Hlavní navigace

Usted está preparado al mundo global?

Petr Stránský

Tak pokud si s nadpisem nedokážete poradit, tak jste na tom stejně jako čtyři pětiny "globálních" firem po celém světě. Experiment společnosti Worldlingo totiž ukázal na neschopnost největších světových firem komunikovat se svými zákazníky v jiném jazyce než v angličtině. Bude globalizace znamenat také jednotný jazyk?

Zmíněný výzkum probíhal velmi jednoduše. 250 největším světovým firmám byl zaslán e-mail v němčině, francouzštině, italštině, portugalštině, španělštině a japonštině. Měřeno poté bylo, kolik odpovědí bylo v jazyce, ve kterém byla otázka zaslána. Výsledek více než tristní – úspěšnost pouze 8,9 %. Nejhůře dopadly australské, japonské a americké firmy. Nejlépe naopak dopadly firmy italské. Z jazyků dopadla nejlépe již zmíněná španělština. Ještě štěstí, že nedošlo k použití obskurnějších jazyků, tam by asi došlo ke skutečnému propadáku. Maně se pak objevuje otázka – znamená globální společnost globální jazyk?

Globalizace?

O „amerikanizaci“ světa se mluví, píše a diskutuje mnoho. Průnik anglikanismů snad do všech jazyků je zřetelný na mnoha místech (můj nejoblíběnější příklad vlivu angličtiny na jiné jazyky je německý výraz „handy“ označující mobilní telefon, který je úžasnou pokrouceninou angličtiny, a v ní samotné neexistuje). Je to především důsledek faktu, že angličtina je jazykem finančního a obchodního světa a jazykem zábavy (hudba a filmy především) nejen pro mladou generaci. Přesto úroveň znalostí cizích jazyků a ochota je používat není celosvětově tak žhavá, jak by se možná mohlo zdát. Jistě, angličtina jako druhý jazyk je velmi častá, ale každý obchodník vám potvrdí, že v mnoha případech není možné s angličtinou vystačit (zkuste obchodovat s Francií, Latiskou Amerikou nebo ostatně i s Ruskem v angličtině). Pro úspěch na lokálních trzích je znalost jazyka a místních reálií základní podmínkou („Think Global, Act Local“ – jeden z oblíbených bonmotů amerických manažerů).

Přestože se tento fakt zdá být omšelou pravdou, v době Internetu nabývá na významu, a každá firma by si jej měla připomenout. Při tradiční obsluze lokálních trhů přes místní pobočky a distribuční kanály byla schopnost jazykově přizpůsobené komunikace zajištěna lokálními, většinou nativními, pracovníky (tedy alespoň do určité míry). Ale jak toto řešit v případě firmy, která nechce budovat lokální pobočky, chce využít možností globálního dosahu Internetu a oslovovat pomocí něj trhy celého světa?

To je problém, se kterým se budou stále více potýkat všechny firmy poskytující služby či prodávající produkty dále než za hranice svého domovského státu. A je vcelku jednou jaký distribuční model použijí, protože ani odstínění v době prodeje od konečného zákazníka nemusí nic řešit. Koneční spotřebitelé, zvláště pak ti internetově „vyspělejší“, chtějí stále více: komunikovat nejen přes prodejní kanál, ale také přímo s výrobci produktů, které se staly součástí jejich života. A výrobci samozřejmě chtějí komunikovat s nimi. Jenže to není jen otázka fyzické dostupnosti, ale i otázka schopnosti zákazníkům se přizpůsobit. Jazyk tu hraje samozřejmě nemalou roli.

Ach, ta dynamika

Samozřejmě, že většina firem pracujících na skutečně globální úrovni alespoň do určité míry komunikuje pomocí svých webovských stránek se svými zákazníky i v jejich lokálních jazycích (největší problémy tu mají zřejmě asijské společnosti). Jenže to je jen část problému. Stále více roste také přímá interakce zákazníků s jejich dodavateli v podobě nejen již tradičního e-mailového kontaktu, ale také chatu, diskuzí atd. Tady přichází ke slovu nejen schopnost nechat své stránky kvalitně přeložit, ale také mít k dispozici zákaznickou podporu schopnou komunikovat v jazycích svých zákazníků. Nemluvě o skutečnosti, že v mnoha případech je nutné internetovou komunikaci doplnit také call centrem.

Dovolil bych si dokonce tvrdit, že rozvoj počtu uživatelů Internetu trpí právě nedostatkem služeb v jiném než anglickém jazyce. Přes rychlý růst zejména obsahu v dalších jazycích, zejména pak španělštině, je stále převaha anglosaského světa více než patrná.

Jak jsou na tom české firmy?

EBF17

Přestože podobná studie, která byla zmíněna na začátku článku, neexistuje, empirické zkušenosti nejsou právě růžové. Zkazky o návštěvách českých podnikatelů a státních úředníků v zahraničí, kde nebyli schopni komunikovat ani v angličtině, natož v jazyku národa, kterýžto se rozhodli poctít svou přítomností, nejsou nic neobvyklého. Pohled na stránky firem, které se snaží pronikat na zahraniční trhy, také zrovna na optimismu nepřidá (neplatí to samozřejmě pro všechny firmy). Obávám se, aby se neschopnost (daná často vysokými náklady, někdy i diletantstvím) komunikovat jinými než rodným jazykem, nestala další překážkou pro expanzi našich firem do zahraničí.

Angličtina do zajisté bude stále více mezinárodním spojovníkem, zejména v technologických oborech, pro finančníky a obchodníky. Ale rozhodně se nestane jazykem spotřebitelů.

Našli jste v článku chybu?