Contactel je v poslední době značně aktivní, pokud jde o propagaci své značky, a pokud mohu soudit, slaví poměrně značné úspěchy: za půl roku své existence je v širší veřejnosti nepochybně známější než třeba Aliatel, který na našem trhu působí nesrovnatelně déle. Contactel hodlá po liberalizaci trhu vstoupit na pole hlasových služeb pro širokou veřejnost a dobře si uvědomuje, že síla značky pak bude dosti důležitá.
Seriál Škola Internetu, který bude na televizních obrazovkách dohromady asi 10 týdnů, je poměrně masivně propagován i prostřednictvím reklamy v tisku. Jeho záměrem je nepochybně přiblížit Internet „masám“, které s ním doposud nemají žádné zkušenosti. Contactel u tohoto pořadu plní roli partnera a sponzora a „žáčci“ jsou na oplátku nenápadně směrováni k jeho službě Internet RazDva. Ze známějších jmen se v titulcích pořadu objevuje jako odborný poradce také Oldřich Bajer ze společnosti NetCentrum.
Jakákoliv aktivita, která má sloužit k rozšiřování počtu uživatelů Internetu, je samozřejmě vždycky vítaná. Týká se to i tohoto seriálu, nicméně je otázkou, jak výrazný bude jeho přínos. Učit nebo předvádět Internet nováčkům na televizních obrazovkách je upřímně řečeno vždycky dost velký problém. Populární Zavináč jej sice dokázal překonat, na druhou stranu si ale musíme uvědomit, že ani zdaleka není určen Internetovým začátečníkům a neznalcům; oproti Škole Internetu to má tedy mnohem jednodušší.
Dopředu musím upozornit, že jsem si svůj názor na Školu Internetu učinil na základě jediného shlédnutého dílu, který se týkal připojení k Internetu. Můj dojem však nebyl přiliš dobrý: na jedné straně se pořad nese v poněkud infantilním duchu a chvílemi jsem čekal už jen na to, že na mne moderátor pořadu začne z obrazovky šišlat, na druhé straně zavaluje učedníky řadou zbytečně složitých věcí. Většina tohoto dílu byla naplněna tím, že pan učitel předváděl vyplňování IP adres, primárních a sekundárních nameserverů a podobně v příslušném programu ve Windows. Obávám se, že něco tak nudného těžko někoho k Internetu přitáhne. Přitom celý tento zdlouhavý proces se dá přeskočit s tím, že se v kostce popíší jednotlivé údaje, které zákazník beztak buď dostane na papírku od svého poskytovatele a jen je přepíše do svého programu, nebo mu je dokonce automaticky nastaví program z instalačního cédéčka, které je stále obvyklejší.
Za všechno svědčí závěrečná soutěžní otázka: co je to SDNS? Správně, sekundární DNS. K čemu je však tato informace běžnému uživateli Internetu, mi není tak docela jasné.
ČLÁNKY DO MAILU