Trojka se blíží, rozvoji DVB-T na Slovensku zatím nepomůže

Nápad na Trojku byl prvoplánový, ale přínosný

Nový kanál Slovenské televize by se mohl dostat do Guinnesovy knihy rekordů, pokud jde o rychlost s jakou vznikl. V době reformního ředitele STV Richarda Rybníčka se na digitální budoucnost příliš nemyslelo, neexistovala ucelená koncepce toho, jak by se měla STV dál rozvíjet. Takže když Česká televize v roce 2006 spouštěla ČT 4 Sport, na Slovensku o obdobném programu ani neuvažovali. Když s podobným projektem přišel rakouský veřejnoprávní vysílatel ORF, minimálně lidé v branži tiše záviděli, ale STV se k podobnému kroku ani nechystala.

S příchodem Rybníčkova nástupce Radima Hrehy se mnohé změnilo. Nový ředitel postavil celý svůj projekt zejména na digitalizaci a sympatie si získal i tím, že se nebál otevřeně mluvit o nových kanálech. Že jejich financování stálo na velmi neurčitých základech, o tom není pochyb. Při potřebné míře politické podpory se ale dalo mnohé zařídit, a to později pomohlo k tomu, že se nový program STV přiblížil k samotné realizaci i poté, kdy samotný Hreha koncem loňského roku z televize odešel, odvolán Radou STV.

Nový kanál vznikl rekordně rychle. I kvalitně?

Přípravné práce byly hotové přibližně za dva měsíce, včetně náběru nových lidí. Kanál dostal celkem pohledný vizuál se sportovními záběry z mezinárodní databanky. Hudbu k jinglům zkomponoval uznávaný slovenský hudebník Roman Ferianc (slovenská obdoba Jana P. Muchowa). To, zda byl třetí program STV připraven i kvalitně, však ukážou až následující měsíce. První dva týdny totiž bude žít především z Letních olympijských her v Pekingu, během nichž bude vysílat čtyřiadvacet hodin denně. Potom však bude mít mnohem skromnější cíle – od září až do konce letošního roku by neměl vysílat více než sedm hodin denně.

První dva týdny by měly být na STV 3 skutečně ve velkém stylu. Olympijský program dokonce umožnil STV dosáhnout určitého technologického prvenství. Jako první na Slovensku spustí svoje vysílání ve vysokém rozlišení obrazu (HDTV), i když jen na velmi omezenou dobu, během trvání olympiády. A vůbec poprvé ve své historii nabídne více než čtyřiadvaceti­hodinový olympijský program. Programová struktura během olympiády bude zaměřená spíše na ty sporty, v nichž nesoutěží slovenští sportovci. Divák tak získá přístup i k sportovním přenosům, které by mu sesterská Dvojka, která vysílá analogově na celém území Slovenska, nenabídla.

Po olympiádě by měly následovat taháky v podobě domácích soutěží, přičemž kromě nejznámějších sportů dostanou prostor i disciplíny, které se dosud na obrazovce STV příliš neohřály. Podle předloženého projektu by mělo být například 120 hodin věnováno volejbalu, basketbalu a házené, přibližně 60 hodin připadne zápasení, vzpírání nebo judu. Vodní sporty včetně plavání by mohly obsadit zhruba 140 hodin, a další disciplíny rovněž nebudou v pozici výrazného outsidera.

Po olympiádě? 17 hodin denně monoskop

Po olympiádě v Pekingu však paradoxně přijdou na vedení Trojky největší starosti. Nový kanál je stále postavený více méně na vodě, a jeho skutečná kvalita se ukáže až v těchto poolympijských dnech. Plány jsou velmi ambiciózní, s realizací to však bude mnohem náročnější. Ukázalo se to při jednáních s největšími sportovními svazy, které požadují za vysílací práva k hokeji a fotbalu na slovenské poměry přemrštěné ceny. Bude záviset na managementu STV, jaké smlouvy s nimi uzavře. Platit jeden milion slovenských korun za hokejový nebo fotbalový zápas domácí ligy, to je skutečně na pováženou. Nemluvě o tom, že za ředitelování přínosného, ale kontroverzního Richarda Rybníčka platila STV podobnou sumu téměř za celou jednu sezónu. Protože komerční vysílatelé neprojevili o slovenské soutěže zájem, mohla si veřejnoprávní televize diktovat podmínky. Když měly svazy příliš velké oči, STV otočila a přenosy nevysílala. Dnes je ochotná přistoupit téměř na cokoli, jen aby měla čím naplnit svůj sportovní kanál.

Samotná cena za vysílací práva ale není jediným problémem chystané Trojky. Televize má potíže s celkovým financováním svého provozu. Nedávno jí musela slovenská vláda odsouhlasit devadesátimili­onovou dotaci, aby nový sportovní kanál vůbec mohl začít vysílat. Jak bude fungovat za rok či za dva, to si zatím netroufne nikdo říct. Sportovní kanál bude vyžadovat každoročně nemalé investice především do zmíněných vysílacích práv, a případná finanční krize celé instituce by ho mohla velmi vážně ohrozit, a tím i znehodnotit v očích diváků.

Rozšíření pokrytí omezuje ochrana analogových frekvencí

Nový kanál měl být základním tahákem pro diváky, aby přešli na pozemní digitální příjem televize. Paradoxně, v DVB-T se Trojka objeví ve velmi omezené míře. Na Slovensku totiž platí ochrana analogových frekvencí do roku 2012, a týká se i současných kanálů STV. Trojka se tak bude moci v prvních čtyřech letech existence dostat jen do těch oblastí, kde už dnes existují experimentální multiplexy. Ty jsou však už většinou plně obsazené, místo se zatím našlo pouze v Košicích a Prešově. Umístění do zemských digitálních sítí v dalších lokalitách je zatím málo pravděpodobné, protože by mu muselo předcházet vyřazení některého již digitálně šířeného programu.

Pokud se diváci k Trojce běžnou cestou nedostanou, začnou hledat jiné možnosti na jiných vysílacích platformách. To bude znamenat žně pro kabelové, satelitní a IPTV operátory, kteří díky ní můžou získat nové zákazníky. Místo toho, aby Trojka propagovala přechod na DVB-T, bude paradoxně napomáhat rozvoji všech ostatních, ještě k tomu placených platforem.

Sport na STV 2 bude omezen už od příštího roku

S postupným rozšiřováním možností příjmu Trojky počítá i samotný projekt tohoto kanálu. V něm je napsáno, že už od příštího roku bude možné výrazně omezit vysílání sportovních pořadů na analogovém programu STV 2, „vzhledem k univerzální dostupnosti příjmu Trojky“. Co si autoři představují pod pojmem „univerzální dostupnost“, už projekt neuvádí. Faktem je, že v roce 2009 a zřejmě ani v následujícím roce nebude dostupnost Trojky tak výrazná, aby mohla zcela převzít veškeré vysílání sportu z Dvojky. Počáteční pokrytí STV 3 přes satelit, kabelové rozvody a IPTV by mělo být přibližně 58 % obyvatel Slovenska. I tak bude ještě minimálně 40 % lidí závislých na pozemním příjmu, a k těm se Trojka tak lehce nedostane.

Pro management STV zůstává jediná šance – vylobovat si případnou změnu slovenského digitálního zákona, kterou by se zrušila povinnost „chránit“ analogové kmitočty STV až do roku 2012. Slovenská televize by potom mohla, po vzoru té České, vystavět na jedné ze svých současných analogových sítí celoplošný veřejnoprávní multiplex. Diváci by tak sice přišlo o možnost příjmu jednoho ze dvou současných analogových programů, ale výměnou za to by získali všechny nynější a případně i budoucí kanály STV v digitální kvalitě. Veřejnoprávní televize by už nemusela se svým rozvojem čekat na (ne)souhlasné stanovisko komerčních vysílatelů a mohla by se vydat vlastní cestou digitalizace, která by obohatila diváky závislé na pozemním příjmu televize a zároveň by posunula celý televizní trh výrazně technologicky vpřed.