Test set-top-boxů při dálkovém příjmu digitální televize - 2. díl

Test proběhl v druhém zářijovém týdnu opět v osvědčené lokalitě – Struhařově u Benešova. Signál z středočeského Cukráku je tu na hranici příjmu, a dají se zde zachytit i německé vysílače, zejména 150 km vzdálený Hoher Bogen. Tentokrát jsem i na základě reakcí čtenářů vybral šest set-top-boxů, které se popraly se slabým a kolísajícím signálem.. Zúčastnily se přístroje Comag SL-45T, Humax F3-Fox T, Mustek T-350, Mascom MC-520T, Technisat DigiPal 2 TX a Philips DTR-220, jako referenční opět sloužil Opticum 3000T. Signál zachycovala stejně jako minule vertikálně polarizovaná anténa Hirschmann se ziskem 12–16 dB umístěná na rotátoru cca 11 metrů nad zemí, dále kvalitní anténní zesilovač se ziskem max. 25 dB připevněný těsně pod anténou, a od něj putoval signál asi 10 metrů koaxiálním kabelem Belden skrze napájecí výhybku na vstup přijímačů.

Anténa Hirschmann použitá při testu, pod ní anténa UKS 14 na příjem VKV, foto: Jakub Melín

Po příjezdu a vybalení přijímačů jsme s kolegou Pavlem Bártou zjistili, že špatná situace posledních čtrnácti dnů se nezlepšila a signál z vysílače Hoher Bogen je stále slabší, než má být, kanál 28 chodí slabě s úrovní okolo 25–30 dBuV a s výpadky a kanál 33 vůbec. Proč tomu tak je, se nám zatím nepodařilo zjistit, je možné, že se provádí nějaká úprava anténního systému na vysílači. Vliv podmínek šíření se dá téměř vyloučit, jelikož všechny ostatní signály z ČR i zahraničí jdou stále stejně silně. Musel jsem tedy vymyslet jinou konfiguraci testu nežli minule, kdy jsem používal Hoher Bogen na kanálech 28 a 33. Nakonec jsem se rozhodl využít vedle německého vysílání jako druhý měřený kanál multiplex A z Cukráku, který zde jde odrazem na vertikální anténu, a úroveň signálu je tak mírně nad příjmovou hranicí. Test jsem rozdělil opět do dvou částí, aby byly výsledky co nejpřesnější.

Testované přijímače (zdola): Opticum, Comag, Humax, Mustek, Mascom, Technisat a Philips. Foto: Jakub Melín

První část se odehrávala průběžně během večera a noci přibližně od 20:30 až do 1:00, všechny set-top-boxy se mnohokrát prostřídaly. Příjmové podmínky byly standardní, a od začátku do konce testu se síla testovaných signálů téměř nezměnila, začali jsme až po západu slunce. Opět jsme se zaměřili také na měřiče signálu, pro uživatele jsou většinou jediným vodítkem, podle kterého si může nastavit anténu, popřípadě porovnávat různé konfigurace antén, zesilovačů a podobně. Proto by měly zobrazovat co nejvíce reálné údaje, a také detekovat slabý signál pod příjmovou hranicí. Hlavním sledovaným parametrem ale samozřejmě byly příjmové vlastnosti. Bavorský multiplex z Hoher Bogenu by se měl načíst a běžet co nejplynuleji, kanál 25 z Cukráku by měly přijímače zvládat bez výpadků a mozaikování. Výsledky najdete v tabulce, bodování max. 10 bodů, čím více, tím lépe. Pro srovnání jsou kurzívou uvedeny i výsledky referenčního přijímače Opticum 3000T.

Celkem překvapením bylo, že se přístroje chovaly velmi vyrovnaně. Nejlépe dopadl prověřený Humax, hned za ním trojice Mustek, Comag a Technisat, následovaná Mascomem. Výrazně horší výsledky zaznamenal pouze Philips. Ten má zejména velmi nepříjemné chování při výpadcích. Zatímco u ostatních přijímačů se na na kanále 25 objevovalo jen občasné zakostičkování (u Mascomu častější), Philips sice nekostičkoval vůbec, ale zato se zasekával a stále nabíhala lišta z informacemi o programu, což působilo velmi rušivě. Při příjmu bavorského multiplexu byly mezi většinou set-top-boxů také malé rozdíly, horší byl opět jen Philips. Všechny kanál bez problémů načetly, a reprodukovaly pak obraz s mírnými výpadky (u Philipse častějšími).

Příjem 28. kanálu z Hoher Bogenu na Technisatu DigiPal2; foto: Jakub Melín

Co se týče měřičů signálu, nejlepší byl opět Humax, detekoval i signál pod příjmovou hranicí. Hned za ním následoval Technisat, který sice slabý signál neukázal, ale ukazoval alespoň reálné hodnoty kvality signálu. Mustek, Comag a Mascom detekovaly signál až od příjmové hranice, a navíc zobrazené hodnoty byly naprosto nereálné, u slabého bavorského vysílání mě přesvědčovaly až o 90% kvalitě signálu, i když obraz mozaikoval. Navíc mají ukazatele velmi zpožděné, i když signál vypadl, na měřičích byly dobré hodnoty, a naopak když naběhl, signalizovaly chvíli nulovou kvalitu. Philips měl měřič naprosto nevyhovující, ukazoval vždy stejnou kvalitu i sílu signálu, a navíc nešlo zobrazit samostatně tyto ukazatele bez nutnosti vstoupit do menu pro ladění. Ostatní vlastnosti set-top-boxů jsem také vyzkoušel, na zajímavou funkci jsem narazil u Technisatu, zobrazuje kompletní informace o přijímaném programu včetně podrobných údajů o bitrate obrazu a zvuku. Naopak u Philipse zase někomu může vadit nemožnost přeskočit krok automatického vyhledávání kanálů při prvním zapojení přijímače. Na žádné jiné nečekané chování přijímačů jsem už nenarazil, a druhou část testu jsem se rozhodl tentokrát nechat na ráno.

Po probuzení a zapnutí přijímačů ale nastalo malé překvapení. I přes to, že žádné zlepšené podmínky příjmu nebyly, na třech kanálech se objevoval signál z alpského vysílače Wendelstein, vzdáleného 305 km, o dost silněji než obvykle, přibližně s úrovní 25–35 dBuV. Konkrétně nejlépe Sat.1 multiplex na kanále 48 (výkon 100 kW, vertikálně). Hoher Bogen šel stále stejně špatně. Během několika chvil bylo rozhodnuto, a v druhé části testu se set-top-boxy vyrovnávaly s nefalšovaným dálkovým příjmem.

Vysílač Wendelstein; foto: Dampfradio

Další testování tedy probíhalo v čase od 9:30 do 12:00. Vedle Wendelsteinu jsem opět porovnával vlastnosti přístrojů na příjmu multiplexu A z Cukráku. Signál ze vzdáleného alpského vysílače trpěl velkými úniky, ovšem ve špičkách byl jeho signál často mnohem silnější než Hoher Bogen na 28. kanále. Přijímače by ho tedy měly všechny načíst a reprodukovat co nejplynulejší obraz, samozřejmě v rámci možností. U 25. kanálu z Cukráku by měl být obraz opět téměř prostý výpadků, i když anténa byla pootočena oproti předešlé části o 13˚ jižněji (na vysílač Wendelstein), a tak byl signál ze středočeského vysílače o něco slabší. Kupodivu si s Wendelsteinem poradily všechny přijímače celkem slušně, a i v příjmu Cukráku si vedly celkem podobně jako večer a v noci, viz tabulka:

Na kanále 25 se zopakovala situace z večera, příjem na opačně polarizovanou anténu nesedl zejména set-top-boxům Mascom a Philips, tentokrát ale dost vypadával i Comag. Nejlepší byl opět Humax, za ním Mustek a Technisat. Pokud mohu zhodnotit jako v minulém testu, který z přístrojů reprodukoval nejpřijatelnější artefakty, byly to Humax a Technisat. Ostatní přijímače buď vytvářely různobarevné kostky, a nebo rovnou vypadávaly (Philips). Při příjmu kolísajícího signálu z Wendelsteinu bylo pořadí obdobné, všechny přijímače signál načetly. U některých to sice trvalo déle, ale obraz pak reprodukovaly také všechny typy, většinou se silnými výpadky, lepší byla opět jen trojice Humax, Technisat a Mustek. Zajímavé bylo sledovat, jak se jednotlivé přístroje chovají při delších výpadcích. Zatímco většina přijímačů informovala o nekvalitním či žádném signále, Technisat se mě někdy snažil přesvědčit, že signál je kódovaný. Po chvíli ale opět multiplex zesílil, přístroj si to rozmyslel, a obraz bez problémů běžel.

Příjem kanálu 48 z Wendelsteinu na přijímači Philips DTR-220; foto: Jakub Melín

Pokud bych měl sumarizovat výbavu a obsluhu set-top-boxů, nejlepší byl v tomto ohledu Technisat DigiPal 2 TX a Humax F3-FOX T. Technisat měl nejen přehledné menu, ale i velmi dobře provedený dálkový ovladač. Ostatní přístroje měly ovládání horší a komplikovanější. Dálkový ovladač u Philipse DTR-220 asi nepotěší uživatele, kteří mají větší prsty, prostor mezi tlačítky skoro není a tlačítka samotná jsou velmi malá. Další výtka ohledně dálkového ovladače patří Musteku T-350. Ovladač samotný je sice v pořádku, ale senzor na přijímači má dost úzký snímací úhel, a tak pokud nemíříte přímo na něj, Mustek odmítá poslouchat vysílané povely. Mascom MC-520T trochu ruší zobrazováním bílé obrazovky s logem, mailem a internetovou adresou firmy v případě výpadku či žádného signálu, což není úplně nejprofesionál­nější. U přístrojů Technisat DigiPal 2 TX a Philips DTR-220 potěší přibalený SCART kabel, u Musteku T-350 se zase může hodit malá pasivní pokojová anténa. Test byl ale primárně zaměřen na příjmové vlastnosti, a proto berte tyto dodatky jako subjektivní hodnocení. Body za výbavu a obsluhu se v celkovém výsledku promítly jen malou měrou.

Závěrem

Druhý test příjmových vlastností set-top-boxů DigiZone se tentokrát nesl nejen v duchu opravdového dálkového příjmu, ale přijímače se vyrovnávaly i s celkem blízkým, ale slabým signálem českého DVB-T. Výsledek potěší majitele Humaxu F3-FOX T, který se tentokrát předvedl nejlépe, jak po stránce dekódování, tak ukazateli signálu (jako jediný z testovaných přístrojů zobrazil i signál pod hranicí příjmu) a také obsluhou, a je škoda, že už se v prodeji moc neobjevuje. Mile překvapil levný přijímač Mustek T-350, který se umístil na třetím místě, ovšem pokud bychom brali jen hledisko příjmu, skončil by druhý před oblíbeným Technisatem DigiPal 2, kterému k celkovému druhému místu pomohla zejména výbava, obsluha a kvalitní měřiče signálu. Špatně se nepředvedly ani Mascom MC-520T a Comag SL-45T, ale na vedoucí trojici jim v celkovém hodnocení schází jeden bod. Zato pro lovce signálů se nehodí Philips DTR-220, ani tak ne kvůli nedostatečné citlivosti, ale zejména pro fakt, že místo jemného zakostičkování rovnou vypadává a v případě slabého signálu tak stále nabíhá lišta s informacemi o programu, takže ho lze doporučit pouze divákům v oblasti s dobrým pokrytím DVB-T.

Na říjen plánujeme další testování a opět zařadíme i přijímače navržené našimi čtenáři. Výsledky tohoto dílu testu jsou porovnatelné s minulým dílem, bodováno bylo opět dle referenčního přijímače Opticum 3000T, jehož výsledky jsou pro srovnání také uvedeny.

Přijímače zapůjčil obchod.digizo­ne.cz

ČTĚTE TAKÉ:
Test set-top-boxů při dálkovém příjmu digitální televize – 1. díl