Pokud jste snad v uplynulých dnech v médiích či sociálních sítích narazili na zmínku o unindexed, je dost možné, že jste byli zmatení. Unindexed nebyl službou nabízející soukromí a ochranu před vyhledávači, ale byl uměleckým experimentem, ve kterém šlo částečně o zjištění toho, „za jak dlouho Google web zahrne do indexu, když se o to nebude nijak snažit“.
Šlo ale také trochu o něco jiného, byť v tomto případně není moc jisté, jak to vlastně dopadlo. Druhá část pokusu totiž spočívala v tom, že když se zmínka o unidexed objevila v Googlu, zareagoval web smazáním sebe sama.
Experimentu s unindexed trvalo 22 dní, než se web dostal do Googlu a zničil se. Což v praxi znamená, že už nenajdete, co na něm bylo. První část experimentu, tedy za jak dlouho se web dostane do indexu Googlu, aniž by se o to snažil, má v tomto případě odpověď – tři týdny.
Na experimentu Matthewa Rothenberga je zajímavé i to, že v okamžiku, kdy web spustil, o něm řekl pouze zhruba dvěma desítkám lidí.
Zprávu ale neposlal přes internet, nýbrž starou dobrou cestou: na papírové pohlednici. Oslovené uživatele poté vyzval k tomu, aby na web přispívali i s vědomím, že cokoliv tam přidají, bude v okamžiku indexace nenávratně zničeno. Mohli samozřejmě informaci o webu šířit dál, ale je dost pravděpodobné, že je v tom trochu brzdilo vědomí, že by se logicky měli chtít bránit tomu, aby Google web objevil.
Právě před nebezpečím dalšího šíření je Rothernberg varoval. Je dost dobře možné, že ho vzali dost vážně, protože jak jinak mohl web vydržet 22 dní bez zaindexování Googlem v době, kdy všichni všechno sdílejí na sociálních sítích? Dost dobrý výsledek. Paradoxem je, že web podstatně dříve objevili spamboti, kteří na něj začali přispívat klasickým náhodně generovaným spamem.
Web provozovaný v principu na zcela náhodné doméně (a uložený pouze v paměti počítače) obsahoval jedinou specifickou instrukci pro Google: pokyn k neukládání do archivu. NOARCHIVE by mělo zaručit, že Google sice web zaindexuje, ale neuloží si kompletní obsah stránek.
Všechno tak zmizelo v propadlišti dějin. Pokud přesto toužíte po dalších informacích, zkuste unindexed na Githubu, kde ostatně najdete veškerý potřebný kód k tomu, abyste experiment případně zopakovali.
A pokud vám stále není jasné „co to proboha je“ a „proč o tom proboha píšete“, na první otázku je odpověď jasná: šlo o umělecký projekt. Na druhou moc jasná odpověď není, ale je logická: protože nás to zaujalo.
A teď už jenom nezbývá dodat, že tento článek se po přečtení bohužel nezničí.
ČLÁNKY DO MAILU