitální vysílání. Pro národní správu spektra to znamenalo vyčlenit vhodné kmitočty pro experimenty. V podmínkách České republiky takové experimenty provozovaly od roku 2000 dvě společnosti, a to České radiokomunikace a.s. a CDG (Czech Digital Group) a.s. na omezeném geografickém území (Praha). Cílem experimentu bylo ověření technických podmínek v pražském regionu, přičemž účelem bylo zejména ověření technických parametrů vysílání a marketingových podmínek.

Současně začala při RRTV pracovat skupina pro digitální vysílání, jejímž výstupem byla vlastní koncepce přechodu na digitální terestrické vysílání. Tato koncepce, schválená RRTV v červenci 2000, byla založena na studii TESTCOM a předpokládala, že Parlament vytvoří adekvátní legislativní prostředí s jasnou specifikací rozhodující role jednotlivých regulátorů i podpory ze strany státu. Je ovšem nutno konstatovat že tato koncepce byla částečně ve skluzu za úvahami o regulačním rámci pro digitální vysílání na úrovni Evropské unie – zejména pak z hlediska oddělení regulace přenosu od regulace obsahu.

Je také nutno připomenout, že již ve výroční zprávě za rok 1997 je RRTV reflektován ostrý spor s Českým telekomunikačním úřadem. Při přípravě nového telekomunikačního zákona se s ohledem na evropský regulační rámec měla vrátit správa spektra v oblasti rozhlasového a televizního vysílání zpět na ČTÚ (což se také zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích), s čímž RRTV nesouhlasila. Tento spor o kompetence v oblasti správy spektra se poté promítl často i dramaticky do následujícího procesu digitalizace. Do nového vysílacího zákona, přijímaného v této době (zákon 231/2001 Sb.) se bohužel, vzhledem ke kontextu různých politických sporů Parlamentu o koncepci zákona i televizní krize, problematika řešení digitálního vysílání nedostala, i když byla v návrhu obsažena. Navíc tehdejší představy byly v rozporu s telekomunikačním rámcem 2002, který pod režim licencování sítí elektronických komunikací přiřadil i sítě pro televizní a rozhlasové vysílání. Tomuto rámci odpovídala i koncepce přechodu na digitální vysílání, která byla vypracována na tehdejším ministerstvu dopravy a spojů ve spolupráci s ministerstvem kultury.


Foto: VONS a ČAEK

Někdejší předseda RRTV Petr Pospíchal a předseda Rady ČTÚ David Stádník rozpoutali okolo televizní digitalizace kompetenční spor

Spor ČTÚ a RRTV o podobu digitalizace

Legislativní a regulační rámec pro přechod na digitální vysílání měl být formou novely zákona o vysílání zapracován do připravovaného Zákona o elektronických komunikacích (ZEK). To se však vzhledem k nutnosti bezproblémového přijetí ZEK nestalo a nepochybně se tento fakt absence právního rámce podílel v letech 2002 až 2004 na nejistotě celého procesu. Navíc oba regulátoři – RRTV a ČTÚ se nemínili domluvit na společném postupu a interpretovali zákony podle sebe různě. Např. RRTV z důvodu zajištění neměnnosti obsahu požadovala licencovat tzv. správce multiplexu, tedy toho, kdo multiplex sestavuje a ovládá, což ČTÚ odmítal. Je ovšem nutno konstatovat, že stav na trhu dostupných televizorů v období počátku digitalizace nebyl příliš příznivý. Cena zařízení byla vysoká a neumožňovala prakticky masovou výměnu zařízení za nové, schopné příjmu ve standardu DVB-T.

Od roku 2000 bylo zřejmé, že využití analogových kmitočtů podle dohody Chester neumožní efektivní využití pro digitální vysílání a je proto nutno přeplánovat kmitočty nejméně v rámci Evropy. Z ekonomických důvodů bylo ITU-R rozhodnuto provést současně přeplánování v rámci celého tzv. ITU Regionu 1, který ovšem zahrnuje nejen Evropu. Na půdě ITU (International Telecomunnication Union) začaly přípravné práce a bylo přijato rozhodnutí, že Regionální konference ITU bude mít dvě části (administrativní a technickou) a uskuteční se v letech 2004 a 2006. Bylo nutno připravit strategii rozdělení spektra tak, aby bylo dosaženo spravedlivého a prakticky shodného přístupu všech států ke spektru.


Foto: archiv DigiZone.cz

Spory ČTÚ a RRTV okolo digitalizace ukončili až noví předsedové těchto úřadů Pavel Dvořák a Václav Žák

První tři licence pro přechodné multiplexy

V roce 2003 se začalo znovu aktivněji konat a příslušné orgány státní správy – tehdejší Ministerstvo informatiky vládě předložilo dokument (přijatý v dubnu 2004) k zahájení digitálního vysílání. To vedlo ČTÚ k přidělení prvých tří telekomunikačních licencí obsahujících kmitočty pro digitální vysílání (multiplexy A, B a C) v červenci 2004. To se poté stalo předmětem ohrazení RRTV. Vysílací rada následně vyhlásila výběrové řízení pro programy v multiplexech B a C. Je ovšem nutno poznamenat, že uvedené prvé přidělení komerčních licencí operátorům sítí (nyní přídělů) bylo vydáno v roce 2004 podle tehdy platného zákona č.151/2000 Sb., o telekomunikacích. Pro národního správce spektra tak intenzívní práce na digitalizaci začaly prakticky od roku 2004, tj. přidělením uvedených tří licencí, ačkoliv vlastní příprava na Regionální konferenci (RRC 04) začala již v roce 2002.

Již v této době bylo zjevné z pohledu správy spektra, že musí existovat dokument správy spektra, který bude řešit přidělení kmitočtů pro digitální vysílání v souladu se závěry RRC 06, dobu souběžného vysílání, pravidla ukončování analogového vysílání v jednotlivých oblastech, pravidla pro stanovení pokrytí území resp. obyvatel digitálním televizním signálem apod. Také bylo více než zřejmé, že kmitočty podle Plánu ST-61 jsou prakticky plně využity pro analogové vysílání čtyř celoplošných stanic a vlastní přechod není možno řešit jednoduše jen spuštěním digitálního vysílání na „nových“ kmitočtech. Situaci komplikoval do určité míry obecný tlak na podporu konkurence jak v oblasti šíření signálu, tak v oblasti televizního vysílání (regionální televize, další celoplošné televize).

21. října 2005 spustily Radiokomunikace řádné vysílání multiplexu A v Praze. Na fotografii z tiskové konference stojí zleva: technický ředitel TV Nova Ivo Ferkl, generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík a technický ředitel České televize Rudolf Pop. (Foto: Jiří Peterka/Lupa.cz)
Foto: Jiří Peterka/Lupa.cz

21. října 2005 spustily Radiokomunikace řádné vysílání multiplexu A v Praze. Na fotografii z tiskové konference stojí zleva: technický ředitel TV Nova Ivo Ferkl, generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík a technický ředitel České televize Rudolf Pop.

Ženeva 2006 jako základ pro český TPP

V roce 2005 byla ovšem již příprava v oblasti mezinárodní koordinace kmitočtů a v řadě zemí i digitalizace v plném proudu. Administrativní otázky byly řešeny na jednání RRC 2004, a na přípravných jednání pro RRC 06 byly řešeny kmitočtové požadavky jednotlivých států v rámci tzv. Středoevropské skupiny, která zahrnovala všechny sousedy ČR. Na české straně byl garantem přípravy ČTÚ. Vlastní přeplánovací část, tedy RRC 06, proběhla v jarních měsících roku 2006 a přijala novou mezinárodní dohodu – kmitočtový plán GE-06 (Ženeva 2006) pro digitální televizní vysílání s účinností od července 2007, jehož základním principem byl tzv. rovný přístup všech států ke kmitočtovému spektru. Byla provedena revize dohody ze Stockholmu (1961) a stanoveno tzv. přechodné období pro zajištění přechodu zemského analogového televizního vysílání na období 2006 až 2015. V Ženevě 2006 byl tedy nakonec přijat digitální plán, který zajišťuje de facto pro každý stát šest celoplošných digitálních sítí a specifikuje postup pro mezinárodní koordinační jednání.

ČTÚ po zhodnocení dostupných nástrojů v rámci zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen ZEK, který nahradil zákon č. 151/2000 Sb.) v roce 2005 vytvořil koncept Technického plánu přechodu (dále jen „TPP“), který byl posléze do právního rámce implementován v roce 2006 novelou vysílacího zákona (viz dále). Cílem konceptu TPP ve formě opatření obecné povahy bylo dát do rukou regulátora spektra nástroj, který by mohl sehrát klíčovou roli pro řádnou, proveditelnou a nediskriminační koordinaci vlastního procesu zapínání digitálního vysílání a vypínání analogového vysílání. Předseda ČTÚ ustavil technickou skupinu pro digitální vysílání, posléze přejmenovanou na technickou skupinu NKS, jejímž obsahem byla odborná diskuse klíčových technických podmínek vlastního procesu přechodu.

Nová vládní koncepce – nyní již Rozvoje digitálního televizního vysílání – byla předložena Ministerstvem informatiky na počátku roku 2006. Koncepce stanovovala základní cíle a vytvářela Národní koordinační skupinu (dále jen NKS) jako koordinační orgán na úrovní meziresortní komise, přičemž pochopitelně nemohl zasahovat do kompetencí národního regulátora spektra, tj. ČTÚ, a ani do pravomocí národního regulátora obsahu, tj. RRTV.

První diginovela oddělila šíření signálu a obsahu

V dubnu 2006 byla velmi složitě na základě množství soupeřících pozměňovacích návrhů přijata novela zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. Tato první digitální novela oddělila služby přenosu rozhlasového a televizního vysílání od služeb poskytujících obsah (ostatně v souladu s právní úpravu EU), čímž prakticky vyjasnila kompetence mezi RRTV a Český telekomunikačním úřadem. Byly také upraveny definice vysílání, převzatého vysílání, provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání, nově i definice služeb souvisejících s programem a obsahu elektronického programového průvodce. Byl také nově definován územní rozsah digitálního vysílání.

Klíčovým obsahem novely byla formulace pravidel přechodu z analogového televizního vysílání na vysílání digitální, vč. pravidel pro získání kompenzační licence. Novela upravila i možnosti změn v souboru technických parametrů pro analogové vysílání a nově i v diagramu využití rádiových kmitočtů pro digitální vysílání. Mimo pravidel příslušných změn komerčních licencí novela specifikovala důležitou podmínku pro reálný postup přechodu. Souhlas s TPP byl podmínkou pro udělení tzv. kompenzačních licencí. Problémem tohoto řešení bylo to, že v této prvé verzi diginovely měl TPP tento dokument, vydávaný ČTÚ statut „opatření obecné povahy“. Z hlediska praktického postupu ve správě spektra jsem po přijetí TPP pak jako předseda ČTÚ musel bohužel konstatovat, že „TPP je platný a účinný, leč nefunkční a nevymahatelný“.

Prvou verzi TPP předložil ČTÚ v srpnu 2006. Další verzi pak předložil v listopadu 2006. Tyto TPP se lišily zejména z hlediska uspořádání a tempa procesu přechodu, struktury zahajování digitálního vysílání a termínů vypínání analogového vysílání. Uvedené varianty uspořádání oblastí přechodu byly vesměs založeny na metodě „ostrůvků“ (užívané v zahraničí), ve kterých by se odehrávalo zapínání digitálního vysílání a vypínání analogového vysílání.


Foto: TV Nova

Petr Dvořák ještě coby generální ředitel TV Nova seznamuje v roce 2008 odborné novináře se stanoviskem nejsledovanější české televize k Technickému plánu přechodu. Setkání uváděla tehdejší mluvčí Novy Michaela Fričová, která se po nástupu Petra Dvořáka do čela České televize stala mluvčí ČT.

TPP měla odblokovat druhá diginovela

Nefunkčnost přístupu k TPP daná neúčinným právním statutem (právní sílou) tohoto dokumentu a řadu dalších problémů na straně provozovatelů vysílání i operátorů vysílacích sítí, jenž se v přechodu na digitální televizní vysílání kumulovaly od samého počátku, měla vyřešit tzv. druhá digitální novela vysílacího zákona přijatá v listopadu 2007 a účinná od roku 2008.

Je však nutno poznamenat, že hlavním faktorem oddalování či posléze obsahu (často bezzubého) právního rámce procesu přechodu byl lobbistický tlak již silné komerční sféry, která se snažila digitalizaci oddálit na nejzazší možnou časovou hranici. Tvůrčí přístup komerčních subjektů k oddálení digitalizace televizního vysílání se bohužel promítl do oddálení termínů a do určitého znehodnocení výsledků digitalizace. Do určité míry byl tento postoj vzhledem ke skutečnosti, že provozovatelé vysílání nesli všechny náklady procesu včetně nákladů na souběžné vysílání sami, pochopitelný.

Peripetie postupného dotváření právního rámce digitalizace je příkladem složitého přediva vztahů mezi rolí vysílání veřejné služby, rolí ministerstev a regulátorů, fungování lobby v parlamentu apod. Návrhu druhému novely tak předcházelo dlouhé vyjednávání se všemi subjekty. Druhá digitální novela byla oficiálně zaměřena jako vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. To, že se nakonec podařilo přijmout určitý bilančně vyvážený návrh, je zásluhou zejména dvou důležitých skutečností.

Z pohledu správy spektra bylo klíčové jednání předsedy ČTÚ s generálním ředitelem České televize (Jiřím Janečkem, pozn. red.), ve kterém se podařilo dojednat s projektovým týmem digitalizace ČT využití analogových kmitočtů druhého program ČT pro sestavení efektivního a účinného TPP. Základem přístupu bylo de facto obětování druhého programu ČT pro sestavení proveditelného kmitočtového plánu přechodu, který minimalizoval striktně odmítané jakékoliv negativní dopady do šíření ostatních programů a umožnil rozumné doby souběhu analogového a digitálního vysílání.

WT100 persony


Foto: České Radiokomunikace

První televizí, která podepsala smlouvu s Českými Radiokomunikacemi pro řádné digitální vysílání, byla TV Barrandov. Na snímku zleva tehdejší generální ředitelka této stanice Janka Vozárová a tehdejší generální ředitelka Českých Radiokomunikací Jane Hannah

Analogová ČT 2 jako základ českého DVB-T

Na pečlivě připravené novele, vlastním vyjednávání a prosazení novely v PSP ČR pak má lví podíl aktivní přístup Ministerstva vnitra, které převzalo roli již zrušeného Ministerstva informatiky. V druhé digitální novele, tak byly promítnuty zájmy existujících provozovatelů analogového vysílání, nových držitelů licenci od RRTV, operátorů sítí i zájem státu na dokončení přechodu na digitální vysílání v určitém termínu. Vlastníci analogových licencí dostali nabídnutou další kompenzační licencí pod podmínkou, že budou odevzdávat analogové kmitočty dle pravidel a termínů, uvedených v TPP. Ten získal statut a právní sílu vládního nařízení se závaznými a sankcionovanými termíny. Zákon např. umožňoval podstatně zdražit cenu za využívání těch analogových kmitočtů, které operátor používal v rozporu s TPP.

ČTÚ sestavil finální verzi TPP a předložil ji vládě ČR ke schválení v dubnu 2008. TPP byl následně vládou schválen v květnu 2008 jako nařízení vlády č. 161/2008 Sb. Využití kmitočtů analogové sítě programu ČT 2 bylo základem pro sestavení kmitočtového plánu TPP. Ve finální verzi TPP byl uplatněn princip „rozlivu“ digitálního vysílání, tedy postupné výstavby digitálních sítí spolu s principem „odlivu“ analogového vysílání, tj. vypínání dosavadních analogových vysílačů jednotlivých programů. Proces přechodu se měl odehrávat v 11 územních oblastech, které byly identifikovány na základě dominantních analogových vysílačů s jejichž vysíláním byl předpokládán digitální souběh. Časový prostor pro realizaci celého procesu přechodu byl TPP upraven na období od poloviny roku 2008 do 11.11.2011 s výjimkou dvou územních oblastí s pozdějším vypnutím analogového vysílání (30.6.2012).

Autor článku

Autor je členem Rady Českého telekomunikačního úřadu. V době přechodu ze zemského analogového na zemské digitální televizní vysílání jí předsedal.