Televizor v klavírní černi, „stříbrným“ rámem (plast) a „zrcadlovým“ sklem vpředu, na němž je jakákoli nečistota či otisk okamžitě vidět, nejprve dorazil bez 3D přehrávače, adaptérových kabelů a příručky, i když to poslední naštěstí nebyl problém stáhnout. Nešlo však o žádný model typu „sample“, nýbrž o ostrý kus, takže se zřejmě všechno v průběhu „testovacího putování“ někde vytratilo. Naštěstí 3D Blu-ray přehrávač jsem na poslední chvíli dostal, takže jsem mohl vyzkoušet 3D nejen ze satelitu, kde naštěstí kanál Astra 3D Demo funguje bezchybně.
Musím se přiznat, že jsem byl na tuto zatím nejvyšší řadu Sharpu, která se dělá i v úhlopříčce 152 cm, tedy 60 palců, hodně zvědav. Zatímco zde testovaný model LC-46LE925E přijde na 76 990 Kč, zmiňovaný jeden a půl metrový LC-60LE925E už na 119 990 Kč. I ten je pochopitelně vyveden v systému Quattron, který je dnes hlavní obrazovkovou technologií Sharpu.
Kdo chce holky ve čtyřech barvách, má nyní možnost mít je i ve 3D. Zdařilou grafikou Sharp chytře vystihl systém RGBY.
A ještě než se dostanu k samotnému testu, malá poznámka: televizor má zabudovánu 8 GB paměť, která slouží především pro „rekordér“ s funkcí Time Shift, tedy posunu při sledování živého televizního vysílání. Stačí zmáčknout tlačítko a vysílání se pro daný kanál začne ukládat do paměti, z níž si ho později můžete – se zpožděním – přehrát. Takto můžete uložit až 2,5 hodiny, resp. u příjmu v HD až 1 hodinu.
Pokud budete televizor provozovat přes zabudovaný tuner DVB-S, můžete si snadno prověřit intenzitu a kvalitu signálu v docela podrobném měřítku.
Náročnější satelitní instalace
Zabudovány jsou všechny tři digitální tunery, tedy DVB-T, DVB-C i DVB-S, přičemž ten poslední zároveň i ve verzi pro příjem HDTV, tedy jako DVB-S2.
Instalace satelitu je však trochu náročnější. Žádná automatika se totiž v tomto případě nekonala. Televizor si řekl nejen o počet připojených LNB, kde máte na výběr i mezi společným satelitním příjmem či třeba max. 4 satelity, ale například i o výběr mezi frekvencemi. Zkusil jsem tedy odmačkat přednastavené volby a vše kupodivu klaplo.
Ani setřídění není jednoduché. Tedy pokud si do něj prokopete cestu menu, která je – stejně jako u minulý rok testovaného LC-40LE810E – hodně složitá. Hledání začíná v „Nastavení“ a končí – kupodivu – v „Ručním nastavení digitálních služeb“.
Kanály se nepřesouvají, nýbrž zaměňují jeden za druhý, takže to chce trochu více práce, a dělá se to kombinací jednoho z teletextových tlačítek a šipkových kláves. Pokud si do seznamu zařadíte mezi televizní i nějaký rozhlasový kanál, bude při přepínání automaticky přeskočen. Sharp totiž používá speciální rozhlasový režim, a tak kanály nelze míchat.
Na televizoru najdete dotykové ovládání v pravém spodním rohu. Uprostřed vidíte „šipku“, která svítí, ale kterou si zároveň můžete i vypnout. Tlačítko úplného vypnutí televizoru je pak na pravém boku.
Specifické ovládání
Ovládání je úplně jiné, než jaké můžete vidět u konkurence, ale poměrně rychle si zvyknete a nyní, když mám v rychlém sledu za sebou už druhý přístroj Sharpu, jsem mu přišel dokonce i na chuť. Nadšen stále sice nejsem z nadměrného používání teletextových tlačítek, a to i v místech, kde jiným výrobcům stačí šipková klávesa, ale prý je to u Sharpu už historické.
U tohoto konkrétního modelu jsem ale nadšen nebyl ani z dálkového ovladače, který zvláště ve vertikální rovině vyžadoval poměrně přesné zaměření na čidlo, což je pochopitelně v této třídě naprosto nepřijatelné, ale také možná i problém daného kusu.
Dálkový ovladač si s televizorem rozuměl, jen když byl poměrně přesně zaměřen. Rozložení tlačítek je vynikající a aniž by ovladač v ruce přepadával, máte k dispozici vše nejpoužívanější na jednom místě v okolí „kurzorového kříže“.
Stejně jako u LC-40LE810E i zde na dálkovém ovladači chybí řízení multimédií a nahrazuje ho tlačítko „Control“ se softwarovými tlačítky, která se vám objeví na obrazovce. Nechybí ani tlačítko přeskoku po kapitolách, i když pro přejití na přehrávání dalšího video souboru se dostanete i prostým stlačením šipky dolů. Softwarové ovládání je pohodlné a zvykl jsem si velice rychle.
Nápověda je opět prakticky bezchybná a prakticky všude, a tak největším ovládacím mínusem je stejně jako u předchozího modelů velice špatně odhalitelné třídění kanálů, i když se vám po naladění DVB-S nabídne alespoň jejich seřazení podle abecedy, což je určitě šikovné. Podobně dobrým nápadem je, že se vám po stlačení „Menu“ nebo „OK“ objeví seznam stanic, pod kterým je vždy uveden pořad, který právě běží.
Osmidenní EPG trochu odlišně
Po vstupu do EPG se přeruší zvuk a k dispozici není ani náhled kanálu. Vidíte 15 stanic (s rozšířenou informací o pořadu pak jedenáct) vyvedených poměrně drobným písmem, které pro mě bylo čitelné ještě z nějakých třech, čtyřech metrů i díky vysoce kontrastnímu panelu. Sharp je zřejmě veden pochopitelnou snahou dostat stanic na obrazovku co nejvíce (nebo mají Japonci prostě lepší oči), nicméně přiznám se, že o kousek větší písmo bych určitě přivítal.
V EPG můžete vyhledávat podle žánru i podle data, zapnout lze i rozšířenou informaci o vybraném pořadu. Standardně se totiž zobrazuje jen čas začátku a konce a jeho název.
Stejně jako u v minulém roce testovaném LC-40LE810E i zde se ale dodatečné informace ukazují jen v úzkém sloupci, byť je na obrazovce místa habaděj. Tohle by si nepochybně zasloužilo aktualizaci firmwaru stejně jako rozumnější práce s naladěnými kanály.
Pokud si zapnete pro daný pořad upozornění, televizor se umí probudit i z pohotovostního režimu a příjemné je, že si pamatuje televizní program i v okamžiku, kdy jste delší dobu na jednom kanále či multiplexu.
S konektory se to má asi takto… Dole nejspíše vidíte i dva pro napojení antén, HDMI je pouze na boku. Na drobný problém jsem narazil u přepínání HDMI vstupů. Někdy totiž nejsou označeny pořadovým číslem 1 – 4, nýbrž jen obecným jménem, takže to může trochu mást.
Rozhraní poněkud tenká…
Rozhraní u tohoto 39 mm hlubokého televizoru poněkud trpí. Především například pro SCART potřebujete adaptér a také většinu rozhraní nenajdete na zadní straně, kde jsou i tak obrácena směrem dolů, nýbrž na levém boku. Tady jsou například všechny HDMI a je tu i USB a ethernetové připojení pro Internet. Bezdrátový WiFi adaptér je součástí balení, nicméně v mém případě chyběl stejně jako adaptérově kabely. Ale to už jsem vysvětloval v úvodu.
K dispozici je i (v pokročilém režimu) detailní nastavení šesti barev. Jak vidíte, nápověda nechybí ani zde.
Odpovídající možnosti nastavení
Televizor, alespoň co jsem mohl zjistit, solidně zachovává formát vysílaného pořadu. Ten si jinak můžete upravit v pěti volbách, mezi kterými nechybí ani 14:9, plus standardně nastavený formát „Normální“. Pokud jde o režimy obrazu, k dispozici je jich sedm, jako nejlepší se mi jevil „Standardní“ a i když je dobré si vše trochu poladit, v porovnání s LC-40LE810E je to nutné v podstatně menší míře. Zde je jasně vidět, že nastavení obrazu jsou provedena nesrovnatelně lépe a že už v základu budou drtivé většině diváků vyhovovat. Tak by to mělo být!
Co do manuálních úprav obrazu máte tu k dispozici obvyklé možnosti nejvyšší třídy, včetně detailního nastavení šesti barev. Vyřádíte se i u zvuku, u kterého jdou – vedle regulace basů a výšek – basy i zvýraznit v samostatné volbě.
Prostorový zvuk jde zapnout a vypnout, plus máte na výběr mezi třemi režimy – sál, film a standard.
Pro nastavení „eko režimů“ máte sice k dispozici i tlačítko na dálkovém ovladači, ale pokud si chcete nechat puštěný pouze zvuk, musíte do menu.
Měření spotřeby
Televizor si za provozu oficiálně vezme 95 W (udává se, že podle normy IEC 62087 Ed. 2.0) a méně než 0,2 W si má vzít v pohotovostním režimu, přičemž nechybí ani tlačítko úplného vypnutí. Se spotřebou 0,2 W se ovšem nemůže měřit s dnešní špičkou, která je na polovině.
Pokud jde o měření, dospěl jsem k 94 wattům s mezními hodnotami 77 a 115 W. V případě vypnutého panelu a zapnutého pouze zvuku jsem naměřil 61 wattů, což je oproti konkurenčním televizorům pomalu dvojnásobek a stejně jako u minulého modelu i zde je vidět, že Sharp v tomto okamžiku nevypíná vše, co by vypnout mohl.
Nicméně spotřeba za provozu je na televizor se 117 centimetry opravdu vynikající a potvrzuje pověst, která o Quattronu jde, totiž že je to mezi LCD ta nejúspornější technologie.
Jak jsem se již několikrát zmiňoval, měl jsem zatím k dispozici jen dva modely s obrazovkou typu Quattron, ale u obou platilo, že spotřeba za provozu byla velice nízká, spotřeba při vypnutém panelu naopak vysoká.
Solidní kompatibilita, avšak bez titulků
Multimédia jsou pohodová, pokud si tedy odmyslíme, že opět nefungovaly titulky, a že hned v úvodním menu je zvláštně přeloženo přehrávání videa. Jinak je ale provedená lokalizace prakticky bezchybná, plná čeština je k dispozici i v pohodovém a přehledném manažeru souborů. Ten si z USB paměti vyfiltruje adresáře, ve kterých jsou jím podporované soubory, a zobrazí je. Ne vždy se sice trefí, ale většinou mu to vychází, občas se ovšem objeví nápis „nepodporované audio“, kvůli čemuž zřejmě následně nepřehraje ani samotné video.
Kompatibilita je obdobná jako u LC-40LE810E, takže přehrán byl například soubor MKV s nižšími parametry (L4.0, 8RF, AAC), s těmi lepšími (L5.1, 16RF, AC-3) už přehrán nebyl stejně jako záznamy z HD kamer ve formátech TS, MTS a M2TS.
Líbilo se mi bezproblémové přehrání HD videa z fotoaparátu Nikon L110 s koncovkou MOV, H.264 ze Samsungu WB5000 či například WMV jak ve standardní verzi, tak v HD.
Navázání na přerušený film fungovalo, ale opět jen dokud jsem byl v příslušném adresáři. Jakmile jsem vyskočil např. do režimu sledování televizního vysílání, už nepracovalo, což je určitě škoda.
Pokud jde o titulky, ty prý běžně fungují (sub nebo srt), avšak mně nepracovaly ani nyní, takže nějaký problém někde jistě bude. Pokud se mě tedy televizor jako obvykle nelekl…
Obrazové režimy za běžného „2D“ provozu. Ve 3D pak máte k dispozici tři: „Standardní (3D)“, Film (3D) a „Hry (3D)“.
Jaké je 3D? Nu…
Sharp LC-46LE925E podporuje standardně dva základní formáty pro 3D – obrazy nad sebou a vedle sebe. Třetí možností je vybrat si konverzi 2D-3D. Škoda, že v menu nejde navolit ještě sekvenční 3D pro Blu-ray disk, ne vždy ho totiž přehrávač Sharp BD-HP90 dokázal identifikovat a musel jsem ho (a televizor) natvrdo vypínat a zase zapínat.
Volby máte k dispozici prakticky okamžitě, protože hned vedle šipkových kláves je umístěno tlačítko „3D“.
Brýle můžete mít ve stříbrné (AN-3DG10-S), červené (AN-3DG10-R) nebo modré (AN-3DG10-A) barvě, mají jednoduchý vypínač a dobíjejí se přes USB.
Výtečně sedí na nose (alespoň v mém případě, kdy je dávám přes mé vlastní brýle) a jsou lehké, takže je ani necítíte. Bohužel tlačítko, kterými je zapínáte, je v úrovni okolí, takže nahmátnutí chce nějaký ten cvik nebo je prostě musíte sundat z očí, podívat se na něj a zapnout ho.
V praxi se synchronizují velice rychle, ať už jde o 3D či konverzi z 2D do 3D. Ano, i tu televizor umí, a to včetně nastavitelné hloubky efektu. Dojem je obdobný jako u jiných výrobců, tedy někdy perfektní, jindy pomalu ani neznatelný. Záleží na druhu scény a její přirozené plasticitě.
A opravdové 3D?
Dodaný 3D BD přehrávač Sharpu nepřehrál, nebo jen s obtížemi přehrál, testovací disk Panasoniku, který má ukázky natočené opravdu velice kvalitně. Bez potíží zvládl disk Samsungu s ukázkami z animáku Monsters vs. Alliens, a protože nepodporuje formát TS, ve kterém mám také něco ve 3D, posledním ukázkovým diskem byl ten od Philipsu. Jeho přehrání mě naprosto dostalo, a to už jsem viděl i mořskou panu ve vaně… :).
Testovací disk Philipsu se plně vyrovná Panasoniku a místy ho ještě předčí. Efekt 3D byl na Sharp LC-46LE925E uklidněný a působil naprosto přirozeným dojmem. Oceán pod hladinou byl přesně takový, jaký můžete vidět při šnorchlování v tropech, Grand Canyon možná sice trochu více přebarvený (zdá se, že si na RGBY ještě zvykám), ale vše bylo opět naprosto přirozené. Jedním slovem – nádhera!
Hloubka s podstavcem je 340 mm, samotný panel má jen 39 mm, i když to tak podle fotografie možná nevypadá. Ostatně stejně působí i ve skutečnosti.
Veledůležitý servis
Před závěrem bych se chtěl zmínit o jedné důležité věci, totiž o servisu. Nikdo samozřejmě není rád, když se mu něco porouchá, ale když už to přijde, chtěl by to mít co nejpohodlnější a hlavně co nejrychleji za sebou. Je proto dobré, se o servisních možnostech informovat dopředu, ať už kupujete jakýkoli přístroj.
Sharp u všech (!) televizorů nabízí bezplatnou registrací ke službě Premium Service. S ní pak získáte plnou tříletou záruku na všechny LCD televizory bez ohledu na to, kolik stály a jak velkou mají úhlopříčku.
Druhou taktéž hodně zajímavou službou je „oprava v domácnosti“ (Home Repair Program), kterou je možné – v záruční lhůtě a pochopitelně zdarma – využít pro všechny televizory s úhlopříčkou větší než 37", tedy 94 cm. Opravu Sharp garantuje do 3 pracovních dnů.
Sharp LC-46LE925E v celé své kráse. Design je nepřehlédnutelný, nicméně u televizoru za 76 990 Kč bych namísto stříbrné plastové obruby (zaklepejte si na ni…), čekal například opravdový hliník.
Jeden z nejlepších
Tak tohle je jeden z nejlepších 3D televizorů na českém trhu a takových je hodně, ale hodně málo. Efekt 3D nelze označit jinak než jako naprosto precizní, klidný, nevtíravý a zcela přirozený. Sice si nemyslím, že daný 3D BD přehrávač je tím nejlepším (měl potíže s jedním z testovacích disků a ne vždy mi sekvenční 3D signál identifikoval), ale barevné podání ať už běžných disků či 3D disků bylo excelentní. Jako by teprve u Blu-ray technologie Quattron našla své správné místo, rozdíl oproti běžnému televiznímu vysílání byl někdy i hodně znát. Nicméně abych nekřivdil, na německé HD kanály a testovací kanály Astry byla opět radost pohledět.
Pokud jde o běžný obraz, platí o něm to, co už bylo řečeno. Barevnost je výraznější a „jiná“, avšak nikoli přepálená či nějak jinak zvýrazňovaná. Zajímavá byla tendence k jisté přirozenosti u HD příjmu či u BD. Základní barvy modelu RGBY, pokud ve scéně převažují, jsou obecně vzato vidět jasněji, ale v tomto případě mi to nijak nevadilo, což jsem u LC-40LE810E říci nemohl. Tuner DVB-S je solidní, jen pro instalaci potřebujete více znalostí než jinde. Naštěstí v mém případě stačilo odmáčknout již přednastavené parametry a vše se v pořádku naladilo. Televizoru také trvá déle, než naskočí, a dálkový ovladač reakcí nijak neudiví, ale to jsou v podstatě jen drobnosti.
Potěšeni budete jak vynikajícím převodem z PAL na Full HD (resampling) odpovídajícím nejvyšší třídě, tak vynikajícím podáním i méně kvalitních nahrávek. Tohle je zkrátka naprostá špička a to, co uvidíte tady zejména ve 3D, uvidíte jen málokde jinde. A nemyslete si, že když sáhnete po obdobně drahém přístroji, dostanete to automaticky také. Takhle to bohužel nefunguje.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– 2× mikrotužkové baterie (AAA)
– natáčitelný podstavec
– trojici adaptérů pro konektory SCART, komponentní YUV a A/V (cinch)
– 3D brýle
– WiFi USB adaptér
– napájecí kabel (běžný, dvoužilový, napevno zabudovaný)
– uživatelská příručka
foto: autor a Sharp
Už jste viděli 3D televizor v 3D?
