Hned po vybalení mě upoutala nálepka jakéhosi pána v pravém dolním rohu. I když Evropané neumí asijské typy dobře rozlišovat a ani já nejsem výjimkou, spíše než jako Japonec mi svým kulaťoučkým obličejem připadal jako takový zárodek Kim Ir-Sena. Nepochybně se ale pletu, takže spíše půjde o pana Matsushitu za mlada… V každém případě to bylo oživení jinak vcelku standardního stylu.
Stříbrná se vrací. Konečně! Panasonic TX-P42G20 můžete zakoupit v obou barvách a výrobci konečně, vedle nepochopitelně se lesknoucí klavírní černi, nabízejí i normální barvu, ve které se už léta před tím dodávaly špičkové televizory.
Instalace se samostatným HD
Při instalaci je nejzajímavější položkou výběr typu signálu. Vedle analogového tu máte dvě pozemní varianty – DVB-T a „DVB-T s podporou pro HD služby“. Vždy si jen jednoduše zaškrtnete co potřebujete a televizor se následně obvyklým způsobem naladí. A protože je připraven i na bezdrátový přístup k internetu (kabelový má zabudován), objeví se hlášení, že pokud ho chcete nastavit, musíte připojit volitelný bezdrátový adaptér Panasonic DY-WL10 prodávaný za 2500 Kč. Fungují prý ale i některé jiné.
Ještě před tím než se dostanete k ladění, je třeba sesadit panel a podstavec. Spojuje je bytelný odlitek, jehož zpracování je však nedbalé a přiznávám, že mě – původem strojaře – skoro až uráží. Tohle by mělo jít udělat mnohem, mnohem lépe! Zvláště když se vše kompletuje, resp. hlavně s výjimkou panelu, vše vyrábí u nás v Plzni.
Menu nastavení obrazu nabízí pouze základní volby a vedle obvyklých režimů „Dynamický“, „Normální“ a „Kino“ i režim „THX“, který hned tak někde neuvidíte. Televizor totiž prošel certifikací, takže si to může dovolit. I to o něčem svědčí…
Ovládání zajímavé i specifické
Začněme dálkovým ovladačem schopným řídit i videomagnetofon či DVD. Jeho rozložení je výborné, snad až na oddělení voliče kanálů a hlasitosti od kruhového joystickového ovladače pro pohyb v menu. Ten má kolem sebe sdružena nejdůležitější tlačítka a prakticky všechno je tak po ruce. Nepříjemnou zvláštností je spojení tlačítek pro přeskok po kapitolách s převíjením, na což jsem neustále zapomínal. Nakonec jsem tlačítka pro přeskok po kapitolách našel ještě na barevných teletextových tlačítkách, ale příliš mi to nepomohlo.
Další zajímavostí je, že televizor nezapnete voličem kanálů jak je zvykem a že vás tlačítko „Viera Tools“ zavede mj. do multimédií a Viera Castu (ten má i tlačítko samostatné), což mi tak trochu nesedí. Očekával bych zde spíše nějaké dodatečné volby. Ty jsou umístěny na tlačítku „Option“ a tak je to zkrátka o zvyku.
Ovládání menu je naprosto pohodové a díky tomu, že se v něm nechá kolovat, neztrácíte zbytečně čas a ani nervy.
Pokud v multimédiích zmáčknete tlačítko „Menu“, objeví se vám tyto volby. V běžném režimu jsou však tři: „Obraz“, „Zvuk“ a „Nastavení“.
Hlavní nabídka má tradiční dělení na „Obraz“, „Zvuk“ a „Nastavení“ a v případě, že ho vyvoláte v multimédiích, uvidíte ještě volbu mechaniky s paměťovým médiem, jeho bezpečné vyjmutí a nastavení například pro titulky. Ty jsem ale musel upřesňovat pokaždé, když jsem do souborového manažeru vstoupil. Televizor nebyl schopen si v tomto případě nastavení zapamatovat.
EPG je osmidenní, a bez stahování obsahu bez problémů funguje u všech sítí. Jakmile do něj však vstoupíte, přeruší se zvuk.
Přes EPG jde i nahrávat
Osmidenní EPG nemá náhled obrazu vybraného kanálu a jakmile do něj vstoupíte, vypne se i zvuk. Jinak však funguje výborně. Spolehlivě zobrazuje program pro všechny kanály na všech sítích, ukazuje na hlavní obrazovce časy začátku a konce pořadu a má propracovanou filtraci nejen podle jednotlivých kategorií (film apod), ale i podle jednotlivých druhů kanálů (placené, neplacené, HDTV, DVB-T apod.).
Vyvolat si můžete dva druhy náhledu – tradiční a na výšku, kdy jsou jednotlivé kanály horizontálně a pořady naopak vertikálně.
Nahrávání je jednoduché – v EPG si jen zmáčknete tlačítko daného programu a objeví se vám výše uvedená obrazovka. Jako „externí rekordér“ slouží přes USB připojený pevný disk s minimální kapacitou 160 GB, který si televizor přeformátuje k obrazu svému a Windows ho tak už neuvidí.
Podrobnější informace o pořadu vyvoláte tlačítkem „i“ a pokud máte přes USB připojené velkokapacitní paměťové zařízení (disk nad 160 GB) můžete si pořad přes EPG i nahrát –dokonce podle Panasoniku i v HD. Záznam je vázán na televizor, disk je speciálně přeformátován.
Vyzkoušet jsem to však nemohl, protože moje jediné dva externí disky takovou kapacitu nemají a na mou 4GB USB paměť a 8GB SD kartu se televizor sice tvářil, že nahrává, ale ve skutečnosti nedělal nic. Jen si rezervoval (zablokoval) tuner proti přepnutí.
Měření spotřeby
Panasonic TX-P42G20 jsem přepnul (resetoval) do standardního nastavení v jakém se nachází po instalaci. U plazem spotřeba hodně závisí na druhu scény, takže se nedivte hodně velkému rozptylu.
Mě se během hodinového měření objevila dolní a horní hodnota na 46 a 318 wattech. Většinou se pohybovala v rozmezí mezi 240 a 280 W. A protože Panasonic TX-P42G20 detekuje režim rozhlasu a po nastaveném čase (5–20 s) panel vypíná, změřil jsem spotřebu i zde.
Minima a maxima skočily na 48, resp. 49 W, takže spotřeba v tomto režimu je výrazně nižší. Jen jednou se mi při některém z dalších měření stalo, že horní hranice z neznámých důvodů skočila na 168 wattů.
Podotýkám, že všechna měření byla prováděna až po plném náběhu panelu do provozu.
Po zmáčknutí tlačítka „Viera Tools“ uvidíte menu, ze kterého vstoupíte do jednotlivých druhů multimédií nebo třeba do Viera Castu nabízejícího mj. kompletní archiv televize Nova, chuťovky z Eurosportu či počasí. Také přes něj vstoupíte na váš domácí server.
Souborový manažer
Filmy v DivX startují velice rychle, avšak nejde v nich regulovat velikost titulků, které nepracují v češtině. I když jsem vyzkoušel všechny znakové sady (Latin 1, Latin 2 i azbuku) televizor si prostě nepohodlné znaky vždy nahradil mezerami. Neustále jsem také musel ručně zapínat titulky a nastavovat v nich znakovou sadu, protože se vždy po vyskočení ze souborového manažeru vypnuly. À propos souborový manažer. Ten představuje tu horší část televizoru. Nabízí náhled na paměťové médium pouze prostřednictvím základních typů multimédií, tedy jako hudba, foto a video, ale vždy si médium projede a snaží se vám zobrazit – bez ohledu na adresáře ve kterých jsou umístěny soubory – všechny nahrávky příslušné kategorie. U videa se to bohužel příliš nedařilo (MPEG-2 a WMV které má přehrát se mi vůbec nezobrazily) a nešikovné to bylo i ve fotografiích.
Televizor zvládal pouze základní formáty JPG, MP3 a DivX (AVI), ale nejsem to schopen potvrdit stoprocentně, protože je to taková menší změť. Navíc pokud si necháte zjistit informace o souboru, zobrazí se pouze část názvu a koncovka vůbec ne. Nemusím asi podotýkat že adresářový náhled by byl o třídu lepší a nabízejí ho i mnohem levnější televizory méně renomovanějších značek. Mimochodem AVCHD, které má také zvládat umí přehrát pouze ze speciálního adresáře odpovídajícího kamerám Panasoniku…
Panasonic mi u filmů v DivX přehrával i novější kodeky, potíže nastávaly v případě XviD, které někdy přehrál a jindy nikoli. Nepodařilo se mi zjistit proč, ale nejvíce se tak dělo v okamžiku, kdy byl počet snímků za sekundu nižší než 25. Občas jsem narazil také na problémy s „resamplingem“, zvláště u seriálových dílů o velikosti menší 350 MB.
Překvapením pro mě bylo – jsme u plazmy – že i když jsem zastavil obraz třeba na dvacet minut, pouze po chvíli poklesl jas panelu, a to bylo vše. Čekal bych standardně mnohem, mnohem víc nebo alespoň nějakou možnost to upravit!
Nejhorší ze všeho je však u multimédií ovládání. Na sdružené tlačítko pro přeskok po kapitolách spolu s tlačítky převíjení je třeba si hodně zvyknout. V mém případě jsem s ním měl problémy neustále a často jsem tak ve videu zbytečně přeskakoval na další film. A protože si televizor v tomto případě nepamatuje, kde skončil (při zmáčknutí Stop ano), začalo přehrávání vždy od začátku.
Vylaďujte a dolaďujte
Když Panasonic uvedete do provozu, ti náročnější nejspíše s obrazem spokojeni nebudou. Obraz se sice nastaví do režimu „Normální“, zvuk je však jako „Hudba“, což bylo minimálně zajímavé do té chvíle, než jsem zjistil, že je skutečně nejlepší a nezní typicky „televizně“, ale příjemně „vesele“. Ještě zajímavější bylo to, že když jsem někdy televizor zapnul, byl režim „Normální“ jasnější a výraznější než režim „Kino“, což je správně, protože to má být poněkud utlumenější a klidnější. Jindy tomu kupodivu bylo naopak.
Formátů obrazu je osm a jak vidíte, nechybí ani 4:3, ani 14:9 a dokonce je k dispozici i trojice zoomových režimů.
Pokud si k tomu přičtu potíže s některými DivX kodeky, s češtinou v titulcích a i se samotným souborovým manažerem, který nezobrazuje všechny nahrávky musím konstatovat, že ve firmwaru je něco špatně. Ať je ale tomu jak chce, na obrazu musíte zapracovat. U televizoru této kategorie ale překvapí pouze minimální nastavení. Seřídíte jen kontrast, jas, barevnou sytost, ostrost a teplotu barev. Připočtěte si ještě volbu „Živá barva“ a „Eco“ a je to vše, s čím můžete pracovat. Doporučuji v tomto okamžiku vaší pozornosti ještě volbu „THX“, která obraz poměrně příjemně upraví. Další volby by se hodily zvláště pro úpravu zelené a pleťové barvy.
Pohrát si však budete muset ještě s nastavením elektroniky, protože v základu někdy i prostý pomalý švenk způsoboval viditelné překreslování.
Když skončíte, bude televizor ukazovat lépe, obraz bude klidnější a viditelného překreslování minimum. Vše dá trochu práce a doporučuji použít například „pruhy“ vysílané po ukončení vysílání na stanici Barrandov.
Mimochodem asi nejbohatší výběr najdete mezi formáty obrazu – je jich sedm plus režim „Automatický“ a nechybí ani 4:3, ani 14:9.
Nahoře vidíte konektor Ethernet (LAN), volitelně se na internet, resp. na speciální aplikací Viera Cast, připojíte i přes adaptér Wi-Fi, který přijde na asi 2500 Kč. Potřebujete k tomu ještě rozhraní USB (dvojici najdete na boku).
Dojem trochu rozpačitý
Obraz byl na můj vkus poněkud vyumělkovaný, což bylo nejvíce vidět na pleťové barvě, a někdy jakoby za závojem. Někdo by však mohl říci „hladký“, „projektorový“, nebo „až filmový“.
Obraz je v každém případě jiný (nebo alespoň u mě byl – s danou verzí firmwaru), než na jaký jste běžně zvyklí. Neříkám, že je špatný, jen říkám, že mně vyhovuje méně. Berte to klidně jako alibismus, ale takhle to prostě cítím. Rozhodně stojí za to udělat si na něj názor sám. Jak mi ostatně před nedávnem napsal jeden čtenář „jde o subjektivní názor“ v čemž měl samozřejmě pravdu a platí to i o tomto mém pocitu. Subjektivně vzato mohu rovněž říci, že černá je skutečně černá a podobnou umí až poslední generace těch nejlepších LCD televizorů. Černobílé filmy tak byly podávány s citem a byla na ně radost pohledět.
Převzorkování bylo většinou dobré, televizor měl sklony k potížím v případě horších nahrávek a jisté artefakty byly vidět i na příjmu DVB-T signálu, který příliš vysokým datovým tokem právě nevyniká (typicky například u stanice Z1, ale i kupodivu ČT24 ze studia). V případě kvalitního „downsamplingu“ (převedení z HDTV na PAL), čehož jsme svědky například v seriálové tvorbě na Nově točené v HD, bylo podání znatelně lepší.
Zklamalo mě nespolehlivé přehrávání videa v DivX a zklamal i problematicky použitelný souborový manažer házející všechno na jednu hromadu. Drobností je v tomto okamžiku absence češtiny a zdůrazňuji, že na dané verzi firmwaru (2000–10000) jsem měl při instalaci nastaveny položky „čeština“ a jako umístění „Česká republika“.
Vyřešte digitální příjem televize na e-shopu DigiZone.cz!
Máte doma starý analogový televizor a potřebujete přejít na digitální příjem televize? Nebo jste se rozhodli pořídit satelit a nevíte, jak na to? Sledujte už satelitní programy a chtěli byste přijímač, který zvládne rozluštit televizi ve vysokém rozlišení obrazu (HD)? Řešíte potíž s televizní anténou nebo rozvody? Se vším vám poradí e-shop DigiZone.cz. Nejlevnější ceny, kvalitní zboží, zásilka až do domu nebo osobní převzetí na některé z kamenných prodejen. Vyberte si právě teď!Překvapilo mě trochu, že uživatelská příručka ještě není v televizoru a že se Panasonic chová k plazmovému panelu tak nějak macešsky. Například když zasunete paměťovou kartu, objeví se příslušné upozornění. Pokud vám ale v tomto okamžiku třeba zazvoní telefon, upozornění visí na obrazovce snad do nekonečna a tudíž ji vypaluje. A i když na to poslední generace panelů nejsou tak náchylné jako ty dřívější, je to přece jen škoda. Možná ale potíže byly způsobeny právě mým kusem nebo zvláštní verzí firmwaru…
Potěšilo mě naopak tlačítko pro úplné vypnutí, možnost připojení USB klávesnice, vynikající informace o kvalitě DVB-T signálu, vypnutí panelu v režimu rozhlasu, rychlé přepínání mezi kanály, spolehlivé české EPG a USB rozhraní na boku, která jsou kupodivu postavena na šířku, takže se lépe zasouvají.
Výbava odpovídá dané třídě (Ethernet LAN, Viera Cast, volání přes Skype s dokoupitelnou sadou apod.), ale o tom se není třeba příliš šířit. To se bere jako samozřejmost.
Příjemný je určitě i obrazový režim THX, který – nemohu si pomoci – ovšem potřeboval rovněž doladit. Faktem je, že tahle certifikace se nezískává právě snadno a málokdo ji má.
A ještě poznámka: pokud připojíte nějaké zařízení přes rozhraní HDMI (CEC) – najdete tu nebývale hodně nastavení.
Pokud o tento televizor máte zájem, opravdu doporučuji, abyste se obrázek udělali sami. Názory na ni, jsou totiž dosti odlišné i u novinářské obce. Jak jsem napsal níže – neskrývám se za nějaký alibismus. Prostě tohle – i po diskusích s kolegy – cítím.
Doplněno po zprostředkování dalšího televizoru tohoto typu
Nový kus, který jsem dostal zapůjčen, aby se vyjasnilo chování v některých případech, na tom byl prakticky stejně, i když… Obraz byl opět s nádechem filmovosti (vynikající bylo podání černobílých pořadů) nicméně často jakoby za závojem a znát to bylo i v případě napojení na satelitní HD set-top box značky Technisat. Nicméně je zřejmé, že pokud do této televize přivedete kvalitní signál dostanete kvalitní výstup i když někdy se zmíněnými atributy. Pokud přivedete horší kvalitu, či pustíte třeba seriálový díl v DivX (typicky 45 min na 350 MB) narazíte. Narazíte především na slabší resampling (alespoň v rámci třídy). Stále se mi zdá, že právě on je největším zádrhelem. To jsou ovšem jen mé pocity, to zdůrazňuji.
Jinak se i u tohoto kusu zaměňoval režim „Normální“ za režim „Kino“ (nikoli názvy, nýbrž nastavení) a jak je popsáno níže se chovala i multimédia. Manažer souborů mi dokonce v jednom případě ukázal film, který byl umístěn v odpadkovém koši… Někdy se také stávalo, že po zapnutí fyzickým vypínačem televizor naskočil, jindy jsem mu musel pomáhat dálkovým ovladačem. Tohle už pocity nejsou a chtělo by v tomto ohledu provést změny ve firmwaru.
Obraz ale více upravit jde. Nakonec jsem na to – s poradou Panasoniku a podrobným čtení manuálu – přišel. Televizor dorazí tak, že máte v režimech čtyři volby: „Normální“, „Kino“, „THX“ a „Dynamický“. Ty žádné „rozšířené nastavení“ neumožňují. Pokud však – na nejvyšší úrovni, v menu „Nastavení“ – povolíte „Vylepšit (isfccc)“, objeví se patřičná volba v menu „Obraz“. V ní můžete nastavit gama korekci a volby pro červenou, modrou a zelenou barvu, a to pro každou zvlášť (nastavení zisku nebo jeho omezení).
Mezi režimy obrazu se vám navíc ještě objeví další dvě volby „Profesionál 1“ a „Profesionál 2“. Po jejich nastavení se vám možnosti pro červenou, modrou a zelenou barvu změní na „nastavení odstínu“ a „nastavení sytosti“ a přibude ještě možnost ovlivnit vyvážení na bílou.
Za mylnou informaci se vám omlouvám a přiznávám, že mě Panasonic skutečně dostal.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– natáčitelný podstavec
– napájecí kabel (třížilový)
– uživatelská příručka na DVD, stručnou dostanete v papírové podobě
foto: autor a Panasonic
